Co ses vrátil z Kréty, tak jsem tě neviděl dělat betlém,“ dozvěděl jsem se doma. Neviděl, neznamená, že nedělal, že jo. Samozřejmě nějaké ty figurky mi rukama prošly. Franz Plattner. Jojo, zase Tyrolsko, zase vídeňská akademie, a dokonce vazby na Josefa Arnolda staršího. Není příhodnější cesty, jak přejít od velikonočních betlémů zase k těm vánočním.
Franz
Betlém Franze Plattnera (1826-1887) z tyrolského Zirlu je z druhé poloviny 19. století. Tisky se mi podařilo získat z jihotyrolského betlémářského spolku. Existují dokonce dvě vydání – originální větší figury (cca 17 cm) a menší, řekněme obvyklá betlémová velikost (cca 12 cm). Pro stavbu jsem vybral ty menší – i kvůli výsledným rozměrům betlémové krajiny. Figur není mnoho, ale jsou velmi povedené a obsahují o tříkrálovou verzi včetně slona, koně a velblouda. Zajímavostí jsou figury daráků oblečené v typických tyrolských krojích. Nu a kroje určily, že betlém musím situovat do tyrolského, nebo, chcete-li alpského stylu.
Vösendorf
Samozřejmě, že nemusíte, ale… Tady si musím zase odskočit. Zůstanu v Rakousích, jen se podíváme do dolnorakouského Vösendorfu, městečka na předměstí Vídně. Tam totiž sídlí dolnorakouský betlémářský spolek a má tu i krásné muzeum. Je to kousek od místa, kam služebně jezdím už léta, ale nějak jsem neměl tuchy, že v těchto končinách narazím na něco takového. Ve velké sýpce na kraji obce sídlí spolek, jsou tu dílny i muzeum. Betlémářské spolky v Rakousku, to je panečku jiná káva než ty naše. Je zkrátka znát, že tady spolková tradice nebyla zničená a přetrhaná léty totality a následným obdobím vypjatého individualismu. Pozval jsem se tedy na návštěvu. Místní betlémáři jsou velmi přátelští a někteří mají, jak je v Rakousích obvyklé, kořeny u nás. Třeba v Ostravě.
Betlém jako „Gesamtkunstwerk“
Když koukáte na rakouské betlémy, a že jich v místním muzeu mají desítky, vidíte neuvěřitelnou kreativitu a pestrost. A hlavně si všimnete, že betlém, to nejsou jen figurky. Ne, že by to pro mne bylo něco nového, ale myslím, že spousta lidí si tohle neuvědomuje. Dokonce i mezi betlémáři. Mám figurky, tak mám betlém, no ne? Ano, samozřejmě si s tím můžete vystačit. Není žádné nepřekročitelné pravidlo. Nicméně třeba rakouská tradice ukazuje, že betlém je i krajina (Krippenberg) a také pozadí/dálina (Hintergrund) a že sakra moc záleží na tom, jak to celé dáte dohromady a teprve pak máte betlém. Jasně, že tohle známe i u nás, ale zkuste si vzpomenout, kolik jste u nás viděli betlémů zpracovaných tak napůl – prostě řemeslně umně zpracované figury rozestavěné na kusu textilu, nebo posazené v mechu. O tom, jak se zpracovávají papírové figury snad raději pomlčím. Ano, ano, rozumím těm požadavkům na prostor, čas a materiál. Nehaním to, či ono zpracování, nabízím jiný pohled, příležitost. Koukejte se, jak vypadají betlémy tu a onde, inspirujte se. Nezůstávejte u zeleného hadru, juty, polystyrenové desky nebo mechu. A uvidíte, že figury osazené v krajině vám přinesou úplně jiný zážitek.
Tak dej cihlu k cihle…
Tolik o chápání betléma jako komplexního díla, tolik moje malá výzva. A teď už zpět k Plattnerovi. A k alpskému stylu. Učím se, pořád. Zkouším, inspiruju se. A docházím k tomu, nad čím jsem dřív pokyvoval hlavou a říkal: „Blázni, oni vyřezávají každou cihlu zvlášť…“ Ano, strukturu zdi můžete vyřezat nožem nebo odporovým drátem, ale když si uděláte jednotlivé kameny, cihly a stavební prvky, dosáhnete mnohem lepšího dojmu a ve finále se vám s tím bude i lépe pracovat. Můžete pracovat s různými materiály, já zůstávám u extrudovaného polystyrenu. Když budete pracovat s jednotlivými stavebními dílky, nebude vám vadit ani vafle na jeho povrchu, protože ji prostě odříznete.
Ústředním prvkem betléma je stáj/chlív/zbořeniště, a protože jsme v Alpách, musí to být stylová chalupa, statek. Pozvolný sklon střechy, šindele a prkna, zátěž kameny, hambalky s uloženým senem a pytli brambor… Okna musí mít okenice a třeba v nich může být i truhlík s muškáty.
Dálina
Hotovou chalupu je potřeba umístit do krajiny a je třeba přidat dálinu, malované pozadí. Vidíte, betlémář může být modelářem/stavitelem a taky naivním malířem. Začněte klidně s modrým pozadím. Samozřejmě platí, že mnoho betlémů je kolektivním dílem. Někdo dělá figury, někdo staví krajinu, jiný maluje pozadí. Možná je to příležitost zapojit do tvorby betléma víc lidí, rodinu, partnery, děti… Když budu mít na betlémě podíl, třeba vás nebudou s tvorbou vyhazovat z bytu.
Já jsem zvolil horskou krajinu alpského stylu. Z modřínů mi nakonec vylezly borovice, žádné velké umčo to není, ale i kritickým okem musím přiznat, že od dávných pokusů o dálinu jsem se posunul k lepšímu výrazu. Prostě u každého tohoto pokusu platí, že opakováním a každým dalším pokusem se člověk zlepšuje.
Další zdánlivé drobnosti
Do krajiny nemusíte plácat jen mech…naopak, můžete se stát na chvíli botaniky nebo alespoň floristy a vyrazit do přírody, uvidíte, že najdete mnohem zajímavější ingredience než jen mech. Důležité je to nepřeplácat, ale samozřejmě, že tady máme vkus nastavený každý jinak.
V Plattnerově betlémě je anděl slávy takový trošku „málo slavný“. Gloriola mu chybí! A proto jsem ji dodělal, to, aby Boží sláva zářila nad celou tou betlémskou scenérií.
A okolek, okolek je tentokrát dřevěný, to abych ctil výraz. No dřevěný… však mě znáte.