Peter Grimes

Nelehký úkol. Napsat dojmologii na Petera Grimese v ND Brno. Proč? No protože už o tom představení psali všichni slovutní hudební recenzenti i recenzentky a taky o něm, a to je asi nejpodstatnější, velmi civilně a přitom krásně napsal můj přítel Stefan. Německy. Jsem tedy v pokušení jen celou jeho recenzi přeložit do češtiny a šmik, fik, hotovo. Ale ne, nakonec to neudělám. Ještě byste si toho všimli a vůbec…

“Je špatné se snažit? Je špatné bojovat?Je špatné doufat?”

“Můj hlas bolesti je jako ruka, kterou mohu chytnout a poznat: toto je přítel.”

—Peter Grimes

Pokračovat ve čtení „Peter Grimes“

Sefardské a barokní písně

Už jsem skoro zapomněl, jak krásný hlas má Tomáš Král. A taky mi uniklo (mea culpa), že má krásnou ženu Tehilu Nini Goldstein, která má neméně krásný hlas. A tak jsem rád, že mi to vše bylo krásně připomenuto na koncertě, který byl sice propagován se jménem Tomášovým, ale ve skutečnosti to bylo spíše představení Tehili Niny Goldstein českým posluchačům, nebo ještě lépe, rafinovaná hudební hostina sestavená z chutí Orientu a Moravy těmi nejpovolanějšími.

foto: VNV
Pokračovat ve čtení „Sefardské a barokní písně“

Řecké pašije napotřetí

Do třetice všeho dobrého… No ehm, ne tak úplně, ale začněme popořadě. Národní divadlo Brno věnuje velkou pozornost opernímu odkazu Bohuslava Martinů. A to je dobře. Martinů je vynikající, myslím, že neprávem opomíjený. Po Hrách o Marii a Gilgamešovi přichází Řecké pašije. Napotřetí. První dvě snahy o uvedení této velké opery Bohuslava Martinů v Brně překazila koronakrize. 

Pokračovat ve čtení „Řecké pašije napotřetí“

Za poklady Broumovska na svatou Máří

Příkladný a krásný koncert u svaté Máří Magdaleny v Božanově. 

V sobotu 24.7., sotva dva dny po svátku Apoštolky apoštolů sv. Máří Magdaleny, se v jí zasvěceném kostele v Božanově konal další z koncertů letního festivalu Za poklady Broumovska. A proč příkladný? 

Ponejprv právě proto, že to bylo u svaté Máří. Podruhé proto, že zněly skladby i místních autorů spjatých buď přímo s  Broumovem nebo jinými  českými kláštery a kostely. Potřetí proto, že to bylo barokní, a baroko a Broumovsko k sobě patří.

Pokračovat ve čtení „Za poklady Broumovska na svatou Máří“

Ohlédnutí za Nocí kostelů 2021

Požehnaný večer a noc mezi “Učiň mě, Pane, nástrojem…” a “Laudate omnes gentes, laudate Dominum…”. Tedy mezi mezi modlitbou sv. Františka z Assisi zhudebněnou Petrem Ebenem a chvalozpěvem z Taizé. Tyhle dva zpěvy už nějak tradičně vymezují čas Noci kostelů v Soběslavi. Čas mezi ekumenickou bohoslužbou, která propojuje křesťanská společenství našeho města a se kterou putujeme od kostela ke kostelu, každý rok jinde, každý rok společně. A mezi zpěvy z Taizé, kterými každoročně, už v malé skupině ponocných, těch, kteří ještě neusnuli, Noc uzavíráme v kostele svatých Petra a Pavla.

Pokračovat ve čtení „Ohlédnutí za Nocí kostelů 2021“

Jablúčková Jenůfa

Dojmologii o brněnské jablúčkové Jenůfě už jsem jednou psal. To představení je tak dobré, že se vyplatí na něj jít opakovaně a pokaždé si najdete něco nového. A i kdyby ne nového, tak znovuprožití celého toho příběhu naděje stojí za to. Tento rok byl, a bohužel stále je, pro operu a vůbec kulturu podivný. Původně měla být v rámci festivalu Janáček Brno inscenována jiná Jenůfa. Mezinárodní. Jenže ze spoluráce se zahraničím v plánovaném rozsahu nakonec sešlo, protože ji koronavirová opatření neumožnila. Tedy ne zcela, festival sice zařadil osvědčenou jablúčkovou Jenůfu, ale do role Kostelničky se podařilo obsadit skvělou finskou pěvkyni Karitu Mattilu. Za to, jakým způsobem a s jakým úsilím se festival snaží vyrovnat s nepřízní vládních opatření, budiž pořadatelé pochváleni. Je to obdivuhodné!

zdroj: ND Brno
Pokračovat ve čtení „Jablúčková Jenůfa“

Mesiáš jako poselství radosti a naděje

V podivné době, kdy nás, a zejména kulturu obestřela temnota, byl výběr Collegia 1704 nanejvýš šťastný a vhodný. Händelův Mesiáš je dílo natolik úchvatné, že od jeho vzniku téměř před 300 lety nikdy neupadlo v zapomnění a provozuje se stále. A není divu. Při psaní Mesiáše byl prý Händel v jakémsi náboženském vytržení. Vzniklo tak dílo velmi odlišné od obvyklých a často provozovaných pašijových kompozic. Dílo vrcholně radostné. Přestože i ono má a musí mít momenty těžkého zármutku a naprosté vydanosti, světlo radostné zvěsti evangelia jím proniká od počátku do konce. Händelův Mesiáš je oslavou spasitelského díla Kristova.  

Pokračovat ve čtení „Mesiáš jako poselství radosti a naděje“

Monument

V Brně se nebojí nových věcí.

Pro únorové dny, snad symbolicky, připravili zcela novou operu o Stalinově pomníku na Letné. Monument. Sešlo se k tomu tvůrčí duo zkušených mistrů. Marko Ivanovič a David Radok. A povstal z toho mimořádný kus, který stál za vidění, už pro tu odvahu pustit se do něčeho takového. 

Pokračovat ve čtení „Monument“

Masopust. Letos v Josefově.

Krčmář zabil svini | předvčírem na síni.
Nadělal jitrnic dosti | masa vepřovýho pro hostí…
—- starodávná masopustní písnička

Za všechny fotografie díky Vláďovi.

“Chci naší malé barbuše vysvětlit, co je to masopust, a nějak nevím, jak na to. Kdy a kde zase budete, že bych ji přivezla a nechala to na profících.” Napsala mi večer po taškařici v Josefově kamarádka.

Profících! Nejsme nakonec odborníci na masopust my všichni? A má masopust profíky? Pokračovat ve čtení „Masopust. Letos v Josefově.“