Stříbrná Hora

Sice jsme se v pátek zařekli, že víkend bude relaxační, což tak nějak předjímalo, že v sobotu ráno z postele spěchat nebudeme, jenže když vám ráno nakoukne do pokoje podzimní slunce, nezbývá než uposlechnout volání a vyrazit. Kdo ví, kolik takových dnů ještě bude.

Cílem byla tentokrát druhá, polská, strana Kladského pomezí. Inspirací nádherná kniha Jana Ježka O Kladském pomezí.

Stříbrná Hora. Už několikrát jsme cestou z Kladské kotliny přes Bardo | Vartu chtěli odbočit podle směrovek k obří barokní pevnosti Stříbrná Hora. Dnes Srebrna Góra, dříve Silberberg. Na leteckých a dronových snímcích vypadá neskutečně. Vynikne na nich krása a preciznost řešení tohoto klenotu vojenského stavitelství z konce 18. století. Její stavbu inicioval sám pruský král Fridrich II., když už nemohl snést neustálé výpady rakouské armády do Slezska. Právě tento úsek tehdejší hranice se ukázal jako velmi zranitelný. Tudy do Pruska vpadl slavný generál Laudon. Během dvanácti  let usilovné stavební činnosti tak na vrcholu této stříbrorudné výspy Sovích hor vyrostla díky několika tisícům dělníků (dokonce prý i těch z nepřátelského Rakouska, tedy z české strany hor) a nákladu téměř 1,5 miliónu tolarů (tehdy prý třetina státního rozpočtu Pruska) horská pevnost, která neměla v tehdejší Evropě obdoby. Srdcem pevnosti je sice mohutný donjon, ale soustava olbřímích obranných valů a menších pevnůstek korunuje nejen vrchol Stříbrné Hory, ale zasahuje i na okolní kopce.

Plán pevnosti z roku 1787.
Pokračovat ve čtení „Stříbrná Hora“

Ohlédnutí za týdnem Prague Pride 2022

Po Prague Pride se obvykle vyrojí různé komentáře tu a onde, kritiky, skandální odhalení, ale i věcná pozorování a zpovědi plné emocí. Tam někam asi bude patřit i tenhle text, protože i pro mne je pride hodně emoční záležitost. Nepíšu o ní poprvé. Vytáhl jsem si svůj starší text z roku 2018 Parádní víkend.

No a vlastně zjišťuju, že asi nenapíšu nic objevného, on to ostatně není ani cíl. Spíš na mne různé ty reakce a pozorování zase dolehly a pracují a volají po tom, aby byly vypovězeny a svěřeny papíru nebo spíš nulám a jedničkách digitální komunikace.

Průvod na Můstku. 13.8.2022. foto: VNV
Pokračovat ve čtení „Ohlédnutí za týdnem Prague Pride 2022“

K desátým narozeninám soběslavské Noci

Noc kostelů. Zvládli jsme desítku. Jo! Už deset let otevíráme kolem Letnic, toho v Čechách téměř neznámého svátku, dveře soběslavských kostelů. Dnes už to sice není taková masová akce, kdy se nám lidé do kostela pro obrovský zájem sotva vešli, ale přesto si myslím, že si Noc své příznivce našla a že zájem nepolevuje.

Myslím, že je to i proto, že Noc je o kostelech jinak. Zahajujeme sice každoročně ekumenickou bohoslužbou, tedy akcí navýsost náboženskou, ale jinak se Noc těm běžně chápaným náboženským kategoriím vymyká. Ukazuje jinou stránku víry a duchovna. Ne protažené obličeje, pietně sepjaté ruce. Nechápejte mě špatně, neodsuzuji klidnou usebranou zbožnost, jen poukazuji na to, že víra a zbožnost může mít mnoho tváří. Třeba tu vtipnou, která si dovede i ze sebe sama dělat legraci a nebrat se smrtelně vážně. Jak se ostatně mohli přesvědčit všichni, kdo zavítali na světoznámou hru Jozue do evangelického kostela, nebo na večerní čtení ke sv. Vítovi.

Pokračovat ve čtení „K desátým narozeninám soběslavské Noci“

Sci-fi flétna aneb Zauberflöte nach Krobot art

Kapitánův deník. Hvězdné datum 220520.19.00

Na oběžné dráze malé planety Brno je loď operní flotily NdB uvězněna vlečným paprskem geniálního šílence M.K. Posádka bude brzy krobotizována. 

Finále. Zdroj: NdB, Marek Olbrzymek

Ačkoli Mozart není můj šálek kávy, Kouzelná flétna v režii Miroslava Krobota v brněnské Janáčkově opeře upoutala mou pozornost. Sci-fi opera se jen tak nevidí.

Přijde vám to mimo? Naopak, pro operu, jejíž libreto je prošpikováno snad zednářskou symbolikou, snad egyptskými mystérii, snad úplně jinými houbičkovými fantaziemi pana Schikanedera, je sci-fi ten pravý žánr. Ba co víc, díky tomuto posunu se může tato opera, navzdory své nelogičnosti a nesrozumitelnosti, stát zábavnou, pochopitelnou a sdělnou.

Pokračovat ve čtení „Sci-fi flétna aneb Zauberflöte nach Krobot art“

Řecké pašije napotřetí

Do třetice všeho dobrého… No ehm, ne tak úplně, ale začněme popořadě. Národní divadlo Brno věnuje velkou pozornost opernímu odkazu Bohuslava Martinů. A to je dobře. Martinů je vynikající, myslím, že neprávem opomíjený. Po Hrách o Marii a Gilgamešovi přichází Řecké pašije. Napotřetí. První dvě snahy o uvedení této velké opery Bohuslava Martinů v Brně překazila koronakrize. 

Pokračovat ve čtení „Řecké pašije napotřetí“

Ohlédnutí za Nocí kostelů 2021

Požehnaný večer a noc mezi “Učiň mě, Pane, nástrojem…” a “Laudate omnes gentes, laudate Dominum…”. Tedy mezi mezi modlitbou sv. Františka z Assisi zhudebněnou Petrem Ebenem a chvalozpěvem z Taizé. Tyhle dva zpěvy už nějak tradičně vymezují čas Noci kostelů v Soběslavi. Čas mezi ekumenickou bohoslužbou, která propojuje křesťanská společenství našeho města a se kterou putujeme od kostela ke kostelu, každý rok jinde, každý rok společně. A mezi zpěvy z Taizé, kterými každoročně, už v malé skupině ponocných, těch, kteří ještě neusnuli, Noc uzavíráme v kostele svatých Petra a Pavla.

Pokračovat ve čtení „Ohlédnutí za Nocí kostelů 2021“

Hrobor

Hrobor. Cesta z Hronova na hraniční kámen naší země – Bor.  Letitá tradice, kterou jsem šel dnes poprvé. Jinak. Obvyklý čas na Hrobor jsme totiž letos strávili s přáteli v Čejkovicích. Šli jsme tedy Sibor. Ze Signálu na Bor. Koukají tu na sebe. Kopeček a majestátní stolová hora. Její většina už je v Polsku. Do údolí na české straně však stéká ze „studnic“ bučinami chutná svěží borská voda pro kus tohohle překrásného koutu země. 

Naše cesta nebyla náhodná, věnovali jsme ji jednomu dobrému člověku. Pro mne to byl námořník z Českého koutku. Dobrej chlap. Dneska za něj svítí na Krásné vyhlídce svíčky. 

Celou cestu byla mlha, až nahoře, úplně nahoře ve skalním labyrintu Bludných skal paprsky slunce roztrhaly mlžný příkrov a oslnily nás. Mezi smrky zářilo světlo jako v chrámu. Labyrint světa prozářený shůry. 

Pak zase dolů, do mlhy. Po cestách stokrát prošlapaných poutníky.  Vracíme se až za tmy. Nejen nohy bolí.

Ale to světlo na Boru a cesta nahoru za ním zůstává. Navzdory prodřenému batohu a zabláceným botám. Navzdory závrati a hledání steziček mezi balvany. 

A zvon na Závrchách zvoní. Stejně jako ten nouzínský. 

Cesta. Vzpomínky. Naděje. 

Pokračovat ve čtení „Hrobor“

Spojení s blízkými i vzdálenými.

Jídlo obohacuje a spojuje. Vybavil jsem si nedávno pajerský koláč, jak ho peče máma, a jak ho pekla i babička a peče se i leckde jinde v Jihlavě a na Horácku. V rámci akce Koláč pro hospic se Petra Burianová, známá z pořadu Peče celé Česko, rozhodla upéct právě tenhle koláč. Někde to na mě vyskočilo na sociálních sítích. A okamžitě jsem si vybavil chuť a vůni toho nezaměnitelného koláče, který patřil a patří stále k mým nejoblíbenějším. No, a protože máma soutěž o pečení sledovala, hned jsem jí volal, jak se ten náš koláč, který jinde neznali, dostal do televize. Měla radost. 

Sám jsem pajerský koláč nikdy nepekl. Vždycky jsem se na něj těšil. Od babičky nebo od mámy. Teď se nějaký čas vidět nemůžeme, můžeme ale sdílet mnohem víc než obrázky a slova po telefonu, můžeme sdílet i chutě a vůně. 

Pokračovat ve čtení „Spojení s blízkými i vzdálenými.“

Jablúčková Jenůfa

Dojmologii o brněnské jablúčkové Jenůfě už jsem jednou psal. To představení je tak dobré, že se vyplatí na něj jít opakovaně a pokaždé si najdete něco nového. A i kdyby ne nového, tak znovuprožití celého toho příběhu naděje stojí za to. Tento rok byl, a bohužel stále je, pro operu a vůbec kulturu podivný. Původně měla být v rámci festivalu Janáček Brno inscenována jiná Jenůfa. Mezinárodní. Jenže ze spoluráce se zahraničím v plánovaném rozsahu nakonec sešlo, protože ji koronavirová opatření neumožnila. Tedy ne zcela, festival sice zařadil osvědčenou jablúčkovou Jenůfu, ale do role Kostelničky se podařilo obsadit skvělou finskou pěvkyni Karitu Mattilu. Za to, jakým způsobem a s jakým úsilím se festival snaží vyrovnat s nepřízní vládních opatření, budiž pořadatelé pochváleni. Je to obdivuhodné!

zdroj: ND Brno
Pokračovat ve čtení „Jablúčková Jenůfa“