List čtvrtý: Maasai Mara

Jejejejedededemememe dododo nárrrrrrodníníníhoho parrrrrrkukuku Maasai Mara. Sjeli jsme z hlavní silnice a čeká nás 130 km po prašné rozbité cestě degradovanou trnitou savanou. Kdykoli předjíždíme nebo jsme předjížděni, auto se zahalí do oblaku hnědého prachu, který vleze všude. Čekám, kdy se vysypou skla. Mít v batohu smetanu, mohli bychom za chvíli dělat šlehačkový dort. Dotáhli bychom to po těch třech hodinách jistě i na máslo. Novou cestu budují, jako většinu staveb v Keni, čínští soudruzi africkým tempem, tedy pole pole – slowly slowly. Jednou si to tu všechno koupí. Pokračovat ve čtení „List čtvrtý: Maasai Mara“