Jednou se pak zamiloval do jedné ženy v údolí Sorek. Jmenovala se Dalila. Přišli za ní filištínští vládci a žádali ji: „Sveď ho a zjisti, v čem je ta jeho veliká síla a jak bychom ho mohli přemoci, spoutat a zkrotit. Každý z nás ti dá jedenáct set šekelů stříbra.“
Soudců 16: 4-5
A když byli v nejlepším, řekli: „Zavolejte Samsona, ať je zábava!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby je bavil. Když ho postavili mezi sloupy, Samson požádal chlapce, který ho vedl za ruku: „Nech mě sáhnout na sloupy, které drží tenhle chrám. Chci se o ně opřít.“ Chrám byl plný mužů i žen. Byli tam i všichni filištínští vládci. I na střeše bylo kolem tří tisíc mužů a žen, kteří chtěli vidět tu zábavu se Samsonem.
Tehdy Samson volal k Hospodinu: „Hospodine, Pane můj, rozpomeň se na mě! Ještě jednou mi prosím dej sílu, Bože! Ať se Filištínům najednou pomstím za obě své oči!“ Pak nahmatal oba prostřední sloupy, které držely chrám, a opřel se o ně, pravicí o jeden a levicí o druhý. „Ať zemřu i s těmi Filištíny“ zvolal Samson a zatlačil vší silou, takže se chrám zřítil na vládce i na všechen lid uvnitř. Tak jich zabil při své smrti více než za svého života.
Potom tam přišli jeho bratři a celá jeho rodina, aby si ho vzali. Odnesli ho a pohřbili mezi Coreou a Eštaolem v hrobě jeho otce Manoacha. Soudil Izrael dvacet let.
Soudců, 16:25-31
Derniéra, uf to je dobře.
Samson a Dalila. Snad všeobecně známý biblický příběh o tom, jak bídní Filištíni válku vést nebyli líní a… nastrčili Dalilu, aby svedla silného izraelského válečníka Samsona.
Dalila sice uspěje, Samson jí podlehne, ale jeho zápal pro Boha je nakonec silnější. A vůbec, chrám je jen jeden, milý bože Dagone, takže škubneme sloupy a pohřbíme všechny ty tvé bídné Filištíny i s Dalilou a Samsonem.
Příběh je to krásný, plný svodů, vášně, podvodu a zrady. Mužný Samson, svůdná a krásná Dalila. Paže lesknoucí se potem a olejem, rafinovaný parfém a ladné ženské křivky. Roztoužená srdce.
Saint-Saëns vybral do tří dějství ty nejsmyslnější, erotikou a vášněmi prosycené scény starozákonního příběhu. Původně to mělo být oratorium, nakonec vznikla opera. Za mne jedna z nejnudnějších oper, co jsem viděl a slyšel. No jo, píše se rok 1877, což dost definuje hudební styl, který opravdu není mým šálkem kávy. Ploché, nudné a utahané k uzoufání, statické, bez vášně bez zápalu, bez hravosti a rafinovanosti.
Inscenovat tohle není věru jednoduché. Zvlášť, když nemáte k dispozici opravdové divadlo, ale přestavěný sál kulturního domu navíc s prachbídnou akustikou. Musíte se vypořádat s tím, že v díle téměř není děj. Jsou to prostě smyslné obrazy rámované sborovými scénami. Na konci byste se měli popasovat se scénou, kde se zřítí chrám, v jehož troskách zahynou tisíce lidí včetně dvou hlavních postav opery. A celé to navíc musíte odzpívat ve francouzštině.
Nevím, proč se do toho v Budějcích pouštěli, když to je na, nebo možná za, hranou jejich možností. Snad měli pocit, že to Budějce Samsonovi dluží. Vždyť známý silák je budějcká neoficiální erbovní figura – kdo by neznal Samsonovu kašnu a druhý/první měšťanský pivovar.
Bohužel se špatně rozdanými kartami nezahrajete skvělou partii a to ani se slušně obsazenými pěveckými party (Šárka Hrbáčková, Richard Samek). Těžká francouzština, zadušený orchestr a celkově šílené poměry sálu DK Metropol ubijí jakoukoliv snahu. A pořád mějte na paměti, že hrajete kus, kde se nic neděje a hudba žádnou vášní nepřetéká (romantici ne-prominou).
Zvuk orchestru se převaloval v orchestřišti jako tekutý dusík a jen občas přetekl ven. Z jeviště bylo slyšet zpěv, ale slova splývala v masu. Ne-akustika působila, že se to místy celé rozjíždělo.
Scéna byla nízkonákladová, ale funkční. Kolkolem zlatý závěs – chrám, který můžete snadno a efektně strhnout. Porobený Izrael oblečený v černé se v prvním dějství potácel se židlemi, aby jej následně naprosto necharismatický vůdce vedl k povstání a do boje proti Filištínským, kteří byli jako vyslanci Kary Trutnov nebo Leoše Mareše. To pro vyjádření jasného kontrastu mezi zbožnými, ale nepochopitelně ukňouranými, askety a směšnými nabubřelými zbohatlíky v různobarevných kožiších.
Celou tu kmenovou dualitu rozboří jen balet během opulentní a zvrhlé oslavy v chrámu boha Dagona. Tady režie sáhla po párech oblečených jako reprezentanti částí světa – Řím, Indie, Turecko… Za mne převeliká divnost ala zahájení olympijských her, hlavně ten Říman ve zbroji. Prý byla ta choreografie krásná, četl jsem v jedné recenzi. No nevím, přišlo mi to spíš komické. Výrazově úplně mimo koncept celého nastudování. Bakchanálie ani náhodou. Pravda, v tomhle obraze je jediný moment, kdy se hudební složka trochu probere k životu.
Ale jen na chvíli. V okamžení se totiž z nebe ve stylu deus ex machina snáší machina – obří jednoruký bandita – herní automat a začnou pršet peníze. Uf…Nechtěná komičnost scény se stupňuje a já už se těším, až se ten chrám zřítí.
Že jsem přeskočil ty erotické jiskřící postelové scény. Ano, přeskočil. Vlastně se totiž nekonaly. Byla postel (pochopitelně!), byla Dalila (mimořádně bez kožichu), byl i Samson. A zpívalo se tam o vášni. Jenže Samson je, s prominutím, poleno, takže vášeň se nekoná. Žádný z výkonů mě nepřesvědčil, že by na jevišti nějaká vášeň byla. Nebylo to ani studené a přezíravé. Nene, prostě jen polena. Ostatně stejně tragické byly veškeré herecké a pohybové výkony většiny protagonistů, snad kromě Dalily.
Takže, Samson je v poutech. „Zapomněl holt záchranné slovo,‟ vtipkuju. Oslepený. To ale musíte vědět z biblické předlohy, protože jinak to nepochopíte. A milosrdný Hospodin mu nakonec ještě jednou dá sílu, aby tenhle chrám strhnul a ukončil trápení a potupu.
Konec, tečka.
Následuje volání bravi! a někteří diváci při potlesku vstávají. Já raději odcházím na Samsona v předsálí. Budějcký měšťanský tu má ochutnávku. Dej Bůh štěstí pro další operní produkce.
Charles Camile Saint-Saëns | Samson a Dalila
Jihočeské divadlo, derniéra 29.1.2024
režie: Magdalena Švecová
hudební nastudování, dirigent: Martin Peschík
Dalila | Šárka Hrbáčková
Samson | Richard Samek
Velekněz boha Dagona | Alexandr Beň
Abimelech | Miloš Horák
Sbor a orchestr opery Jihočeského divadla, balet Jihočeského divadla