Autor: Zdenda

Další krásný kousek z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Orlickoústecký betlém z roku 2006.

Zatímco pozdější Herainovy práce mají většinou obloukovou dálinu a autor pro ně navrhuje do oblouku i základní desku (betlémy z Orlických hor, Prorubek, Neratova…), tento betlém má ještě dálinu obdélníkovou bez seříznutých rohů. Je poctou autorově rodišti.

Postavy v betlémě jsou poměrně velké, výška až 14 cm. Jak je u Heraina obvyklé, je zde množství stromů a staveb a celý betlém je možné sestavit do krásné krajinné oustecké scenérie. Dálina pak představuje Herainovu verzi veduty města Ústí nad Orlicí od Jana Antonína Venuta.

Rozsáhlý betlém Zdenky Šalamounové z roku 2018. Autorka jej rozčlenila do tří úrovní. V první, nejnižší, jsme svědky Zvěstování, v druhé úrovni se nachází betlémská jeskyně a ve třetí panorama města Znojma.

Betlém je malován pastelem a má díky tomu velmi specifický výraz i barevnost.

Kromě exotických postav z družiny tří králů je zabydlen místními postavami ze Znojemska. Najdete tu zejména charakteristické zástupce všemožných řemesel a nechybí mnoho vinařských výjevů, včetně tzv. hroznové kozy.

Zvyk hroznové kozy je pradávný a do znojemských vinohradů se opět vrací. Je milé, že tuto tradici reflektuje i paní Šalamounová.

Mezi vinařské obyčeje a symboly, které se na Znojemsku v posledních letech úspěšně obnovují, patří Hroznová koza.

Kozel byl už ve starořecké mytologii jednou z podob Dionýsa (v římské mytologii známého jako Bacchus), nejveselejšího z bohů, jenž měl "v popisu práce" příznačně i víno. Dionýsovi se prý také přihodilo, že mu kozel pokálel část vinohradu a přivolal na sebe boží hněv. Ten se pak ovšem změnil v uctívání kozla coby patrona vinařů, když se časem ukázalo, že na "okozlených" keřích révy se urodily nejlepší hrozny. Kovová či dřevěná zpodobnění mečivých rohatců měla pak chránit vinice před všemožnými škůdci i chorobami.



Na jižní Moravě "zodpovídala" Hroznová koza ještě před sto lety za úrodu i za kvalitu vína a z toho titulu se také účastnila vinobraní a dalších vinařských svátků; koza (či kozel) se například vynášela do vinohradu na přelomu dubna a května, účastnila se hotařské (hotař = hlídač vinohradu, resp. pole) přísahy a zarážení hory (zavírání vinohradů) začátkem září nebo hotařské koledy první pátek v novém roce.
zdroj: vinazmoravyvinazcech.cz

Další z betlémů ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Nejde jen o charakteristický způsob malby postav, ale také o typické prostorové uspořádání s krásnou perspektivou krajiny ubíhající k dálině.

Základová deska betléma má půdorys do oblouku. Betlému dominuje betlémská „jeskyně“ v podobě hradu/chrámu, což je rozdíl oproti klasické jeskyni v betlému z Prorubek. Líbí se mi, jak tu orientálnost scény Narození evokují palmy na bocích chrámu.

Orlické hory zde jednoznačně upomíná nejen dálina, ale hlavně kostel sv. Matouše, který zná každý, kdo navštívil Deštné, byť zde, v betlémské scenérii, je kostel ještě v plném lesku, který se mu snad jednou navrátí.

Betlém vyšel v roce 2019.

Zatím nejstarší kousek ve sbírce. Poslední třetina 18. století. Tak datují nejstarší figurky v tomto betlému z Jindřichohradecka historikové. Pochopitelně můj betlém je reprint vydaný muzeem v Jindřichově Hradci až v novém miléniu. Nicméně to mu nic neubírá na kráse a výjimečnosti.

Východočeská vesnička Prorubky se dočkala vlastního betléma z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Jaroslav Herain je mým oblíbeným autorem. Je nesmírně produktivní a jeho betlémy se vyznačují osobitým stylem postav. Stejně jako ostatní betlémáři, má velmi svébytný a na první pohled rozpoznatelný styl oveček. Těm jeho říkám pudlíci.

Miluju Herainovu práci s prostorem, cit pro perspektivu krajiny a nádherné dáliny. Jeho betlémy, podobně jako betlémy Jiřího Knapovského a starších ousteckých mistrů, patří podle mého k tomu nejlepšímu z české papírové betlémářské produkce. Herainovy betlémy vždy nabízejí krom postav i množství stromů, květin, staveb a krajinných prvků, které pomáhají vytvořit krásný prostorový obraz.