Noc kostelů 2023 ve dvou obrazech

Letos poprvé jen jako návštěvník. Lehké moderování diskuze s biskupem Václavem Malým se nepočítá.

Neběhat mezi kostely, neřešit program, překlepy ve skládačce. Jen nasávat atmosféru. Ne, nelituji těch více než deseti let organizování. Ani náhodou. Jen můžu poprvé prožít Noc jinak.

A mám velkou radost, že při ohlédnutí za Nocí můžu dát tentokrát prostor i někomu jinému. Pozvání do Kozího notesu přijala Martina Plátová. A vy se můžete s chutí vrhnout na dva texty, zápisky z deníků, dojmy z Noci. Texty doplňují parádní fotky Miloše Bučinského.

O zkáze Sodomy, divadlo Drak n’Roses; foto: Miloš Bučinský
Pokračovat ve čtení „Noc kostelů 2023 ve dvou obrazech“

Armida v Praze.

Patetická, upocená a přeplácaná. 

Taková je nejnovější inscenace Dvořákovy zřídka uváděné opery Armida v Národním divadle v Praze. 

České operní domy se z nepochopitelných důvodů rozhodly vrátit tuto operu na jeviště. Nic nedbaje toho, že Armidu provází nedobrá pověst už od počátku. Na vině není ani tak Dvořákova hudba, která naopak umně vytváří orientální kouzlo a hraje si s lyrikou, ale spíše příběh a nesrozumitelné libreto Jaroslava Vrchlického. 

Po katastrofě v Plzni jsem myslel, že už téhle opeře nedám šanci. Před pár dny mi ale volala kamarádka celá rozhořčená z nové pražské inscenace. Důvodem byla scéna znásilnění, která je prý v tomhle nastudování dost naturalisticky zobrazena. Diskutovali jsme, nakolik to je, nebo není oprávněné a jak to může být zraňující. Bavit jsme se mohli ale jen obecně, pražskou Armidu jsem neviděl. A mělo u toho zůstat. 

Jenže téma vzbudilo zájem. A pak, dělá to brněnský tým hvězdného režiséra Heřmana. Třeba prolomí smutný osud téhle Dvořákovy opery a najde způsob, jak se vypořádat se všemi těmi nevýhodami, které Armida dostala do vínku. 

Inu, ani brněnský tým smůlu neprolomil. 

foto: Zdeněk Sokol, zdroj: Národní divadlo –Armida – Národní divadlo (narodni-divadlo.cz)
Pokračovat ve čtení „Armida v Praze.“

Znásilněný Modrovous v Olomouci

“Zabila panička pána,

do zahrady zakopala,

ešče po něm pošlapala.”

lidová píseň

Opera plná symbolů, otevřená k mnohým výkladům… opera dramatická, tajemná, strhující. Modrovousův hrad. 

Opera, která je výzvou i pro svou délku…  nebo spíš provokuje tím, že je krátká. Proto se mnohdy uvádí ještě s něčím dalším. A tady je buď klíč k umocnění vyznění tohoto krásného a silného Bartókova kusu. Nebo k jeho zabití.

Plastové pytle na mrtvoly, které se povalovaly dokonce i ve foyer Moravského divadla v Olomouci, jakoby dávaly neblaze tušit, co se režisérka Daniela Špinar rozhodla s touto operou provést…

Béla Bartók: Modrovousův hrad, Moravské divadlo Olomouc – Radoslava Müller (foto Tereza Hrubá), zdroj: OperaPlus
Pokračovat ve čtení „Znásilněný Modrovous v Olomouci“

„Mene tekel“ jako klimatická výzva.

Odvážné a vizuálně působivé nastudování Händelova oratoria Belshazzar z doby babylonského zajetí Židů nakonec ztroskotá. Na vině ovšem není přílišná odvaha režisérky (Marie-Eve Signeyrole), ale naopak nedodržení schématu, které si vytkla. Velmi netradiční a scénicky náročné provedení v MusikTheater an der Wien tak paradoxně uzavírá velmi tradiční „svíčkový“ sbor a nastolené výzvy nechává tvůrčí tým ležet ladem v poušti. Škoda.

Klima aktivisté vedení Kýrou bojují za vodu pro všechny. zdroj: Music Theater an der Wien, Werner Kmetitsch

Tohle představení je totiž v mnoha ohledech skvělé. Odvážná aktualizace dávného a přitom velmi zásadního náboženského tématu do podoby, v níž klíčové role hrají  klima aktivismus a vlastně i feminismus, si rozumí s předlohou a dělají ji srozumitelnou pro dnešního diváka (no dobře, rakouského, na české prostředí jsou klima témata stále dost na okraji).

Pokračovat ve čtení „„Mene tekel“ jako klimatická výzva.“

L’arbore di Diana jako Sexuální výchova

Erotická komedie, která je smyslná, ale není chlípná,” řekl prý o svém díle Dianin strom  (L’arbore di Diana) slavný libretista Lorenzo da Ponte. 

Oproti tomu nejeden vídeňský kritik reagoval na premiéru této opery velmi rozhořčen „nemravností“, kterou v opeře rozpoznal: „ohavná slátanina nejasností, obscénností a hrůz“ či „nechvalně proslulé orgie”.

zdroj: Theater an der Wien, foto: Herwig Prammer
Pokračovat ve čtení „L’arbore di Diana jako Sexuální výchova“

Festival Janáček 2022

„A třeba umřít!“

Káťa

„Ve mně se život zastavil, Ježíši Kriste, a nemůže dál.“

Elina

Dvě velké tragické Janáčkovy hrdinky, Káťa a Elina na prknech brněnského Janáčkova divadla. Dva zahraniční soubory, dvě režisérky. Dva mimořádné zážitky. 

Život v kleci zvyků, starých představ o něm. Život na břehu obrovské řeky, která svobodně plyne a rozlévá se od obzoru k obzoru. Krátký život, jemuž smrt je vysvobozením. 

Život bez hranic. Od věků do věků. Sen? Štěstí? Ne. Život řídký, protažený. Jako když se máslo namaže na příliš velký krajíc. Omrzí země, omrzí nebe, a člověk pozná, že v něm umřela duše. Smrt jako limita, která naplňuje život smyslem. 

Festival Janáček. 

Hudební svátek, který překročil hranice země. Oběma směry. Ví se o něm a přitahuje svou výjimečnou světovou úrovní i zahraniční návštěvníky a zároveň přiváží i světové inscenace. Provází ho jedinečná atmosféra. Opojná symbióza mezi diváky, inscenacemi a tvůrčími týmy. 

A jaké tedy byly Káťa a Elina/Emilia? 

Pokračovat ve čtení „Festival Janáček 2022“

Rusalka mezi proudy

Že Rusalka není pohádka, nebo přesněji „jen pohádka“, ale nabízí i další mnohovrstevnatá čtení, není nic nového. Rusalka Daniely Špinar mi otevřela další oči k dalšímu možnému. Tohle čtení se přímo nabízí, ačkoli… ona to možná Daniela myslela jinak.

Pozor, kdo si chce Rusalku uprostřed vltavských vod ve Vile Štvanice užít, nebude již číst dál a vystačí si s tím, že tahle Rusalka je trans. Je mi líto, bez jistého odhalení děje a jeho zvratů tuhle dojmologii prostě neumím napsat.

Hladní vodina – Rusalka, zdroj: Divadlo letí, Vila Štvanice
Pokračovat ve čtení „Rusalka mezi proudy“

Loutna česká jindřichohradecká

V pátek, v svátek, v kostele, při stole, jak se líbí v každé chvíli…” Toť návod k provozování Loutny české a také k Boží chvále. 

Možnost poslechnout si po letech zase naživo provozovanou Michnovu Loutnu českou, N.B. v Jindřichově Hradci, to se musí využít. Inu vzhůru do kaple svaté Máří Magdaleny.

Nastudování: Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory. Hlasové party byly svěřeny Gabriele Eibenové a Petře Noskaiové. Zvláštností tohoto provedení byl akcent houslových partů, které nedávno objevil ve Slaném muzikolog Petr Daněk. Houslové party proto přednesly přední houslistky v oboru – Lenka Torgersen a Magdalena Malá. Na violoncello je doprovázel Petr Hamouz a na theorbu Jan Čižmář. Celé provedení řídil Adam Viktora.

zdroj: pixabay.com
Pokračovat ve čtení „Loutna česká jindřichohradecká“

Sci-fi flétna aneb Zauberflöte nach Krobot art

Kapitánův deník. Hvězdné datum 220520.19.00

Na oběžné dráze malé planety Brno je loď operní flotily NdB uvězněna vlečným paprskem geniálního šílence M.K. Posádka bude brzy krobotizována. 

Finále. Zdroj: NdB, Marek Olbrzymek

Ačkoli Mozart není můj šálek kávy, Kouzelná flétna v režii Miroslava Krobota v brněnské Janáčkově opeře upoutala mou pozornost. Sci-fi opera se jen tak nevidí.

Přijde vám to mimo? Naopak, pro operu, jejíž libreto je prošpikováno snad zednářskou symbolikou, snad egyptskými mystérii, snad úplně jinými houbičkovými fantaziemi pana Schikanedera, je sci-fi ten pravý žánr. Ba co víc, díky tomuto posunu se může tato opera, navzdory své nelogičnosti a nesrozumitelnosti, stát zábavnou, pochopitelnou a sdělnou.

Pokračovat ve čtení „Sci-fi flétna aneb Zauberflöte nach Krobot art“