Peter Grimes

Nelehký úkol. Napsat dojmologii na Petera Grimese v ND Brno. Proč? No protože už o tom představení psali všichni slovutní hudební recenzenti i recenzentky a taky o něm, a to je asi nejpodstatnější, velmi civilně a přitom krásně napsal můj přítel Stefan. Německy. Jsem tedy v pokušení jen celou jeho recenzi přeložit do češtiny a šmik, fik, hotovo. Ale ne, nakonec to neudělám. Ještě byste si toho všimli a vůbec…

“Je špatné se snažit? Je špatné bojovat?Je špatné doufat?”

“Můj hlas bolesti je jako ruka, kterou mohu chytnout a poznat: toto je přítel.”

—Peter Grimes

Inu, Peter Grimes je teda pořádné operní sousto. Závažné od prvních taktů. Zkrátka ta podoba Grimes – “crimes” a “grimness” – jak o ní píše Patricie Částková ve svém lektorském úvodu, není jen tak samo sebou. Peter Grimes se ale v Brittenově pojetí posunul od toho původního Crabbeova (G. Crabbe byl autor literární předlohy opery) záměru, řekněme morálně zpustlého hrdiny, do polohy hrdiny vyděděného ze společnosti. Peter Grimes tak není obžalobou jednotlivce, ale je zrcadlem nastaveným povrchní a odpudivé maloměstské společnosti, která si podle svých slov udržuje vysoké standardy. Těmi standardy jsou ovšem pomluva, přetvářka, pokrytectví a pocit vlastní jedinečnosti a výlučnosti. Zbožné modlitby v kostele spláchne první vlna omývající přístavní promenádu, po níž si spokojeně vykračují všichni ti výjimeční měšťané/křesťané vysokých standardů.  

Peter je bezpochyby drsný muž, své učedníky jistě neváhá počastovat políčkem, nejedná s nimi v rukavičkách. Smrt dobře zná. Je to osamělý mořský vlk toužící po lepším životě, avšak provázený smůlou. Je to člověk, kterého ctihodní měšťané odvrhli a dávají mu to den za dnem sežrat. Srdce ctihodných jsou otupělá vůči milosrdenství a soucitu. Peter si svou existenci vykupuje rybolovem. Na to je měšťáčkům dobrý. Peníze mohou na chvíli zacpat pomlouvačné chřtány, ale uznání nebo přijetí se Peter nedočká. Pochopení pro něj mají jen ti, kteří sami zažívají přezírání a ústrky – hostinská a její neteře, které neoplývají zrovna počestnou pověstí. Nicméně, stejně jako Peter, i ony se měšťáčkům hodí. Vždy, když je potřeba zahřát lože a poskytnout úlevu z manželské svázanosti nebo pocitu osamělosti, zamíří ti počestní měšťané do hostince U Kance. 

Peterovou jedinou opravdovou spojenkyní je Ellen Orfordová. Vdova a učitelka. Stejně jako Peter věří v lepší příští, stejně jako on naráží na konvence. Postrádá ale Peterovu divokost, je něžná a pečující. Nemusí denně na moři bojovat se živlem kvůli obživě, ale její osud není o mnoho lepší. Spolu s Peterem plánují lepší budoucnost, ale jak Ellen záhy po nešťastném incidentu pochopí, marně.

Krom lidských postav je jedním z dalších hrdinů opery, a to velmi podstatných, moře. Ve všech svých podobách. Ostatně mořské mezihry z opery dokonce Britten později upravil do podoby orchestrální suity Four sea interludes. Nicméně ani jako burácející živel, který bere životy, nedosahuje moře divokosti rozlíceného davu “spravedlivých”. To dav je ten, kdo tu ničí životy v boji za uchování “vysokých standardů” městečka. Hlas davu se nezalkne vodou a jako bouře strhne všechny, kdo se mu protiví. V davu se velmi rychle rozpouští všechny vysoké standardy. Dav nesnáší odlišnost. Odlišní jedinci jsou jen využiti a zahozeni nebo rozdrceni. To platilo za časů Brittenových a Pearsových a platí to i dnes.

Pod velmi zdařilým brněnským zpracováním opery Peter Grimes je podepsán tandem David Radok (režie a scéna) a Marko Ivanović (hudební nastudování). Scéna je jednoduchá a funkční, snadné přestavby plynou přirozeně jako vlny, nic neruší a umocňují vyznění celého díla. Orchestr i sbor jsou perfektní. Korunou celého nastudování jsou pak představitelé hlavních rolí. Švédský tenorista Joachim Bäckström je excelentní, přesvědčivý, dramatický v každém momentu a přitom uvěřitelný, vzbuzující sympatie, soucit, pochopení. Jeho pěvecká partnerka, představitelka Ellen Orfordové Jana Šrejma Kačírková podává neméně dobrý výkon. Její Ellen je soucitná, odhodlaná i zoufalá. Za zmínku jistě stojí i tetička Jany Hrochové.

Celá brněnská inscenace funguje perfektně s pochopením pro celý příběh i Brittenovu hudbu a jednoznačně snese mezinárodní srovnání.

Bravi tutti!

Zasloužený a dlouhotrvající potlesk ve stoje si celý inscenační tým ND Brno právem zaslouží.

A zcela na okraj, last but not the least. Bylo mi velkou radostí sedět při představení vedle velké dámy opery, paní Soni Červené. Vždy elegantní, s vášní pro hudbu a operu. A ano, i paní Soňa s radostí a dojetím stála při děkovačce a tleskala. Budiž to potvrzením, že Peter Grimes v Brně je opravdu mimořádně dobrý.

Benjamin Britten | Peter Grimes

ND Brno, 2.12.2021

režie a scéna: David Radok

hudební nastudování, dirigent: Marko Ivanović

Peter Grimes | Joachim Bäckström

Ellen Orfordová | Jana Šrejma Kačírková

zdroj: ND Brno

A protože Stefanova recenze stojí za uchování, připojuji ji ke své dojmologii.

Brno, hier Brno. Die Einsamkeit, der Schmerz, der aufgebrachte Mob, der Tod. Es gibt mit Sicherheit lustigere Opern als „Peter Grimes“ von Benjamin Britten. So sind alle humorvoll gesegnet, wenn man auf italienisches Humpa-Humpa steht. Anders Peter Grimes.

Das kluge Bühnenbild zeigt einen verrottenden Pier mit Ausblick auf das gewaltvolle Meer. Nebelschwaden, Sturm, das Überleben der Menschen, die am Meer und vom Meer leben – müssen. Eine Hütte, ein Pub, ein Dorfplatz.

Der Einzelgänger Peter Grimes, selbst eine tragische Figur, in einem Dorf der Bigotterie, der hassenden Menschen, christliche Menschenliebe als Lippenbekenntnis zum Wohlfühlen in der sonntäglichen Messe. Der Mob.

Zur Liebe unfähige Beziehungen, das ist alles kein leichter Stoff. Dichte, tiefe Musik. Wo Hoffnung? Erstickt.

Die dreistündige Ausweglosigkeit bis hin zum Tod.

Die Inszenierung eine fesselnde Erzählung, Joachim Bäckström als Peter Grimes eine Offenbarung, Jana Šrejma Kačírková als Ellen Orford trifft ins Herz.

Zwei Plätze neben mir sitzt Soňa Červená, mit 96 Jahren immer noch in der Oper präsent, wenn auch inzwischen weniger auf der Bühne und schon lange nicht mehr als Carmen. Vor dem dritten Akt flüstert sie ihrer Begleitung zu, dass es jetzt wirklich traurig wird. Und da war die Stimmung schon herzverengend bedrückend.

Der Chor lässt mir den Atem stocken. Ich sitze im Parkett in der fünften Reihe und die gesungene Aggression spüre ich körperlich, als der Chor immer näher an die Bühnenrampe kommt. Peter Grimes! Peter Grimes! Peter Grimes! Gewaltig gewalthaltige Musik. Unheimlich.

Minutenlange stehende Ovationen. Tränen. Fassungslos. Dieser Peter Grimes am Nationaltheater in Brno ist eine Sensation.

Stefan Kühne

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.