Participace. Proč ji v Soběslavi nechceme?

Participativní rozpočet.

Již po několikáté zaznělo toto slovní spojení na jednání zastupitelstva a z nepochopitelného důvodu již poněkolikáté bez diskuze zapadlo do ztracena. Nebyla zodpovězena ani otázka z pléna veřejnosti, byť samozřejmě nevymahatelná, proč více než polovina zastupitelů hlasovala proti. 

Participace, tedy podílení se, je vyjádření ochoty a touhy po spolupráci ze strany vedení města, je to podaná ruka. Naše město je komunita (odtud je i slovo komunální, např. politik) tedy společenství, participovat pak znamená podílet se. Ze zkušeností víme, že je zcela zásadní a prospěšné, aby občané měli zájem o dění v obci, protože jen tak vyroste zdravá obec, která je živá a rozvíjí svůj potenciál. Opravdu kvalitní komunální politik hledá nástroje, jak co nejlépe zapojit občany do správy obce. Participace je jednou z možností. 

zdroj: pixabay.com
Pokračovat ve čtení „Participace. Proč ji v Soběslavi nechceme?“

Masopust. Letos v Josefově.

Krčmář zabil svini | předvčírem na síni.
Nadělal jitrnic dosti | masa vepřovýho pro hostí…
—- starodávná masopustní písnička

Za všechny fotografie díky Vláďovi.

“Chci naší malé barbuše vysvětlit, co je to masopust, a nějak nevím, jak na to. Kdy a kde zase budete, že bych ji přivezla a nechala to na profících.” Napsala mi večer po taškařici v Josefově kamarádka.

Profících! Nejsme nakonec odborníci na masopust my všichni? A má masopust profíky? Pokračovat ve čtení „Masopust. Letos v Josefově.“

Kréta – od severu k jihu

Týdenní pracovní i sociálněsíťový detox v nádherné krajině. Spíme ve stanu nebo přepásáni Mléčnou dráhou. Za čtyři dny potkáme 4 lidi, poutníky. Pastýři v horách se nepočítají, ti do krajiny patří, jsou součástí scenérie. My, poutníci, do ní sice patříme taky, ale jenom otiskem, stopami, které necháme v krajině, a které na mnoha místech stejně brzo pohltí trnitá frygana, suťové pole, valouny v korytě potoka, který ožije s podzimem, zubaté škrapové pole mezi cypřiši, obří listy staletých platanů u horských pramenů.  V kapličkách po cestě zapalujeme medem vonící svíčky před zlatem věčnosti a třetí den začínáme poznávat rozličnou chuť vody. Jinak chutná ta z kouzelné studánky u pramene Tromarisa, jinak fitrovaná dešťová voda z okapu chaty Kalergi, s výhledem na Gigilos (1974 m n.m.) a Volakias (2116 m n.m.), jinak voda ze starobylého pramene v sutinách města Lisos.

Pokračovat ve čtení „Kréta – od severu k jihu“

Gypsy baroque

Barokní jam session u Šimona a Judy, která obsahovala všechno, co mám rád: starou muziku (už je to skoro 300 let), folklór a jazzové prvky. Že si folklór rozumí z jazzem píšu pořád. Že folklór inspiroval už před staletími, je nasnadě. Pokračovat ve čtení „Gypsy baroque“

Strategické plánování věc veřejná

“Základním plánovacím dokumentem obce, zakotveným v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů, je program rozvoje obce. Jde o hlavní nástroj řízení rozvoje obce. Program rozvoje obce formuluje představy o budoucnosti obce a navrhuje způsoby, jak těchto představ dosáhnout.”

citace z Programu rozvoje města Soběslav na období 2020-2023

 

“Strategické plánování přináší systematický, dlouhodobý a komplexní přístup, založený na konsensu místních představitelů, občanů a dalších v místě působících subjektů, vycházející ze sdílené představy o společné budoucnosti.

Vlastní proces tvorby strategického plánu, v rámci kterého dochází ke shodě komunity na budoucím směřování a vývoji, je přitom významnější, nežli jeho přímý výstup – strategický plán, dokumentující výsledek tohoto procesu.”

trochu jiný pohled na strategické plánování – zdroj: Město Prachatice

Pokračovat ve čtení „Strategické plánování věc veřejná“

Hrubá Hudba

Děcka, když jsem loni na podzim byl v Rudolfinu, ano v Rudolfinu, na poctě horňácké hudební tradici, byl to zážitek převeliký.

Teče voda teče, přes Velický majír, kde si mňa zanechał, starodávný frajír.

Stále se vracím k fotce s pančitelkou Annou Šajdlerovou, kterou jsme si střihli ve foyer. Oba společensky a slavnostně oblečení, ona v kroji, já v obleku. “A s takovou starou bábou se chcete fotit?” ptala se se smíchem.

Netušil jsem, že ta krásná spolupráce Horňácké muziky Petra Mičky a Lesní zvěře bude pokračovat. Z koreňů byl ponajprv strom(*), pak najednou les plný hlasů a Lesní zvěře, a nakonec i takové plody, jako album Hrubá Hudba.

Pokračovat ve čtení „Hrubá Hudba“

Barocktage 2019 | Staatsoper Berlin

To je ten, který v mnohých mnohé vytrpěl,
to on byl v Ábelovi zabit…

— Melitón ze Sard | O Pasše

Od Adama až po Mojžíše tedy vládla smrt, a to i nad těmi, kdo nezhřešili stejným proviněním jako Adam. Adam byl předobrazem Toho, který měl teprve přijít.

—Římanům, 5:14

Vírou Ábel přinesl Bohu lepší oběť než Kain. Díky ní byl uznán za spravedlivého, a přestože zemřel, díky ní dosud mluví.
—Židům, 11:4

Zlo je cena svobody.
—Rüdiger Safranski

 

Berlínská státní opera (Staatsoper unter den Linden) nemohla ke Dni smutku (Volkstrauertag), kterým si Němci připomínají všechny oběti válek a bezpráví, vybrat lepší titul než Il primo omicidio od Alessandra Scarlattiho. Pokračovat ve čtení „Barocktage 2019 | Staatsoper Berlin“

Pocta Robertu Holdstockovi

útržek z deníku, 18.10.2019

Před rokem jsem se toulal po stejném místě, aniž bych tušil, že chodím po okraji Ryhopského lesa. Dnes, když jsem už obracel kroky zpět k autu, blesklo se cosi dole v potoce. Tisíce zrcátek mě přitahovaly svým třpytem a tak jsem vykročil kolem Koljušáku.
***
„Co kdybych ti řekl, že nám les zabránil vejít. Uvěřil bys mi?“
„Zabránil nám proniknout hlouběji tím, že nás vyděsil, tím, že tam vede tak málo cest a půda je samý balvan a vřes… Špatně se tím chodí. To jsi chtěl říct? Nebo jsi myslel něco tajemněšího?“
„Neřekl bych tajemnějšího,“ namítl Christian, ale chvíli zůstal zticha, natáhl ruku, utrhl list z mladého dubového stromku, rozetřel jej mezi palcem a ukazováčkem a pak si jej stiskl v dlani. Celou tu dobu upíral pohled do hloubi lesa.


(Robert Holdstock | Les mytág)

Martinská rána

Sněží!
na sociálních sítích
voní pečená husa.

Snídáš
a drobečky padají na talíř
s motivy louky a včel.

Za oknem prší
a jen bříza má ještě zlaté listí.
A v ústech chuť jahod,

ozvěna léta.