Se s tim smiř!
Od 12.5.2020, kdy krajský úřad zveřejnil oznámení o záměru vystavět nad Soběslaví megalomanské haly logistického centra, uplynulo necelého 3,5 roku a na vývěsce se můžeme dočíst, že developer v procesu EIA uspěl.
Vyšel z něj vítězně se souhlasným stanoviskem a 36 podmínkami, které mu krajský úřad uložil splnit. Bohužel ani jedna z nich není tak závažná, aby ji developer nezvládl, některé jsou pak vyloženě směšné. Namátkou vyberu třeba plachtování vozů v průběhu stavby nebo čištění techniky, seřízení strojů a dodržování pracovních přestávek. V podstatě povinnosti, které vyplývají z jiných právních předpisů nebo norem.
Krajský úřad připustil, že prakticky všechny oblasti životního prostředí (ovzduší, půda, biologická rozmanitost, krajina…) budou realizací záměru trvale dotčeny. Konstatoval však, že nanejvýš středně. A občanům města uložil také jednu podmínku ve stylu Zmikunda z Oprásků: „Se s tim smiř!”
Všechny vlivy záměru úřad klasifikoval jako akceptovatelné. Nemusí se nám to pochopitelně líbit, ale dříve než v územním/stavebním řízení se k tomu nebudeme moci vyjádřit. Kompenzací za újmu životnímu prostředí bude podle krajského úřadu tvorba tří zelených nudlí (3189 m2) na konci areálu, tam, kde je dnes pole. Skvělá kompenzace za záměr, který nevratně zlikviduje 73 tis m2 orné půdy skladovacími halami. Přírodo a občane, jásej!
Nikdo nepřihlížel k žádným souběhům podobných záměrů na území kraje. Krajský úřad jakoby společně s developerem lakonicky a hloupě konstatoval, že když máte v obci dálnici a železniční koridor, tak už u vás není co pokazit. Copak je ale soukromý projekt srovnatelný významem s dálnicí a železnicí?
Přiznávám, že jsem přístupem krajského úřadu zklamán. Od původních čtyř hal jsme se dostali k halám šesti a plocha záměru se zvětšila. V průběhu řízení EIA se sice podařilo dosáhnout dílčích úprav projektu, ty jsou ale veskrze kosmetické a na obludnou realitu záměru nemají prakticky žádný zásadní vliv.
Velké věci se dějí v tichosti
Selhal kraj a chybělo to, co by jinde developera mohlo zastavit, tedy aktivní a na udržitelnou budoucnost města orientovaná politika soběslavských zastupitelek a zastupitelů.
Kroky místní samosprávy jsou od počátku velmi problematické a budí samé otázky. Odpovědí ale zastupitelé dávají málo a když už, tak vyhýbavých, obecných, mlžících. Realita se totiž netvoří výroky v Hlásce, ale v konkrétních hlasováních zastupitelstva a krocích, které vedení města podniká. Ty probíhají většinou v tichosti, často dokonce v takovém utajení, že si informace o nich musíte vyžádávat podle zákona o právu na informace.
Například už sám prodej pozemků developerovi. Město prodávalo za odhadní cenu 220 Kč/m2, aniž by zohledňovalo budoucí zhodnocení pozemků. Nejenom, že se tak úplně vědomě zbavilo toho nejlepšího nástroje kontroly území, ale ještě prodávalo lacino. Stát své pozemky směňoval prostřednictvím pozemkového fondu za cenu téměř dvojnásobnou – 382 Kč/m2, soukromí vlastníci pak za ceny ještě vyšší.
Následnými kroky v oblasti územního plánování pak zastupitelé celou lokalitu tzv. průmyslové zóny udělali pro developerský záměr ještě dostupnější. Do území se dostala logistika jako tzv. přípustné využití.
Tento krok výrazně nahrál developerovi hned ve dvou oblastech. První je povolení logistiky územním plánem, druhou, která s ní souvisí, je usnadnění řízení o vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu (ZPF). Bavíme se totiž o pozemcích první a druhé třídy jakosti, tedy o nejkvalitnějších půdách v Česku. A ty jsou ze zákona chráněny.
Pokud na nich ovšem územní plán nepočítá s budoucí výstavbou. Pak se zákonná podmínka o nepřípustném vynětí půdy ze ZPF nepoužije. To sice ještě nemusí znamenat automatický nárok na vynětí půd ze ZPF a jejich přeměnu ve stavební parcely pro logistiku, ale jedna zásadní podmínka je odstraněna.
„Než kukuřice, to radši logistika!”
Naštěstí tohle řízení o půdě nebude rozhodovat město Soběslav, ale Ministerstvo životního prostředí. To samé ministerstvo, které připravilo novelu zákona o ochraně půdy. Ta je nyní po prvním čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu a zavádí do budoucna ještě přísnější ochranu zemědělské půdy I. a II. jakosti a to přímo před výstavbou obchodních a skladovacích ploch. Na státní úrovni je tedy jasné, že logistika na úrodné půdě je něco, co je špatně. Soběslavské zastupitelstvo to ale až na pár světlých výjimek vidí úplně opačně. „Než kukuřice, to radši logistika!” neváhal demagogicky sepsout známého soběslavského podnikatele, který se zónou nesouhlasí, starosta města.
Logistika, zlatý důl. Ovšem jak pro koho.
Co z logistiky zastupitelé mají, těžko říct. Pozemky prodali pod cenou, přínosy logistického centra do městské kasy budou jen z daní z nemovitosti. Sám developer odhaduje daňové přínosy pro město takto: “Z uvedeného vyplývá, že celková roční předpokládaná výše daně z nemovitostí plynoucí do rozpočtu města Soběslav bude v případě řešené investice činit cca 4 619 984,- Kč (z toho daň z pozemku: 2 237 184,- Kč; daň ze staveb: 2 336 800,- Kč, daň z ostatní plochy: 46 000,-Kč).”
Jak víme z hlasování o hazardu na posledním zastupitelstvu, peníze přece nesmrdí. Takže sem s nimi. Budeme je obratem muset investovat do oprav silnic rozbitých nákladní dopravou, řešení nedostačující kapacity ČOV a dalších „radostí” které nám logistika přinese. Je to stejně pokřivené perpetuum mobile jako hazard.
Lze namítnout, a děje se to ústy starosty a radních opakovaně, že s průmyslovou zónou budeme mít „rozvoj města”. Zřídili jsme pro něj dokonce samostatný výbor zastupitelstva. Nikdo sice neřekl, co se pod slovem „rozvoj” ukrývá, a zápisy z jednání onoho slavného výboru jsou vzorovou lekcí ptydepe, ale hlavně, že jsou. Transparentnost především!
Proč město horuje za průmyslovou zónu bez znalosti konkrétních uživatelů, když jeho problémy a příležitosti jsou úplně jinde? Stačí otevřít jakkoli nedokonalý dokument zvaný Program rozvoje města. Vidíme problémy s dostupností bydlení (neexistující bytová výstavba v posledních 30 letech), problémy se stárnutím lékařů a zajištěním lékařské péče, vidíme nedoceněný potenciál v turistickém ruchu (a to jsme prosím v historickém městě na cyklotrase Lužnice, na prahu Třeboňské pánve).
Pohádka o skvělém investorovi
Pro zastupitele je rozvoj dán tím, že v územním plánu namalují velké plochy pro růst „nějakého” průmyslu. Regulovat nemůžeme, protože si nechceme zavřít vrátka k tomu soběslavskému Silicon valley. Pohádka o skvělém investorovi, který nám nasype peníze do škol, ulic a kultury a vybuduje skvělá pestrá a skvěle oceněná pracovní místa, zaznívá z úst zastupců města docela často. Takoví investoři přece stojí na Soběslav frontu! Takže klidně povolme logistické centrum, protože po těch je teď přece poptávka. „SKLADOVACÍ PROSTORY K PRONÁJMU!”
Poptávka po logistice? Možná, ale co dostaneme jako protihodnotu? Trvalé vlivy na životní prostředí, nevratně zničená orná půda, negativní vliv na krajinný ráz – tomu říkám obchod.
Developer v žádném případě neslibuje kdovíjak nápaditou nabídku pracovních míst a už vůbec ne přidanou hodnotu, o níž také zastupitelé rádi mluví. Ostatně Soběslav nebojuje s nezaměstnaností a dojížděcí vzdálenosti do práce nikterak nevybočuje z průměru České republiky. Jak absurdní je poslouchat pohádky o nemožnosti regulací v zóně, když za dveřmi nečeká hodný filantrop, ale dravý jednoduchý zlatokop, který chce vytěžit a výhodně prodat. Nově do toho vstupuje greenwashing, tedy malování na zeleno. Potenciálního polského kupce, který jede ve velkém logistický byznys a měl být údajným uživatelem zóny, prý koupili norské fondy. A Norové, jak známo, to je synonymum pro superzelená řešení. Akorát, že jen v Norsku.
Mladé rodiny a vůbec samá pozitiva a životní jistoty skladem
Starosta dál mluví o nalákání mladých rodin. Ti mladí se nejspíš budou překládat v tom logistickém centru a my doufáme, že nám nějaká ta rodina tu a tam vypadne z kamionu. Co na tom, že nebude mít v Soběslavi kde bydlet, protože jsme nepostavili žádné bytové domy a počet parcel pro výstavbu lze spočítat skoro na prstech jedné ruky. Někteří další zastupitelé se mohli v listopadové Hlásce přetrhnout, aby vymysleli důvody, jak může projekt přínosný a jak chtějí záměr rozhodně regulovat. Moc jim to nešlo, končili jako obvykle u prázdných frází o rozvoji a nesmírných možnostech, které developer údajně otevírá. Jiní, kterým už to bylo trapné, se vrátili ke strašení náhradami za zmařený záměr, což jim připadalo trochu méně trapné.
Trumfy docházejí
Smutnou pravdou je, že čím blíže nechají zastupitelé developera dojít k územnímu/stavebnímu rozhodnutí, tím pravděpodobnější riziko náhrad je a zároveň s tím klesá pravděpodobnost, že záměr půjde významně regulovat. Přitom každý, kdo se seznámil se záměrem developera a viděl, třeba na veřejném projednání EIA, jak se developer chová, ví, že developerovi na Soběslavi vůbec nezáleží.
Promarněný čas
Developerovi trvalo 3,5 roku získání jednoho, byť podstatného stanoviska pro územní a stavební řízení. Za tři a půl roku se dá stihnout leccos. Nejspíš i dotáhnout rozpracovaná změna územního plánu.
Developer rozhodně nepočítal s takovou dobou. Na počátku se zdálo, že bude vše rychle hotové. Intenzivní připomínkování občanů a spolků, petice i referendum, to všechno developerovi situaci dost zkomplikovalo a pomohlo získat tři a půl roku na podniknutí všech nezbytných a možných kroků (jak požadovala úplně na počátku i petice občanů), aby v Soběslavi logistika nevznikla.
Představitelé města se však rozhodli pro námluvy. Zahalili se při tom do závoje frází o rozvoji města. Skutečné akce, ne prohlášení v Hlásce, je ale usvědčují z opaku. Blyštivý diadém pokrytectví si vedení města připnulo svým mlčením a opuštěním sálu, během veřejného projednání EIA.
Soběslavská filosofie rozvoje
Nyní má developer souhlasné stanovisko EIA a může jít dál za svým cílem. Tak vzhůru do intenzivní každotýdenní práce. “Nutné je podtrhnout vnímání hlavní filosofie rozvoje průmyslové zóny v kontextu s daným územím, stanovit potřebná regulativa, která nám legislativa umožní a definovat limity daného území.”* Ať už to znamená cokoli.
*přímá citace slov Výboru pro rozvoj průmyslové zóny.