Křesťanství je široká řeka. Plují na ní různé lodi. Na jedné z nich se plaví i Dominik Duka. Do tohoto kormidelníka mnozí vkládali velké naděje, třeba kvůli jeho minulosti, která však jakoby se týkala úplně jiného člověka. Pro mne se ale tahle loď vzdaluje když vidím, jaký vítr duje do jejích plachet. Že by to byla ta znamení doby, o kterých neustále slyším v přímluvách? Pokračovat ve čtení „Kardinál píše“
Martinská
Jsem rád, že sv. Martin v posledních letech není jen o huse se zelím a vínu.
Potravinová sbírka krásně připomíná Martinskou legendu o plášti a Den veteránů, byť souvisí s koncem první světové války, zase krásně odkazuje k tomu, že Martin byl vojákem.
Martinům tedy přeju vše dobré a nám všem pak to, abychom nezapomínali na smíření a uměli se rozdělit nejen o plášť a nejen jedenáctého listopadu.
Dušičková
Zvykl jsem si v posledních letech navštěvovat v tento čas tři místa. Shodou okolností na rodné Vysočině.
Jedno je osamocené u cesty mezi poli. Mez. Nedaleko stojí dvě lípy a mezi nimi kříž. Pár kamenů ukrývá malou prohlubeň pro jednu svíčku. Opodál jednoduchá lavička s malým štítkem. Sedávám tam a vzpomínám. Pokračovat ve čtení „Dušičková“
Balíci
Balík
…
Už od minulého týdne posílám balík.
Jsem líný chodit na poštu, tak jsem si objednal PPL.
Nepřijeli.
Reklamoval jsem.
„OK, přijedeme zítra.“
Nepřijeli.
Reklamoval jsem.
„Hmmm…my máme v systému, že je to vyzvednuté.“
„Není.“
„OK, my to zadáme znova, ale až na pondělí. Dřív to nestihneme.“
V pondělí přijdu do práce, balík nikde.
„Super, už tu byli?“ ptám se.
„Jo, už v pátek, jak jsi nám volal.“
„Ehm, v pátek jsem volal kvůli svozu vzorků.“
„Jo aha, no my jsme měli radost, že někdo přijel, tak jsem mu dali ten balíček.“
Skvělý! Můj balík odvezli do laborky do Prahy namísto vzorků k vrácení.
Volám do laborky.
„Jojo, víme, kdy si to vyměníme?“
„V úterý budu v Praze, stavím se.“
„Nemusíte, stejně vám budeme posílat další vzorky, tak to pošleme v úterý svozem. Přivezeme ten váš balík, další vzorky k analýze a ty vzorky k vrácení si vyzvedneme.“
„OK.“
Dnes ráno telefon. „Ehm…volám kvůli těm vzorkům.“
„Ano?“ Už mi cukají koutky.
„Oni na ty vzorky zapomněli, ale ten váš balíček vezou.“
A balíkový příběh se uzavírá…
Stylově na tři jedničky padesát, přepážka osm.
Pod obrázkem postilióna.
Až dorazí, pošle mi za tři kačky smsku.
„Jo, pane, tady se nesmí fotit!“
„Ok, příště už nebudu.“
…
Dva bludné příběhy z Blat
Bludní vojáci
Tuším, že to byl film Copak je to za vojáka. Mladý Langmajer vysazený v lese…
No, tak tohle se pořád děje.
Jedu do Vodňan přes Blatské lesy, i mává na mne skupinka tří vojáků kdesi za Komárovem. Tedy dva vojáci, jedna vojačka. Já v dobrém rozmaru zastavuju.
„Kam to bude? Jedu do Vodňan.“
„Kamkoli nás kousek popovezete, budeme rádi.“
Vojačka má petku s vodu, hoši točí mapou nahoru a dolů.
„No, kdybyste jel na Hutě…,“ začnou nesměle, „je to kousek u Bechyně.“
„Ok, budete navigovat.“ Pak si vzpomenu, jak točili tou mapou a trochu znejistím.
„Zachránil jste nás, to bysme nedošli. Ráno nás vyhodili do lesa. Bez telefonů, jen 300 gramů jídla na osobu a pití. No, a my jsme trochu zabloudili. Ty lesy jsou tu hrozně hluboký.“
Pak už se jen smějeme.
Bludní balíci
Pamatujete ještě příběh s balíkem?
Tak popojedem. Balík se vrací a nemůže trefit.
Před deseti dny upozornění, že reklamace je vyřízena a zboží je na cestě zpět.
Zatím nic nepřišlo. Holt ze Strakonic to asi taky berou přes ty hluboké lesy na Blatech a mají špatně zorientovanou mapu.
Dnes už mi dojde trpělivost a vlezu na sledování balíku.
Tak prý mi ho před šesti dny doručovali. A pak znovu před pěti.
Aha, a jak se to pozná?
Volám na infolinku.
Zkvalitňují služby, nahrávají. V momentě, kdy to začne vyzvánět, hovor spadne.
Znovu.
Znovu.
Napočtvrté se ozve operátorka.
Vysvětlí mi, že balík byl označen číslem 8 na začátku a je tedy firemní a ty se, světe div se, neoznamují telefonem ani oznámením. Když prý nečekám ve dveřích, tak jede řidič dál.
Vskutku skvělá služba.
Na úspěšnost doručení se radši neptám a rovnou zadám jinou adresu a telefon.
Operátorka mě ujistí, že teď už to prý jistě klapne.
Doufám.
Z budějckého depa snad už nepojedou přes Blata.
Svatomarkovské procesí 2017
Svatomarkovské procesí.
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři a na svatého Marka chodíme s perníkem a korouhví po Středohoří. To proto, aby nebe dalo vláhu a sluníčko, a na polích se to zelenalo a v sadech bělalo a růžovělo a v létě pak zlátlo obilí a v sadech zrály hrušky, jablka, ba i broskve a meruňky. I když to v týdnu vypadalo spíš na koulovačku, běžky a brusle.
Svatomarkovské procesí 2016
Ovocné stromy ve Středohoří kvetou, vypadá to jako když čerstvě nasněžilo. Nu, teplota by tomu skoro odpovídala, vítr je studený. A tu zpoza sadu zavoní podivná vůně. Koření…(i to kořeníčko, raduje se všecko z tvého Ježíši zmrtvýchvstání). Na cestě se objeví děti na koloběžkách a mávají chocholy rákosí. A to už je zpoza zatáčky slyšet zpěv: „Řádně v houfích vycházíme / živnůstky své obcházíme / jichž od Boha docházíme. Nábožně k Bohu voláme / ochrany svaté žádáme / víru i naději máme…“ A v nízkých větvích hlohu nad cestou uvízne korouhev se svatým Markem. A již je tu té libé vůně zdroj, svatomarkovský perník v čele procesí. Pokračovat ve čtení „Svatomarkovské procesí 2016“
Svatomarkovské procesí 2015
Májové časy, veselé hlasy, lidskému pokolení se zjevují, všeliké radosti, srdečné libosti v tento čas se nám vyskytují… Máj sice ještě není, ale to nevadí, protože tahle písnička je stejně o radosti ze Vzkříšení, tedy Velikonoční, a ten čas tu ještě je. A o vzkříšení je i tenhle příspěvek. Pokračovat ve čtení „Svatomarkovské procesí 2015“
Mariánská
Jsem rád, že zastupitelé řekli „ne“ obnově Mariánského sloupu na Staromáku.
Když jsem tak sledoval diskuzi, která se rozhořela, bylo mi jasné, že sloup má k tomu, aby byl symbolem smíření, hodně daleko. Jeho vztyčení by sice nebylo smrtelné, ale bylo by myslím hodně nepříjemným kamenem v botě.
Jak zaznělo v jednom příspěvku, smutné je na tom to, že před myšlenkou na znovuobnovení vlastně téměř žádný dialog mezi církvemi neproběhl a téma se dostatečně nerozebralo. Jedna strana si něco usmyslela, druhým to víceméně oznámila, a když ty neřekly vyložené ne, bralo se to za projednané. Pokračovat ve čtení „Mariánská“
Mrtvolky a žraloci
Hurá na bazén.
„No, dneska máme jen dvě dráhy, to víte, už to začalo. Radši mrkněte.“
Hmm, dvě dráhy uprostřed. Plavání pro děti zleva i zprava.
„To dám,“ říkám si.
Přecpaný bazén je někdy problém. Bývají tam květáci. Chodí po dně, nakadeřené hlavy nad vodou, a namísto plavání klevetí. Při plavání jste pak trochu jako nevidomí v Brně před hlavákem.
Dnes je to jiné.
„A budeme splývat na hladině! Jako mrtvolky,“ ozve se ze břehu.
Zamlžily se mi brýle. Rukama rozhrnuju mrtvolky na hladině.
Kromě nich tu jsou dnes i tři žraloci. Dravě se kraulem vrhají do hejna. Jednou dostanu facku, podruhé kopanec.
Dá se přežít jen tak, že napodobíte mrtvolku nebo žraloka.
Mimikry. Snažím se být žralok, ale časem jsem asi víc mrtvolka.
Jedna z nich vedle mne zvedne hlavu z hladiny a ptá se druhé: „Je tu někde vířivka?“
No jasně, tohle celé je vířivka. Voda se točí a cáká. Víří v ní mrtvolky, houbovité plovací destičky, žraloci, barevní hadi oddělující dráhy a já. Na březích povykují trenéři.
Krásný školní rok!
Svatí jednorožci aneb Co se ještě smí?
Zaskočila mě ostrost debaty pod fotkou ze závěru sobotního dne Pride, kde je socha Ježíše s nasazenou maskou jednorožce.
Dovolím si pominout argumentaci zásadních a principiálních odpůrců Pride a myšlenek, že homosexualita je hříšná. Pro zastánce těchto konceptů je tahle fotka jen vodou na mlýn a budou opět dštít oheň a síru a hrozit skřípěním zubů v temnotách. Mezi kritiky jsou však i kritici z teplých řad a tady je třeba zbystřit. Pokračovat ve čtení „Svatí jednorožci aneb Co se ještě smí?“