Slezský Davos

Tuberkulózní klimatické lázně a sanatorium tu byly dříve než v Davosu a Davos vlastně převzal zdejší koncept dr. Brehmera. Lázně byly velmi nóbl a oblíbené. V roce 1887 už tu bylo 730 pacientů a na přelomu století měly lázně kapacitu neuvěřitelných 1100 pacientů a léčila se tu celá Evropa. Jako ve správném lázeňském městečku tu proto nechybí ani pravoslavný kostel sv. archanděla Michaela z roku 1901, protože ruská smetánka jezdila do všech významných lázní v Evropě.  Řeč je o městečku Görbersdorf | Sokołowsko.

Altes Kurhaus na dobovém obrázku. Zdroj: http://www.sokolowsko.org/en/sokolowsko
Pokračovat ve čtení „Slezský Davos“

Dobrý start, ale nejisté vítězství

Ve středu 24.6.2020 proběhlo na Soběslav velmi neobvyklé zastupitelstvo. Zástupci petičního výboru zde totiž v rámci bodu různé předali zastupitelům petici s bezmála dvěma tisíci podpisů, kterou občané vyjádřili svůj nesouhlas se záměrem v průmyslové zóně. Ve vystoupeních občanů ze Soběslavi i Chlebova zaznělo mnoho pádných argumentů proč občané považují návrh v průmyslové zóně za nesmyslný a ohrožující život ve městě. Z 21 přítomných zastupitelů se jen pár odvážilo promluvit ve prospěch občanů, zbytek mlčel. Pravda, soběslavská jednání zastupitelstva nebývají nikdy příliš hovorná, tentokrát bylo ale mlčení zarážející. Na základě předloženého návrhu se však nakonec zastupitelé dohodli na tom, že uloží radě města, aby se s představiteli petičního výboru sešla k diskuzi nad plány v průmyslové zóně.

ilustrační obrázek, zdroj: Pixabay.com

Den nato zveřejnil krajský úřad výsledky zjišťovacího řízení ve věci procesu EIA u předmětného záměru v průmyslové zóně. Úřad konstatuje, že záměr může mít významný vliv na životní prostředí a bude proto posuzován podle zákona EIA.

Pokračovat ve čtení „Dobrý start, ale nejisté vítězství“

Ředění pravdy

“Chceme být dobrými sousedy,” říká zástupce EXPRIN PROPERTY pan Hulínský. 

Dobrý soused je jistě požehnání. Stačí se ale podívat na mrazivě vtipný film Vlastníci nebo si vzpomenout na vlastní sousedské spory a víme, že situace není vždy růžová. 

Sousedy si zpravidla tak úplně vybrat nemůžeme. Můžeme ale nastavit pravidla společného soužití. V případě průmyslové zóny v Soběslavi je takovým domovním řádem územní plán města. Záměr předložený EXPRIN PROPERTY ukázal velmi jasně jeho limity. Diskuze o nich je záležitostí města a věřím, že na ni dojde.

Co je však u nového souseda zarážející, je způsob, jakým se staví k obyvatelům města. Je to on, ne občané, kdo měl přijít první a představovat projekt. Nelze se vymlouvat na epidemiologickou situaci, naopak, zdá se, že omezení v době krizového stavu hrála investorovi do karet. Slušný investor by počkal s podáním na krajský úřad a naopak se snažil dostat k občanům maximum informací, představil by projekt zastupitelům. Nejsou to občané, kteří měli někoho kontaktovat, je to investor, kdo měl záměr kvalitně představit a diskutovat o něm. 

Pokračovat ve čtení „Ředění pravdy“

SOBĚSLAV PROPERTY s.r.o.

Město již potřetí vstoupilo na křehký led, navzdory tomu, že předchozí dva pokusy skončily koupelí v ledové vodě. A třetí pokus dopadl snad ještě hůře. Ve zvířeném bahně a úlomcích ledu se už nevyzná nikdo. A přitom stačilo zdánlivě málo. Informovat od počátku transparentně o zájmech města.

Jedu rovinatou krajinou před Brnem po silnici z Vídně. Vytížená čtyřproudovka láká investory, stejně jako každý kilometr nově postavené D3. Je to nasnadě, jsou to ideální lokality pro umístění hal s ohledem na snadnou dostupnost. Ideální pro investory. Lidé bydlící kolem těchto tepen pokroku zpravidla moc nadšení nejsou. Taky není divu. Tady před Brnem jsou vidět různé velikosti hal, od těch menších, kde sídlí různé střední společnosti, až po ty velké, často napojené na logistiku. Poznáte je snadno, k dálnici se otevírají číslované doky pro nákladní auta. Čísla lezou daleko za první desítku. Na některých halách jsou cedule – „Haly k pronájmu“.  V Soběslavi je takových doků naplánována v maximální variantě bezmála stovka. K tomu studie vypočítává dopravní zatížení, kde se dostáváme vpravdě k hrozivým číslům. Maximální varianta, slyšíme často. Problém je, že žádná jiná varianta nebyla předložena. Není na výběr. Vše, co bude o projektu řečeno a bude uvozeno slovy „ono to tak nemusí být“, je sice hezký slib, ale pořád jen slib.

Pokračovat ve čtení „SOBĚSLAV PROPERTY s.r.o.“

Čtyři popelnice a čtyři haly

Přelom května a června mi poslední roky vyplňoval projekt GraffitEko. Loni, ačkoli jsem čekal hladký průběh, to byla díky některým radním a panu starostovi bojovka. Letos jsem se těšil, že se vrhneme se školami do míst, kde se vyhneme žadonění o souhlas města s malováním na čtyři plechové piksly. Jenže přišel virus a pořádně nám tím zamíchal. A nejen virus, přišlo také oznámení Krajského úřadu, že pro plochy vyčleněné územním plánem města Soběslavi jako průmyslová zóna je tu smělý obří záměr.

Jenže o tomhle záměru se moc nemluvilo. Město ho podle zákona oznámilo na vývěsce. Znáte tu scénu ze Stopařova průvodce po galaxii, kde se pan Dent dozví, že jeho dům je určen k demolici, protože tudy povede dálnice? Protestuje, ale dozví se, že už je pozdě, protože oznámení bylo vyvěšeno, co na tom, že kdesi ve sklepě, a on nevznesl žádné připomínky. Smůla. 

zdroj: Pixabay
Pokračovat ve čtení „Čtyři popelnice a čtyři haly“

Doplňující informace nebo další mlha?

Po kritice a vzniku petice se informační kanály města opět otevřely a vypustily… inu, co vlastně vypustily? 

Jeden by čekal, že se konečně dozví ty tolik proklamované přínosy projektu. Místo toho další kondicionály a zastírání skutečnosti. Tedy přesněji kondicionály u těch kritizovaných věcí, pozitiva, ta jsou přece, milí občané, jasná. Nevidí je jen hlupák. 

Tedy znovu. Ve zjišťovacím řízení EIA je jasně popsaný projekt. Ano, je to návrh, mnoho věcí v něm není konkrétních, ale mnoho ano. Zopakujme si znovu, co je v něm psáno. Tentokrát sáhneme do části G, která se jmenuje všeobecně srozumitelné shrnutí netechnického charakteru. Zde se píše: Předmětem oznámení je novostavba 4 hal sloužících pro lehkou výrobu a skladování se souvisejícími objekty (zpevněné plochy, vrátnice, sprinklerovny, areálové rozvody, retenční objekty – suché poldry, dopravní napojení kruhovým objezdem, přeložky stávajících sítí atd.). Výrobní a skladové haly jsou navrženy jako 4 obdélníkové objekty o celkové zastavěné ploše 71 796 m2 (hala A má zastavěnou plochu 13 809 m2, hala B 19 948 m2, hala C 21 562 m2 a hala D 16 477 m2). Celková plocha záměru je 20,3908 ha (40 % z této výměry činí zeleň). Součást jsou i parkovací plochy s celkem 789 parkovacími místy pro osobní automobily, 97 nákladními doky a 3 podélnými stáními pro nákladní automobily u haly B.

Pokračovat ve čtení „Doplňující informace nebo další mlha?“

Sklady nejsou park

Dálnice je mnohdy přednost, řekněme oblíbeným jazykem projektových SWOT analýz – příležitost. Záleží na nás, jak tu příležitost uchopíme a zda ji někdo neuchopí za nás.

Bohužel v Soběslavi ji uchopili za nás, podobně jako v nedalekém Ševětíně. Uchopili ji investoři, budovatelé skladišť a překladišť, logistických areálů, které jsou vzletně označované jako parky. Ono, když něco nazvete park nebo galerie, tak to hned vypadá líp než překladiště/skladiště nebo nákupák.

Pokračovat ve čtení „Sklady nejsou park“

Provodní neděle

Včera jsem u kamaráda Štefana zachytil na instagramu nádhernou fotku. Zrušená miska s osením. Však je po Velikonocích. 

Nene, Velikonoční čas trvá až do Letnic. A vlastně ani to ne, Velikonoce jsou s námi stále v každé neděli. Z ruštiny si pamatuju už jen dětinské říkačky, ale taky slovo pro neděli – воскресе́нье (vzkříšení). Ta zrušená miska s osením ukazuje prostý obraz každodenního vzkříšení v obyčejných věcech. 

Napadla mne zcela jasná podoba s monstrancí. 

Jakkoli mám velmi rezervovaný postoj k uctívání proměněné hostie, jsou monstrance budící úžas a pokoru. Jednou z takových je monstrance ze Želivského kláštera. Je to pár dní, co jsme si připomínali výročí přepadení klášterů v rámci tzv. Akce K v dubnu roku 1950. V Želivském klášteře, kterým byl jedním z míst internace řeholníků, vznikla monstrance z plechovek a skla. Z odpadů, které měli věznění řeholníci k dispozici v kuchyni, vznikla díky zručnosti lidských rukou, díky lásce, víře a naději nebývale krásná monstrance. Byla k vidění v rámci výstavy Vrchovina, Krabatina, Mrchovina – solitéři Vysočiny v Humpolecké 8smičce a také v samotném klášteře v Želivě. V 8smičce byla působivě instalována v temnotě, jen dnem od sklenice procházelo světlo. Lunula, srpek měsíce, kam bývá umisťována proměněná hostie, byla prázdná. Vlastně nebyla… byla plná Světla.

Druhá taková monstrance vznikla náhodou u Štefana, když vyklopil misku s osením. Živá, propletená, vystřelující zelené paprsky. Monstrance ukazující Vzkříšeného ještě ne v chlebu, ale v zrnu. V zrnu, které se nám dává.

Což dost na tom na tom není, že v jejich dlaních zrno čeká na spasení a květ z něho unese celou oblohu.” zpívá přece Kristus v Legendě z dýmu bramborové nati od Bohuslava Martinů. 

Monument

V Brně se nebojí nových věcí.

Pro únorové dny, snad symbolicky, připravili zcela novou operu o Stalinově pomníku na Letné. Monument. Sešlo se k tomu tvůrčí duo zkušených mistrů. Marko Ivanovič a David Radok. A povstal z toho mimořádný kus, který stál za vidění, už pro tu odvahu pustit se do něčeho takového. 

Pokračovat ve čtení „Monument“