Cotopaxi – oheň a led

Oheň a led. Tenhle titulek jsem použil už kdysi při psaní o Islandu. Představit si led tam na dálném severu je tak nějak samozřejmé, tady jsme ale na rovníku. No jo, jenže naše výletování se ani na rovníku neobejde bez péřovek, čepic, rukavic a teplých spodků.

„Kam jedeme?“
„Na rovník!“
„Hmmm, to abych si vzal teplé prádlo.“

Ráno si užijeme docela pekelnou dopravní zácpu v Quitu. hustý provoz je odvrácenou tváří téhle metropole. Smog, že by se dal krájet. Dopravní policista musí být pěkně rizikové povolání, inhalovat v tom hustém provozu všechny ty dobroty z výukových plynů ne zrovna nejnovějšího vozového parku. Nicméně i takové situaci si dovedou zdejší strážníci provozu zachovat chladnou hlavu. Je hustý provoz do centra, operativně změníme směr dopravy v jednom pruhu z centra a hned se ten špunt pohne.

Ale teď už frčíme po Panamericaně vstříc Cotopaxi, ikonickému stratovulkánu, který je vidět snad na všech pohlednicích z Quita. My ale nejsme na pohlednici a vlastností hor je, že se cudně skrývají v závoji mraků.

Cotopaxi značí v kičuánštině měsíční chřtán. Někdo říká, že je to proto, že kráter má tvar měsíce, jinde vám zase řeknou, že sopka jakoby měsíc pohlcovala. Dnes naopak sopku pohltily mraky. Počasí se mění každou chvílí. Nejdřív po šílené cestě vyskáčeme…me…me…jau…praštil jsem se do hlavy… vrr…hrr…škyt… zavařil se motor… na odstavnou plochu na škváře a popelu. Absolvujeme procházku kolem jezírka Limpiopungo a pak ještě horší cestou doskáčeme o pár set metrů výš. To abychom mohli při dalším výstupu absolvovat mrazový dešťový a sněhový peeling obličeje (podle hesla: když za sněhem, tak do tropů), zátěžový test organismu na výškovou nemoc, zkoušku nepromokavosti a větruodolnosti outdoorového oblečení a obuvi, ale hlavně mohli vnímat neskutečnou krásu přírody.

Stejně jako včera v zeleném živlu, i zde, v království ohně a ledu, si člověk plně uvědomuje vlastní nepatrnost. Tady mu navíc ještě díky nadmořské výšce buší srdce a sotva popadá dech.

Krajina je nádherná, v dolní části vulkánu je parámo. Vítr, chlad, vysoká nadmořská výška, extrémní podmínky zformovaly extrémní nádheru. Stříbřité travnaté porosty protkané drahokamy všech barev.

Cestou dolů chvíli přestane pršet a celou tu nádheru ještě zaklene duha.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.