Kozí notes

Papírové betlémy v Třešti? Ano, v Třešti. Protože papír byl dříve než dřevo.

V papírně by se vám vysmáli, ale v betlémařině to někdy platí. Mnoho lidí si myslí, že papírové betlémy jsou něco jako novodobá a tedy laciná záležitost, protože přece dřevo, to je ten pravý kumšt a vůbec.

Pominu, že takové porovnávání dvou odlišných technik je pitomost, dřevo i papír jsou v betlémařině rovnocenné materiály a platí to i pro jejich používání během věků. Tedy, posledních dvou století, aby mě někdo nechytil za slovo.

Papírové betlémy se dělaly a dělají v Ústí nad Orlicí, v Třebíči a dělaly se i v Třešti. Ano, přestože znáte dřevěné rozsáhlé soubory třešťských betlémů, původnější byl v Třešti papír. Textilní regiony (Jihlavsko) měly radši papír, byl dostupný. Až když do Třeště přišla dřevovýroba, přešli místní na dřevo a dnes už je samozřejmou aktivitou tamní betlémářské scény dřevořezání.

Pokračovat ve čtení „Třešťský betlém“

Vyprávění o tom, jak Kozlíček mystifikoval návštěvníky výstavy, aneb Proč by se betlémy neměly pojmenovávat nedůsledně. Řeč bude o betlému, který se prodává jako Betlém 2023. Jeho autorem je oustecký betlémář a legenda oboru Jaroslav Herain.

Pokračovat ve čtení „Betlém 2023“

Uf, tak ten mi dal zabrat. Krásný betlém z krásného kraje, podpora hospice – zkrátka must have kombinace. A takové kombinace zpravidla přinášejí i nějaká ta úskalí.

Náchodské betlémy

Když jsem uviděl projekt Betlémy Náchodska, mé srdce zaplesalo. Kladské pomezí je nádherný kraj a určitě si zaslouží být reprezentován i krásnými betlémy. Projekt vznikl z popudu Lindy a Jakuba Kůrkových jako charitativní aktivita na podporu Oblastní charity v Červeném Kostelci. Výtěžek z prodeje betlémů (ano, mělo by jich být postupně více) poputuje na konto Hospice Anežky České právě v Červeném Kostelci.

Pokračovat ve čtení „Náchodský betlém Vojtěcha Horálka“

Aktuality

I u nás bude Noc betlémů – 28.12.2024 od 18. do 22. hodiny.

Čeká vás svařák a něco na zub. Samozřejmostí bude komentovaná prohlídka.

Betlém je místem lidské blízkosti, je to jakési doma. Když se betlémy po zákazu Josefa II. přesunuly z kostelů do domácností měšťanů, nastal ten pravý boom betlémářství. A protože ve stavbě betléma je kus kumštu a krásy, chtěli se lidé o tu radost dělit s druhými.

Začalo se chodit po betlémech.

Zvu vás tedy k nám domů na ty své.

Uvidíte bezmála dvacítku papírových betlémů z různých koutů Česka.

Zastoupeny jsou orlickoústecké betlémy, betlém ze Znojma, Třebíče, Beskyd, ale i z jihočeského Lodhéřova nebo až ze vzdáleného Liptova pod Tatrami.

Pravda, nejsou to rozsáhlé betlémy, které vyplňují půl místnosti a omezují chod domácnosti. Jsou to menší betlémy, které se tak akorát hodí do současných bytů a nebo třeba do průjezdu. To když se jich sejde víc. A věřte, že těch našich betlémů je obrovské množství. Česko je totiž betlémářskou velmocí.

Fotogalerie z vernisáže výstavy je zde.

Jak k nám?

Výstavu najdete na adrese 28. října 269/19 v Soběslavi. Je to kousek od nádraží, cestou po modré a žluté turistické značce do centra města. Dům poznáte snadno, nad vraty nám svítí hvězda. Stačí zazvonit. Nekoušeme.

Kdy?

Po celý advent a Vánoce až do Hromnic.

2.12.2024-2.2.2025

Protože nejsme muzeum, je otevírací doba nepravidelná. Někdo zkrátka musí být doma. Zkuste jednoduše zazvonit a třeba budete mít štěstí.

Je dost pravděpodobné, že mezi 10. a 18. hodinou vám někdo otevře.

Pokud chcete mít jistotu a něco se o betlémech i dozvědět, zavolejte a domluvte si návštěvu. Telefon je 724 327 667.

Fenomén. 

Vysočina je jednou z významných betlémářských oblastí. Třebíčsko pak zaujímá zvláštní místo právě díky papírovým betlémům. Zatímco Jihlava, a zejména pak Třešť, jsou výrazné řezbářskou tradicí, v Třebíči zůstali u původního papírového betléma.

Na velikosti záleží. 

Ustálila se tu typická podoba betléma. Je tu, jako obvykle, místně specifické řešení betlémské jeskyně. V levé části betléma bývá jeskyně s výjevem Zvěstování, v pravé části pak jeskyně s pastýři, muzikanty. Na kopcích vzadu ruiny hradů a město Betlém. Oblíbeným architektonickým prvkem je větrný mlýn. 

K betlému patří obloha, nebe, krajina, tedy malované pozadí. Terminologie tu není jednotná, jako v případě orlickoústecké dáliny. 

Důležitou součástí betléma jsou stáda ovcí a krav, často zachycující všemožné scény ze života zvířat tak, jak je měli autoři betlémů napozorovány z života. 

I u třebíčských betlémů bývala nezřídka jak vánoční, tak tříkrálová varianta.

Významným znakem třebíčských betlémů je též krajina plná skal. Na těch hodně záleží. Nejsou jen doplňkem, ale významnou součástí betléma a je jim věnována náležitá péče.

U třebíčských betlémů se počítá také velikost a pracnost. Velké a pracné betlémy byly považovány za nejhodnotnější. Takový opravdu velký betlém pak často omezoval chod celé domácnosti. Při jeho stavbě se nadělal pořádný svinčík a po jeho demontáži před Hromnicemi se mnohdy musel přizvat do bytu zedník k opravě omítek. 

Pokračovat ve čtení „Třebíčský betlém Cyrila Čelouda“

Další krásný kousek z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Orlickoústecký betlém z roku 2006.

Zatímco pozdější Herainovy práce mají většinou obloukovou dálinu a autor pro ně navrhuje do oblouku i základní desku (betlémy z Orlických hor, Prorubek, Neratova…), tento betlém má ještě dálinu obdélníkovou bez seříznutých rohů. Je poctou autorově rodišti.

Postavy v betlémě jsou poměrně velké, výška až 14 cm. Jak je u Heraina obvyklé, je zde množství stromů a staveb a celý betlém je možné sestavit do krásné krajinné oustecké scenérie. Dálina pak představuje Herainovu verzi veduty města Ústí nad Orlicí od Jana Antonína Venuta.

Pokračovat ve čtení „Orlickoústecký betlém Jaroslava Heraina“

Rozsáhlý betlém Zdenky Šalamounové z roku 2018. Autorka jej rozčlenila do tří úrovní. V první, nejnižší, jsme svědky Zvěstování, v druhé úrovni se nachází betlémská jeskyně a ve třetí panorama města Znojma.

Betlém je malován pastelem a má díky tomu velmi specifický výraz i barevnost.

Kromě exotických postav z družiny tří králů je zabydlen místními postavami ze Znojemska. Najdete tu zejména charakteristické zástupce všemožných řemesel a nechybí mnoho vinařských výjevů, včetně tzv. hroznové kozy.

Zvyk hroznové kozy je pradávný a do znojemských vinohradů se opět vrací. Je milé, že tuto tradici reflektuje i paní Šalamounová.

Mezi vinařské obyčeje a symboly, které se na Znojemsku v posledních letech úspěšně obnovují, patří Hroznová koza.

Kozel byl už ve starořecké mytologii jednou z podob Dionýsa (v římské mytologii známého jako Bacchus), nejveselejšího z bohů, jenž měl "v popisu práce" příznačně i víno. Dionýsovi se prý také přihodilo, že mu kozel pokálel část vinohradu a přivolal na sebe boží hněv. Ten se pak ovšem změnil v uctívání kozla coby patrona vinařů, když se časem ukázalo, že na "okozlených" keřích révy se urodily nejlepší hrozny. Kovová či dřevěná zpodobnění mečivých rohatců měla pak chránit vinice před všemožnými škůdci i chorobami.



Na jižní Moravě "zodpovídala" Hroznová koza ještě před sto lety za úrodu i za kvalitu vína a z toho titulu se také účastnila vinobraní a dalších vinařských svátků; koza (či kozel) se například vynášela do vinohradu na přelomu dubna a května, účastnila se hotařské (hotař = hlídač vinohradu, resp. pole) přísahy a zarážení hory (zavírání vinohradů) začátkem září nebo hotařské koledy první pátek v novém roce.
zdroj: vinazmoravyvinazcech.cz