Loutna česká jindřichohradecká

V pátek, v svátek, v kostele, při stole, jak se líbí v každé chvíli…” Toť návod k provozování Loutny české a také k Boží chvále. 

Možnost poslechnout si po letech zase naživo provozovanou Michnovu Loutnu českou, N.B. v Jindřichově Hradci, to se musí využít. Inu vzhůru do kaple svaté Máří Magdaleny.

Nastudování: Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory. Hlasové party byly svěřeny Gabriele Eibenové a Petře Noskaiové. Zvláštností tohoto provedení byl akcent houslových partů, které nedávno objevil ve Slaném muzikolog Petr Daněk. Houslové party proto přednesly přední houslistky v oboru – Lenka Torgersen a Magdalena Malá. Na violoncello je doprovázel Petr Hamouz a na theorbu Jan Čižmář. Celé provedení řídil Adam Viktora.

zdroj: pixabay.com

A jaké to bylo? Velmi rozpačité. Člověk nevěděl, zda je na koncertě a zda je v hlavní roli hudba, nebo zda je na, promiňte mi ten výraz, školometském výchovném koncertě, které si pamatuju ze svého dětství. Rozhodně neplatila slova svádební radosti zmíněná v Loutně samé, totiž že “pauzy žádný zde nemáme”. Pauzy byly. To, co se jindy posluchači dozvědí z programové brožury, v Hradci odpřednášel sám objevitel houslového partu Petr Daněk. Toho bohužel nikdo nezmínil ani v programu, ani na koncertě samém. Ve vší úctě k práci pana profesora Daňka a jeho zásluhám na práci s Loutnou, takto prosím už nikdy více. Lektorský úvod ke koncertu by býval byl naprosto v pořádku. Je to běžná, osvědčená a citlivá praxe.  Vstupovat opakovaně slovem do ucelené hudební kompozice Loutny české bylo nanejvýš rušivé a celý zážitek z večera to zničilo. Když jsem konečně po koncertě na náměstí mohl vybuchnout rozčilením, zastavil u nás okolo projíždějící pár dalších návštěvníků z koncertu a svorně otráveně konstatovali, že slovní vstupy do koncertu je vytáčely úplně stejně.

A jak to znělo? Dobře, ale přiznám se, že někdy mi nesedělo tempo, zejména ve Smutku bláznivých panen, kde mi chyběl ten taneční zápal, upomínající na tanec smrti, který znám z interpretace Michaela Pospíšila a jeho Ritornella. Ta zůstává stále mojí nejmilejší a to i přesto, že nově objevený zápis Loutny ze Slaného může říkat něco jiného.  

To, co výtvarné umění zobrazovalo na stěnách a stropech, v sochách a obrazech, Michna vtělil do hudby a slov. Michnova hudba i text popisují realitu tehdejšího člověka, lidé jím předestřené obrazy znali, setkávali se s nimi, byly součástí jejich světa a jejich náboženských představ o něm. Michna byl v tomto univerzální, proto velmi pochybuji, že by obrazy přímo z Jindřichova Hradce popisoval Michna v textu Loutny, jak zmiňoval profesor Daněk v jednom ze svých tří vstupů. Cítil jsem v tom spíše velkou radost z páně profesorova procházení se po místech Michnova působení.  Michna zkrátka promítnul představy a víru své doby do hudby a textu, stejně jako architekti a výtvarní umělci promítali tytéž představy do výzdoby kostelů, i proto mohla a může být Loutna srozumitelná i mimo Jindřichův Hradec. Výtvarná složka výzdoby hradeckých chrámů je tak mnohem spíše souběžným dobovým projevem prožitku a cítění, který je, na rozdíl o textu Michnova, vyjádřen jinými uměleckými prostředky, ale nepodmiňuje text Loutny.

V hudební složce hradeckého provedení Loutny dominovaly virtuózní houslové party, které jako přebohaté a rafinované kytice rámovaly jednotlivé písně Loutny. Lenka Torgersen i Magdalena Malá dostály své výtečné interpretační pověsti. Pěvecká část byla oproti tomu trochu slabší a to zejména v hloubkách, ve kterých bohužel naprosto utonula Petra Noskaiová, která nebyla téměř slyšet ani v druhé řadě.

Celkově bylo hradecké provedení jistě radostné a nadějné, protože Loutna taková je. Představit Loutnu v houslové slávě se v Jindřichově Hradci podařilo, byť ne na výbornou. Rozhodně ale prosím provozovat  napříště v duchu svádební radosti, tedy bez nucených pauz vyplněných poučováním posluchačů. To se má dít citlivě, jinak a jinde, z úcty k dílu, mistru Michnovi a vlastně i posluchačům. 

Adam Václav Michna | Loutna česká – L.P. 1653

Kaple sv. Máří Magdaleny, Jindřichův Hradec, 8.10.2022

Ensemble Inégal za řízení Adama Viktory

Gabriela Eibenová a Petra Noskaiová | zpěv

Lenka Torgersen a Magdalena Malá | housle

Petr Hamouz | violoncello

Jan Čižmář | theorba

Adam Viktora | umělecký vedoucí souboru, varhany

Petr Daněk | slovní doprovod

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..