Snění ve Werichově vile

Uhel v ruce umělce, úlomky padají na podlahu. Uhlem zamazaná bosá chodidla, uhlem zamazané dlaně i tváře. Uhlem vytvořená maska, uhlem malovaný rubáš…

Jak působivé a nečekané překročení z masopustní radosti do popelce. Jak působivé překročení z městského života Francie do Château Petrkov nr. 13. 

Klára Trojanová a Martin Dvořák | foto: Oskar Stolín, zdroj: ProART

Reynek_Renaud: Snění z Petrkova. 

Pro mne už druhá pozoruhodná črta* z nelehkého a pozoruhodného soužití dvou duší. Vida, i ten Valentýn tu je. I když láska, taková očekávaná snově valentýnská, ta to teda není. Spíš poslední okoralá kůrka chleba za skříní a velký něžný duch ukrytý v nemožném svetru a nepadnoucích kalhotách a botách. Svatební šaty zmazané uhlem. 

A dříví? Dříví už je naštípané. 

A přesto, přesto jsou spolu. 

Zuzanka a Timothée. Suzanne a Bohuslav. Manželství Francie a Vysočiny.

Mělo to smysl? 

Tak na to si už musí odpovědět každý sám. 

Zpracování životních peripetií nesourodého páru básnířky Suzanne Renaud a Bohuslava Reynka podle literární předlohy Lucie Tučkové přenesl Martin Dvořák (scénář, choreografie, režie) do působivého a netradičního komorního prostoru v podkroví rekonstruované Werichovy vily na pražské Kampě. Trámy představení sluší. A polena, byť jinde o nich nepíšu moc hezky (to když jsou interprety), polena představení sluší taky. Těžká polena, která se musí naštípat a naložit do kamen, aby ve světnici petrkovského „zámku“ bylo teplo.

V inscenaci se snoubí herectví Kláry Trojanové (Suzanne) a po většinu času mlčení a tanec Martina Dvořáka (Bohuslav). To vše podtrhuje a doplňuje Adam Panáček, v jehož ruce se míhá uhel a črtá a črtá… umění vzniká tady a teď. Kresba se stává součástí představení. Je nezbytná. Dovede zdůraznit podstatné a dovede vyslovit nevyslovené. Celé představení pak citlivě objímá hudba Beaty Hlavenkové.

Díky za tohle velmi působivé a patřičné spojení slova, herectví, tance a kresby v příjemném, byť dost přetopeném, prostředí Werichovy vily. 

Suzanne Renaud a Bohuslav Reynek se syny na zahradě petrkovského statku (20. léta 20. století | foto: Petrkov, Lucie Tučková

Reynek_Renaud: Snění z Petrkova

scénář, choreografie, režie: Martin Dvořák podle literární předlohy Lucie Tučkové

hudba: Beata Hlavenková

účinkující:

Suzanne | Klára Trojanová

Bohuslav | Martin Dvořák

a Adam Panáček, kresba

*první seznámení s nelehkým životem na zámku v Petrkově mi nabídl v neméně působivé interpretaci spolek Jedl – Suzanne Renaud (jeden list z Petrkovské trilogie) Lucie Trmíková, Markéta Cukrová, Adam Melíšek – v klášteře v Broumově.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..