Velikonoce v Kladsku a Kladském pomezí

Každé Velikonoce jsou mimořádné, ty letošní byly ve znamení putování po kraji, který byl pro mne dosud místem s označením “hic sunt leones”.

Kostel sv. Jana Křtitele, Slavoňov.

Velikonoční vigilie v nádherném dřevěném kostele sv. Jana Křtitele ve Slavoňově. Velikonoční radost mi tu tedy poněkud zastřelo naprosto vyprázděné kázání v duchu “nastavování procesů”, kterým kdysi neblaze proslula jedna česká ministryně kultury, a pak skutečnost, že večeře Páně nebyla úplná. V kostele, který byl původně utrakvistický, to zvláště zamrzí.

Pokračovat ve čtení „Velikonoce v Kladsku a Kladském pomezí“

Kvetou… aneb Fenologie v haiku

Bledule (Jaro v podhůří)

Na horách taje,
sníh plní údolí řek.
Bledule kvetou.

Křivatce

Hvězda betlémská.
V loňském listí září
žlutý křivatec.

Jaterníky

Jarní modř nebes
mezi duby lapená.
Podléšky kvetou.

Sakury

Růžové jaro
vytrysklo z pupenů.
Sakury kvetou.

Sasanky

Klíče studánek,
bílé družičky jara,
sasanky hajní.

Ladoňky

Je Sibiř modrá,
jako záhon ladoněk,
když zjara kvetou?

Sedmikráska

Sedmero krás máš,
bílá krajko trávníků,
skromná chudobko.

 

Petrklíče

V trávě září
plátky zlata. Podívej!
Klíče od ráje.

Magnólie

Skvostný šácholan,
něžný parfém ve vánku.
Přivoň si! Jaro!

Na prahu jara

Zima ještě kouše do tváří a leze za nehty.
Jdeme po blátě a sněhu
mokrou loukou plnou stružek a louží,
kolem prastarých jabloní a hrušní,
kolem starých studánek,
kolem zlomených křížů
a kamenných prahů ve spadaném listí.

Dovádivý masopust skončil,
čela zmazaná popelem,
loňské listí,
loňská tráva.
Es ist vollbracht!

Kde je však, smrti, tvé vítězství?
Vždyť křehká zelená kopí probodávají staré listí topolů a javorů,
jívy pučí,
lísky se ozdobily zlatými šperky,
olše rudými granáty
a v loukách zvoní tisíce bílých zvonů
na znamení vítězství života.

Popeleční středa

Čiň pokání a věř evangeliu!
Popeleční středa není o ztrápených výrazech.
Je o pokleknutí před něčím, co nás přesahuje,
je o sehnutí se k něčemu křehkému,
je o nadechnutí k novému životu.
Je o jaru,
kdy v chrámu bez listí
klekneme na bahnitý břeh
a žasneme
nad kapkami rosy na bílých zvoncích bledulí.

 

 

Everyman

Prolog

Byltě jeden člověk, bylo mu jakkolvěk… po anglicku Everyman.

Příběh o každém z nás, o marnostech světa, setkání se Smrtí, dobrých skutcích a Boží milosti. Mnohokrát zpracovaný, mnohokrát slyšený a viděný a přesto stále nový, živý, inspirativní.

Masopust není jen bláznivá taškařice. Je barevný, veselý, růžičkový… Růžičky koření v zemi. Derou se za sluncem i za vodou, hledají oporu a když se jim daří, kvetou do krásy, voní, mají však také trny, které zraňují, a také vadnou.

Život lidský jako kvítek sprchává. Rovně jak upadne stromu list, když zvadne, tak se děje s námi, smrt stojí za námi. Opustí nás Síla, Rozum i Krása. Zůstanou Skutky, Poznání a důvěra v Boží milost.

Ale teď už poslyšte celý ten příběh. Pokračovat ve čtení „Everyman“

Vrabci – ranní vzpomínka

Mrzne.

Naplnil jsem krmítko.

Houpe se pod tíhou drobných tělíček.

A já při ptačím koncertu sním o tom,

že přiletí

galapážské pěnkavy.

 

(foto: pixabay.com)

Podívej, kvete růže…

Letos nepojedu na masopust do Roztok. Budu za velkou vodou. Když mi to došlo, byl jsem z toho rozmrzelý. A asi nejenom já.

Loni jsem touhle dobou pečlivě skládal růžičky, sháněl prostěradlo a kraječky, řezal rákosí u rybníka ve Frahelži. To vše kvůli masopustní taškařici. Pamatujete ještě růžičkové klobouky?

O tom všem jsem psal na Notesu. No a tehdy mi taky napsala jedna čtenářka, Soňa,  že ji to zaujalo. Chystají prý u nich v Tišnově nějakou masopustní hru a chtěli by něco tradičního, co třeba růžičkové klobouky? Pochopila, že složit růžičku není jen tak. Prý jestli bych nedal pár rad. I dal jsem, s radostí. Pokračovat ve čtení „Podívej, kvete růže…“

Tři králové otevírají dveře

Slavnost Zjevení Páně, Tři králové, je druhým vrcholem Vánoc.

Kolem 6. ledna, kam tenhle svátek řadí kalendáře, se pořádají už několik let Tříkrálové sbírky. Neplatí, že by koledníci museli chodit přímo šestého ledna, celá pochůzka se organizuje v nejvhodnější čas, zkrátka tak, aby koledníci mohli. U nás v Soběslavi to bývá vždy sobota dopoledne… Pokračovat ve čtení „Tři králové otevírají dveře“

Radost v písni

Před Vánoci jsme si s přáteli povídali o náladách, které v nás vyvolávají vánoční písně. Zvažovaly se písně španělské a písně české/německé. Myslím teď písně staršího data vzniku. Oproti těm španělským jsou prý ty naše příliš málo veselé. Je to asi pravda, nejsou tanečně veselé, ale troufám si říct, že jsou přesto nadějné a radostné. Pokračovat ve čtení „Radost v písni“

Tichá noc, svatá noc.

Tichá noc, svatá noc.
Sklo přesýpacích hodin prasklo
zrnka dosud padající spořádaně
se rozkutálela po podlaze.
V kolik hodin?
Nesmyslná otázka.
Čas se rozpadl mezi 36 a 37,5.
Směšně malý interval
pro měření.
Období sucha a období dešťů.

Holoubci ulétli z pohádky
a sbírají zrnka.
Rozsypaný chaos se mění v řád,
smysl a radost.
Kouzlo tiché noci.
Je jako každá jiná
a přesto není.
Je svatá.