Letos nepojedu na masopust do Roztok. Budu za velkou vodou. Když mi to došlo, byl jsem z toho rozmrzelý. A asi nejenom já.
Loni jsem touhle dobou pečlivě skládal růžičky, sháněl prostěradlo a kraječky, řezal rákosí u rybníka ve Frahelži. To vše kvůli masopustní taškařici. Pamatujete ještě růžičkové klobouky?
O tom všem jsem psal na Notesu. No a tehdy mi taky napsala jedna čtenářka, Soňa, že ji to zaujalo. Chystají prý u nich v Tišnově nějakou masopustní hru a chtěli by něco tradičního, co třeba růžičkové klobouky? Pochopila, že složit růžičku není jen tak. Prý jestli bych nedal pár rad. I dal jsem, s radostí.
Uplynul rok a já už na tuhle epizodu zapomněl. Až včera přišel mail. Z Tišnova. Krásný. Je to pozvánka. Do Tišnova a hlavně na divadlo, na masopustní divadlo. V příloze pak byly fotky, které mne vrátily o rok zpět a tím zároveň zvláštním způsobem zůstaly ukotvené v současnosti a otevřené budoucnosti.
Soňa píše: “Fotku celého kostýmu Vám budu moct poslat až po premiéře, až mě někdo vyfotí. Focení v zrcadle s vysokým kloboukem vůbec nebylo snadné.”
“Nejen focení, Soňo, nejen focení!” říkám si a chechtám se na celé kolo.
A víte co?
Tak já do toho Tišnova vyrazím.
A klobouk si asi vezmu s sebou!
