To není opera, to je blažené patření na něco, co není z tohoto světa. Ty hlasy nejsou lidské, ale andělské. Achnaton, Glassova minimalistická náboženská meditace o faraonovi, který se pokusil změnit svět, a nakonec ho jeho nástupci téměř vymazali z dějin.
Zatímco většina lidí si jistě vybaví Tutanchamona, Achnatona, resp. Amenhotepa IV., už zná málokdo. Nebudu machrovat, ani já jsem ho neznal.
A přece, faraon, kterým měl být zapomenut, faraon Rouhač, Velký zločinec, byl nejen velkou postavou egyptských dějin, ale především velkou postavou dějin náboženských. Proto si jej Philip Glass zvolil jako titulní postavu božské opery. Achnaton (Akhnaten/Echnaton) je jednou ze tří oper Glassova volného triptychu věnovaného velkým postavám historie.
Zatímco Achnaton je meditací o náboženství, Einstein on the Beach je meditací o vědě a Satyagraha je meditací o Mahatma Gandhím a tedy o politice.
Velký zločinec nebo náboženský reformátor?
Faraon Achnaton (Amenhotep IV.) se pokusil o velkou náboženskou a uměleckou reformu egyptské říše. Odvrátil se od tradičních egyptských božstev a s kultem slunečního boha Atona zavedl v Egyptě monoteismus. To vše na konci 18. dynastie ve 14. století před Kristem. Jeho reforma nebyla nakonec úspěšná, neb Achnaton nebyl dobrým a obratným politikem, ale spíše hluboce umělecky a nábožensky založeným vládcem, který novému božstvu obětoval vše. Nechal vystavět nové sídelní město, kam s celým dvorem přesídlil a z něhož, podle slibu daného Atonovi, nikdy nevyšel ven.
Opera v egyptštině
Philip Glass o tomto faraonovi, kterým měl být zapomenut (a faktem je, že Achnatonovi nástupci pro to udělali vše, co bylo v jejich silách), napsal skvostnou operu. Operu v egyptštině, akkadštině, hebrejštině a angličtině s hlasem průvodce/písaře – ten se inscenuje v tom jazyce, kde je opera prováděna. Libreto je poskládané z autentických textů z doby 18. dynastie nalezených v chrámech, hrobkách nebo třeba na hliněných tabulkách, kde se dochovala korespondence z doby Achnatonovy. Hebrejský text pak parafrázuje slova staroegyptského Hymnu na Slunce, který je připisován právě Achnatonovi. Tento text se totiž později objevuje jako biblický žalm opěvující stvoření.
Fenomén Komische Oper Berlin a Barrie Kosky
Opera Achnaton je vystavěná téměř jako bohoslužba v působivých obrazech mapujících klíčové momenty faraonova života. Přestože, nebo právě proto, že je minimalistická, klade nesmírné nároky na inscenování. Potřebujete špičkové sólisty, kteří zvládají čistě a krásně nadpozemské výšky, potřebujete špičkový sbor, orchestr a vůbec celý inscenační tým, který si s tím vším poradí. To všechno má Komische Oper Berlin.
Režie nového nastudování Achnatona se ujal skvělý Barrie Kosky a plně respektoval minimalistický ráz opery. Scéna je dokonalá. Bílý prostor osvětlený tak, že postavy, které se v něm pohybují, působí jako stíny, protože svícení je zajištěno rozptýleným světlem zezadu scény. Pouze hlavní postavy – faraon, jeho matka Teje a jeho žena Nefertiti (ano, ta Nefertiti, po které krom busty nezbylo také nic) – představitelé božského, nebo z bohů vzešlého, jsou ostré. Vše, co není božské, jsou jen „věci a stíny“, jak by řekla Elina Makropulos z mojí milované Janáčkovy opery Věc Makropulos.
Aton je slunečním božstvem, absolutnem bez tváře, božstvem oslňujícím, proto i patření do bílého světla scény oslňuje. Světlo se mihotá a rozostřuje vnímání diváka. Hudba jej pak přivádí do vytržení.
Jednotlivé obrazy opery jsou plynule předělovány střihem spouštěné opony. Proměny scény jsou nehlučné, neruší, prostě plynou. Ostatně veškeré dění na scéně je jakoby liturgické, přesné, samozřejmé, a přesto ne strojové, nýbrž vysoce ladné, elegantní, taneční. Pro kouzla s pohybem aktérů se mistrně používá točna. Ovšem na jako tupé točení, které prezentují některé české scény, vůbec, dění v Schillerově divadle v Berlíně je poezie. Dokonalá v obraze Achnatona a Nefertiti. To je prostě Píseň písní. Víření mileneckých srdcí, nádech a výdech. Doteky prstů, jako když sluneční bůh laská paprsky své stvoření.
„I breathe the sweet breath | Which comes forth from thy mouth. | I behold thy beauty every day. | It is my desire | That I may be rejuvenated | With life through love | Of thee.“ Přesně tohle inscenuje Kosky.
Režisérská preciznost, hluboký vhled do operní předlohy a maximální respekt k ní, vede k tomu, že výsledné dílo je vpravdě náboženským vytržením a kongeniálním scénickým kusem.
Nejen krásné hlasy
Faraon Achnaton v podání kontratenoristy Johna Holidaye je neskutečný. Jeho hlas není z tohoto světa, je nadpozemsky jemný a krásný. Skvělé kostýmy dotvářejí krásu zpracování a vyjadřují i reformní charakter umění za Achnatonovy vlády – nejprve při korunovaci ohnivě oranžové šaty a zlatá koruna/maska, růžové šaty při milostném duetu Achnatona a Nefertiti, temně černé šaty s obří sukní při zpěvu a víření Slunečního hymnu. V obřadních polohách je Achnaton zpodobňován stejně výjimečně, jako ve své době. Ne nadarmo zvolil Philip Glass pro tuto postavu kontratenor. Ten Holidayův je čistý a krásný i v těch nebetyčných výšinách. Stranou nezůstávají ani nádherně barevné a čistotou se skvoucí hlasy královny Teje (Sarah Brandy) a Nefertiti (Susan Zarrabi), ale taky hlasy kněží a celého početného sboru.
A nejde jen o hlasy, všichni skvěle hrají. Sbor je úžasný i pohybově a zdatně doplňuje sedm profesionálních tanečníků. To je prostě nádhera. Stíny tančících postav ožívají na bocích scény jako rozpohybované hieroglyfy. Souhra celého ansámblu je mimořádná. Od prvních momentů mi padá brada údivem a zapomínám dýchat.
Vzestupy a pády
Zatímco ve scénách korunovace, prvního „zjevení“ Achnatona (Window of Appearance), milostného duetu s Nefertiti nebo Slunečního hymnu jsem unesen kamsi mimo tento svět, scéna Achnatonova pádu je syrová, brutální a mrazivá. Všechno vznešené je vrženo na zem, potupeno, popliváno, zničeno, zaváto pískem.
A přesto… nad vší tou zkázou a hemžením lidu mezi vykopávkami nakonec zní z výšin balkónů božské hlasy Teje, Achnatona a Nefertiti. Tentokrát již beze slov. Věci a stíny, zrnka písku v poušti…
Echnaton | Akhnaten | Achnaton (opera o třech dějstvích z roku 1984)
Philip Glass
Komische Oper Berlin, t.č. scéna Schillertheater, provedení 5.4.2025
Režie: Barrie Kosky
Scéna a světla: Klaus Grünberg
Kostýmy: Klaus Bruns
Achnaton | John Holiday
Nefertiti | Susan Zarrabi
Královna Teje | Sarah Brady
Sbor a orchestr Komische Oper Berlin, Vocalconsort Berlin řídí Jonathan Stockhammer