Jakub Jan Ryba | Stabat mater

Po roztančeném masopustu jsme vtančili do postního času, kdy hudba není už tak taneční. Přichází čas na povzdech: Aááh, Bach! Všude jsou to samé pašije. Přiznávám se, že pašije nemám rád. Ten styl “on řekl…oni odvětili…” mi opravdu nic neříká, snažil jsem se už mnohokrát, ale zkrátka nic. Text evangelia se líp čte a vypráví, pokud ovšem příběh není trochu para… tedy převyprávěn.

Jeden převyprávěný příběh nabízí středověká sekvence Stabat mater. Rozjímavý text o matce Páně, která stojí u kříže, na němž visí její syn, se dočkal mnoha zpracování. Jedno z nejnověji znovuobjevených je Rybovo.

Ano, kantor z Rožmitálu nenapsal zdaleka jen profláknutou vánoční mši a pastorely. Tedy nic proti, naopak. Ryba nezapřel, že je kantor a dobře věděl, pro koho píše. Vánoční mši napsal tak, aby mohla opravdu zlidovět a mohl si ji střihnout každý trochu zkušený venkovský sbor a příležitostní hudebníci.  To Stabat mater vznikla na objednávku z Plzně. A katedrální produkce, ta už hraje jinou ligu, takže Ryba mohl popustit uzdu svého tvůrčího ducha a ukázat, že je opravdový skladatel! Je jen otázkou, a tady si můžeme představovat a snít, kam by to býval Ryba mohl dotáhnout, kdyby se na otcovo přání nevrátil z Prahy do Nepomuku a později do Rožmitálu.

Velikonoční Rybovku nahrál tuším loni Zdeněk Klauda s hvězdným obsazením (S. Šaturová, M. Cukrová, A. Plachetka, J. Kryshak) a už za to sklidil zasloužený  potlesk. Bylo jen otázkou času, kdy se tohoto pozoruhodného kusu zhostí další.

Musica Florea Marka Štryncla je zavedený a neméně hvězdný ansámbl. V poslední době se hodně věnuje romantismu, který se snaží také dobově interpretovat. Zkuste si poslechnout jeho Dvořáka. Má to prostě jiný zvuk. Shodou okolností jeho provedení Dvořákovy Stabat mater mě dostalo už před třemi lety (tehdejší dojmologii pro zajímavost připojuji níže). Teď mě dostala jeho Velikonoční Rybovka.

Nezapomeňte na pastorely a lidovost, ale přidejte pořádnou porci řekněme symfonického ladění, rozmáchlost a až taneční změny tempa. Dramatické Introduzione jakoby rekapitulovalo celé pašije, se začátkem sekvence Stabat mater už stojíme u kříže a začíná niterná sonda do utrpení a vykoupení skrze toto propojení nebes a země. Je tu meč probodávající matčino srdce (srov. Lk 2,35), jsou tu výkřiky bolesti a trápení, ale vzápětí přichází soucit, divák je vtažen do děje a jako rytíř se za zvuku polnic (Fac, ur ardeat) touží připodobnit Kristu, případně v soustrastné melodii Sancta mater naslouchá tomu, jak si sólové hlasy předávají melodii a tím symbolicky vyjadřují sdílení a soucit.

Ryba do své Stabat mater vložil jak virtuózní a jímavé sopránové nebo altové árie Eia mater a Virgo virginum, tak velké sbory Pro peccatis suae gentis či finále Quando corpus. Jsou tu názvuky, které nám možná připomenou pastorální lidové motivy, ale klidně taky velké symfonie pozdějšího času.  Ryba už vkročil do romantismu. Celé dílo postupně směřuje od utrpení kříže k víře v Boží milost a velkolepému závěru v podobě andělských sborů zpívajících o radosti ráje.

Marek Štryncl se nebojí změny tempa k umocnění výrazů hudby. Chvílemi jsem si říkal, zda to není až moc taneční, ale čím víc o tom přemýšlím, myslím, že to bylo v pořádku. Není to přece truchlohra a v tanci lze obejmout, sladit krok, soucítit, vyznat lásku.

Musica Florea hrála tradičně výtečně, za mne byla excelentní dechová sekce.

Sólových partů se skvěle  zhostili Michaela Šrůmová (soprán) – výborné koloratury, Sylva Čmugrová (alt) a jedinečný Roman Hoza (bas), jehož hlas je skutečně mimořádně krásný. Zklamáním pro mne byl Jaroslav Březina (tenor), který zrovna před těmi třemi roky exceloval v Dvořákovi. Tohoto večera jakoby nebyl ve své kůži, byť si po koncertu pobrukoval na chodbě. Jeho hlas byl zastřený, neprůbojný a s velmi špatnou výslovností, škoda.

Sbor Collegium Floreum byl důstojným partnerem sólistů a závěrečná část ukázala, že byl vpravdě sborem andělským.

Díky za ten krásný večer!

 

Jakub Jan Ryba | Stabat mater (1805)

Musica Florea za řízení Marka Štryncla

Collegium Floreum

Michaela Šrůmová (S), Sylva Čmugrová (A), Jaroslav Březina (T), Roman Hoza (B)

České muzeum hudby, 3.4.2019

 

*****

Dvořákova Stabat mater (psáno 11.5.2016)

Že Marek Štryncl a Musica Florea patří k výkvětu české hudební scény na poli staré hudby je známá skutečnost. Že dělají i tak trochu jiné nahrávky Antonína Dvořáka možná není tak známé. Proč jiné? Jiné jsou tím, že jsou provedeny takzvaně dobově, což se netýká jen použitých nástrojů, ale i volby tempa a dalších hudebních prostředků. Dobová interpretace je dnes u staré hudby téměř pravidlem, u hudby romantické je to tak trochu novum. Jistě, ucho a duše dnešního posluchače nejsou romantické, ale proč to nezkusit. V množství nahrávek si každý najde svou oblíbenou, třeba právě tu romantickou. Osobně mám moc rád jejich osmou Dvořákovu symfonii právě v tomto dobovém provedení.

Včera jsem dostal pozvání na živé provedení velkého Dvořákova opusu Stabat mater. A taková pozvání se neodmítají. Romantismus zajímá rozpoložení duše a na ni působí a Stabat mater, jakkoli je to stará látka, je pro tohle jako stvořená. Od prostého patření na scénu Kalvárie vede přes bolest a soucit k niternému vcítění do postav a jakési identifikaci posluchače s plačící matkou a Ježíšem. Utrpení kříže a bolest truchlící matky prosycené mystériem vykupitelské oběti Kristovy.

Je třeba říct, že Dvořákovi se to hudebně povedlo nádherně ztvárnit. Propojení nebes a země a vtažení posluchače do této scény se včera velmi zdařilo. Hudba byla tu jako burácející řeka, povodeň nebo hřmící vodopád, který hrozil roztříštit okna v kostele sv. Šimona a Judy, tu jako klidná hladina objímající a příjemně chladivá, tu jako bodající ledová vodní tříšť. Jak se proměňovaly stavy duše, tak se měnila hudba. Na konci pak byla otevřená nebesa a andělské chóry pěly o Boží slávě. Dojem byl tak silný, že po závěrečném amen bylo v sále ještě chvíli ticho, teprve pak přišel zasloužený potlesk.

Vzhledem k tomu, že jsem se cestou na tento koncert dověděl smutnou zprávu o úmrtí prvního děkana své alma mater, připsal jsem si pro sebe tohle provedení jeho památce.

Quando corpus morietur, fac, ut animae donetur paradisi gloria. Amen.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..