Ostravské baletní nastudování Peer Gynta je nádherné až k slzám.
Neuchopitelný a krásný Peer Gynt. Drama Henrika Ibsena, kde nezapomenutelná a skvělá hudební složka Edvarda Hagerupa Griega hraje natolik významnou roli, že mnohdy žije vlastním životem a je neustálou inspirací.
V Ostravě se této látky ujmul belgický choreograf Jeroen Verbruggen a se svým inscenačním týmem a ostravským baletem vytvořil nesmírně působivou inscenaci. Hudebního nastudování se ujal nizozemský dirigent Sander Teepen. Vybrány byly části Griegovy hudby k dramatu Peer Gynt a také některé jeho další hudební kusy. Drama je zpracováno volně na motivy původního Peera, ale to podstatné zůstává. Příběh o hledání vlastní identity, příběh o silných a tichých ženách, které pečují a trpělivě čekají.
Hlavní složkou scénografie (scéna: Wolfgang Menardi) jsou svatební šaty (kostýmy: Natalia Kitamikado) a působivý světelný design Daniela Tesaře. Na svatební šaty dokonce divadlo vypsalo sbírku a sešlo se jich opravdu hodně. A hodně jich bylo třeba, celou přízračnou horu z nich bylo třeba vystavět. Nedosažitelná meta, společenský řád, odložené masky v procesu hledání sebe sama.
Týmu se podařilo navodit dokonale magickou atmosféru a vytáhnout to podstatné. Verbruggen kombinuje klasické baletní prvky s moderním tancem v harmonický a působivý celek. Ostravský balet je vskutku výborný. Je to vášeň, je to rozkoš, je to soužení, starost, péče. Je to trpělivá láska i běsnění trollí tlupy.
Magičnost atmosféry záměrně narušuje automatická pračka, cizorodý, a přesto srozumitelný prvek. Peerova matka Ase věší prádlo, pere, upoutaná péčí o Peera, stejně tak Peerova osudová Solvejg, trpělivě čekající. Dlouhé vlasy, které mohou symbolizovat sílu a nespoutanou vášeň jsou v případě Solvejg spleteny do copů a připoutány k pračce. Pračka a maják v podobě industriální lampy – světlo ve vzdáleném okně, světlo naděje a trpělivosti.
Zdá se vám to divné? Mně vůbec, tohle podobenství mě zasahuje hluboce. Rezonuje mi podobně jako podobenství o Marii a Martě. Teď jsem ho slyšel krásně zpracované v rozhlasové hře Vyžeňte lvy! podle Čapkových Apokryfů. Zároveň vzpomínám na svoji mámu, která mi ještě před pár týdny nabídla, že mi vypere tričko, abych vyrazil na cestu domů voňavý a čistý. Vzpomínám, jak žehlila v kuchyni na stole, chodila do sušárny, kde jsem si, podobně jako mladý Peer hrál mezi rozvěšenými prostěradly a ložním prádlem a kde jsme měli navlas stejnou lampu, jako je na ostravské scéně, vzpomínám na vůni a kouzlo mandlu ve vedlejším vchodě. Ano, samozřejmé pečující matky, samozřejmé pečující ženy…tiché a trpělivé. Ano, i proto se mi u ostravského Peera derou slzy do očí a jsem uchvácen, jak přesvědčivě a krásně lze věci vyjádřit tancem.
Jak jsem říkal, co by byl Peer bez hudby a také bez Solvejžiny písně. Ani v Ostravě nechybí. V opeře většinou (v Česku obzvlášť) poznáte snadno zpěváky od tanečníků. U Solvejg v Ostravě to není tak snadné. Solvejžina duše v podání Kadi Jürgens stírá rozdíly mezi zpěvačkou a tanečnicí, je rovnocennou partnerkou všem tanečníkům a tanečnicím a je to krása pro oko i ucho.
Peer Gynt v Národním divadle moravskoslezském se tak pro mne řadí po bok zdejší Médey. Co je Médea v činohře, je Peer v baletu. Nesmírně krásná a působivá inscenace, která se zaryje hluboko a kterou chcete vidět znovu a znovu.
Bravi tutti.
E. H. Grieg | Peer Gynt
balet Jeroena Verbruggena volně inspirovaný stejnojmenným dramatem Henrika Ibsena
provedení: 6.6.2025
choreografie: Jeroen Verbruggen
hudební nastudování, orchestr NDM řídí: Sander Teepen
scéna: Wolfgang Menardi
kostýmy: Natalia Kitamikado
světelný design: Daniel Tesař a Jeroen Verbruggen
Peer v mnoha podobách: Edgar Mateo Navarro, Sachiya Takata, Simone Girolett, Barnaby James Packham, Nikolas Sotiriou, Gene David Goodman, Mark Griffiths
Ase: Natalia Adamska
Solvejg: Shino Sakurado
Solvejžina duše: Kadi Jürgens
Nevěsta: Gvendolin Nagy
Ženich: Hugo Fraresso
Stvůra: Hannah Lukey
Král trollů: James MacDonell
Anitra: Rita Pires