Gypsy baroque

Barokní jam session u Šimona a Judy, která obsahovala všechno, co mám rád: starou muziku (už je to skoro 300 let), folklór a jazzové prvky. Že si folklór rozumí z jazzem píšu pořád. Že folklór inspiroval už před staletími, je nasnadě. Pokračovat ve čtení „Gypsy baroque“

Hrubá Hudba

Děcka, když jsem loni na podzim byl v Rudolfinu, ano v Rudolfinu, na poctě horňácké hudební tradici, byl to zážitek převeliký.

Teče voda teče, přes Velický majír, kde si mňa zanechał, starodávný frajír.

Stále se vracím k fotce s pančitelkou Annou Šajdlerovou, kterou jsme si střihli ve foyer. Oba společensky a slavnostně oblečení, ona v kroji, já v obleku. “A s takovou starou bábou se chcete fotit?” ptala se se smíchem.

Netušil jsem, že ta krásná spolupráce Horňácké muziky Petra Mičky a Lesní zvěře bude pokračovat. Z koreňů byl ponajprv strom(*), pak najednou les plný hlasů a Lesní zvěře, a nakonec i takové plody, jako album Hrubá Hudba.

Pokračovat ve čtení „Hrubá Hudba“

Jakub Jan Ryba | Stabat mater

Po roztančeném masopustu jsme vtančili do postního času, kdy hudba není už tak taneční. Přichází čas na povzdech: Aááh, Bach! Všude jsou to samé pašije. Přiznávám se, že pašije nemám rád. Ten styl “on řekl…oni odvětili…” mi opravdu nic neříká, snažil jsem se už mnohokrát, ale zkrátka nic. Text evangelia se líp čte a vypráví, pokud ovšem příběh není trochu para… tedy převyprávěn. Pokračovat ve čtení „Jakub Jan Ryba | Stabat mater“

Radost v písni

Před Vánoci jsme si s přáteli povídali o náladách, které v nás vyvolávají vánoční písně. Zvažovaly se písně španělské a písně české/německé. Myslím teď písně staršího data vzniku. Oproti těm španělským jsou prý ty naše příliš málo veselé. Je to asi pravda, nejsou tanečně veselé, ale troufám si říct, že jsou přesto nadějné a radostné. Pokračovat ve čtení „Radost v písni“

Salomone Rossi a Elam Rotem | Píseň písní

Cestou z hory Sinaj nesl Mojžíš v rukou dvě Desky svědectví. Mojžíš ale nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září tvář.

—Ex 34,29

 

Jak jsi krásná, hudbo, má nevěsto, jak blažený je čas, kdy prodlévám v tvé blízkosti. Pozvedáš mou duši a má tvář září radostí jako zářila tvář Mojžíšova při setkání s Hospodinem. Pokračovat ve čtení „Salomone Rossi a Elam Rotem | Píseň písní“

Struny v harmonii

Struny v harmonii, toť obraz lidské duše. Jejich zvučení, to jsou city, tu něžné a jemné, tu prudké. Cílem života je struny ladit, nikoli strhat, jak by snad řekl autor Loutny české Adam Václav Michna.

A proč o tom píšu? Protože jsem včera (20.11.2018)  zažil krásné ladění strun a ladění hlasu a má duše se tetelila blahem. Večer plný emocí. Večer s hudbou raného baroka. Pokračovat ve čtení „Struny v harmonii“

Mariánské léto ve dvou obrazech hudebních a dvou mezihrách krajinných

Obraz první | Zpěvy lásky vášnivé i nešťastné

Regula Mühlemann a La Folia Barockorchester | Frauenkirche Dresden

Večer sestavený z árií barokních oper věnovaných femme fatale – Kleopatře – v podání nádherného a zvučného sopránu Reguly Mühlemann v doprovodu mladého a svěžího orchestru, toť skvělý hudební zážitek ze saské metropole na Labi. Pokračovat ve čtení „Mariánské léto ve dvou obrazech hudebních a dvou mezihrách krajinných“

Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018

Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy. Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo!                                 

—Píseň písní

Kostel sv. Šimona a Judy v přítmí. Na pódiu u svatostánku nepočetný ansámbl. Večer bude patřit zejména dvěma hlasům. Budou v černé a budou líbezné.
Budou se proplétat, pohrávat si s melodiemi. Hana Blažíková a cink. 
Hanka vládne nádherným nadpozemsky křehkým hlasem a duši spící v cinku rozezvučí Bruce Dickey. A posluchačům to vezme dech.
Breathtaking.
Koncert v rámci řady FOK a předloni vydané album.
Pokračovat ve čtení „Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018“