Sněží!
na sociálních sítích
voní pečená husa.
Snídáš
a drobečky padají na talíř
s motivy louky a včel.
Za oknem prší
a jen bříza má ještě zlaté listí.
A v ústech chuť jahod,
ozvěna léta.
Rána
Jsou rána,
kdy vstáváš do tmy
mezi psem a vlkem.
Jsou rána,
kdy potkáš myslivce a fotografy
když se noří z mlhy.
Jsou rána,
kdy obzor září požárem
a údolí jsou skryta.
Jsou rána,
kdy staré aleje jsou plné bažantů
ospalých jako ty.
Jsou rána,
kdy listí na stromech v sadu
spočteš na prstech jedné ruky.
Jsou rána,
kdy stojíš v trávě mokré rosou,
která studí,
a mžouráš do slunce.
Jsou rána,
podzimní rána.
Rusalka | Theater an der Wien
“Kde jste kouzla letních nocí nad kalichy leknínů…”
Na prahu podzimu, kdy letní slunce ještě zvládne ohřát vzduch na krásných dvacet stupňů, odpolední a večerní světlo má zvláštní zlatou hebkost, ale noc už kouše zimou v předzvěsti chladných měsíců plískanic, to je ten pravý čas vypravit se do mého oblíbeného Divadla na Vídeňce (Theater an der Wien) na Rusalku.
Úvodem musím přiznat, že jsem se provedením Rusalky, ač patří k mým nejoblíbenějším operám, spíše vyhýbal. Hlavně asi z obavy, že mě nastudování zklame, protože bude příliš pohádkové a málo uvěřitelné. Rusalka totiž u mnoha lidí stále vyvolává ty poetické představy – krásné šaty, měsíček nad jezerem… – a to až do té míry, že dramatická linka příběhu se v přemíře pohádkovosti utopí. Pokračovat ve čtení „Rusalka | Theater an der Wien“
K Vambeřicím podruhé…
Jak jsem už na Notesu psal, do Vambeřic se putovalo z různých míst.
Kousek od Police nad Metují je Suchý Důl, místo údajných mariánských zjevení z přelomu 19. a 20. století. Tehdejší sláva Suchého Dolu prý dokonce načas zastřela tu Vambeřickou a vrchnost i církev, tehdy ruku v ruce, zasahovaly proti poutníkům. Zda zjevení, která měla Kristýna Ringlová byla opravdová či nikoli, se nedozvíme, a asi to ani není cílem. Zázraky se totiž nedokazují. Jsou jakýmsi prolomením se věčnosti do našeho času a upomínají na nesamozřejmost a nepostihnutelnost světa, ve kterém žijeme. Myslím, že Kristýnin život krásně vystihl Petr Linhart v písni Kristýno! v otázce: Jaké to asi je žít se zjevením?
Ale zpátky do minulosti a k poutníkům vambeřickým. Ještě před zjeveními Kristýny Ringlové chodili Suchým Dolem poutníčci i do Vambeřic a to je kousek cesty, který zatím chyběl do mozaiky poutních stezek.
Pouť do Vambeřic
„To bylo to místo zázraků, kam mnozí ze zvědavosti pro podívanou zdaleka putují, kam tisíce jiných vede pevná víra s nadějí, že matka Boží uzdraví neduh těla nebo duše, utěší zarmoucené srdce, povznese sklíčenou mysl.”
Alois Jirásek, U nás – díl III. – Osetek, kap. XLVII
„Babička, ukazujíc přes Hejšovinu, říkala dětem: “ Tam znám každou stezku, tam v těch horách leží Kladsko, kde se vaše matka narodila, tam jsou Vambeřice a Varta, tam v těch krajinách strávila jsem několik šťastných let.”
Božena Němcová, Babička
Na Křížkách
V kraji pramenů,
v horách děravých starými štolami,
v kraji zjizveném odsunem,
kde města mají náhrobky.
Na hadcích pod Kalvárií,
která rudne vřesovcem zjara
a vřesem po létě
a voní, voní
mateřídouškou.
Vlčí máky
Vášnivá krásko
vířící v divokém tanci v polích
v žáru slunce.
Snivá krásko
svádící pocestné ulehnout k tobě
na travnaté lože.
Nešťastná krásko
se srdcem krvácejícím pro padlé hrdiny
na bojištích světa.
Vlčí máku!
Na prahu léta
Markéto,
bílá sestro trav,
družičko smolniček, kohoutků a pryskyřníků.
Kopretino,
bílá zřítelnice luk,
perlo v zeleném moři,
pověz mi, jaké bude léto.
Vyjádření starosty města ke GraffitEko
Jedná se o odpověď pana Ing. Jindřicha Bláhy, starosty města Soběslavi, na otevřený dopis, který jsem posílal radním města a který jste si mohli přečíst i zde na Kozím notesu.
Moje odpověď na tento dopis je připojena také.
Texty jsem proložil obrázky vítězných realizací z prvního ročníku GraffitEko. Pokračovat ve čtení „Vyjádření starosty města ke GraffitEko“
Malované kontejnery ve městě nechceme!
Přesně takový vzkaz poslali školám a pořadatelům akce GraffitEko po dvou úspěšných ročnících soběslavští radní.
Každoroční malování na kontejnery na tříděný odpad, do kterého se zapojilo za dobu trvání šest soběslavských základních a středních škol, tak končí.
Pokračovat ve čtení „Malované kontejnery ve městě nechceme!“