Ovocné stromy ve Středohoří kvetou, vypadá to jako když čerstvě nasněžilo. Nu, teplota by tomu skoro odpovídala, vítr je studený. A tu zpoza sadu zavoní podivná vůně. Koření…(i to kořeníčko, raduje se všecko z tvého Ježíši zmrtvýchvstání). Na cestě se objeví děti na koloběžkách a mávají chocholy rákosí. A to už je zpoza zatáčky slyšet zpěv: „Řádně v houfích vycházíme / živnůstky své obcházíme / jichž od Boha docházíme. Nábožně k Bohu voláme / ochrany svaté žádáme / víru i naději máme…“ A v nízkých větvích hlohu nad cestou uvízne korouhev se svatým Markem. A již je tu té libé vůně zdroj, svatomarkovský perník v čele procesí.
Letos se vycházelo až z Kozlů, neb Švestková dráha s nedávno obnoveným provozem, uvěznila část poutníčků v Mostě, odkud se ne a ne rozjet směrem na Lovosice.
Naštěstí byli vysvobozeni autobusem a dopravili se sice později, ale přec, do Kozlů. Kaplička sv. Víta v Sinutci, se kterou je celá tahle malá krásná sláva spojena, ale nezůstala osamocena. Zájemci o návštěvu a výklad se na místo dostali díky pár autům. Kaple dostala k nové střeše nová okna. Obnova jde pomalu, ale co je důležité, kaple žije, a to je ve vsi se 4 obydlenými domy pravý zázrak. Jojo, zázrak nemusí být jen odhozené berle, ale třeba nadšení party lidí, které proměňuje. Roztodivné jsou cesty Ducha a ne vždy jsou provázeny fanfárami a nebeskou září. Někdy je to jen vůně perníku, zvuk píšťalky nebo dud a zpěv. A za tím vším je spousta obětovaného času, práce a šustění papírů grantových žádostí, které ne vždy vyjdou.
A když dojdete zase po roce do Chrámců a zakousnete se do pouťového koláče, připijete si zdejším moštem z jablek nebo hrušek či pálenkou z téhož, musíte si zkrátka zazpívat Píseň o posvěcení, neb nevíte jistě toho by jeden druhého / přes rok mohl uhlídati a s ním hodovati. A že je to text na krásnou vánoční melodii „Zavítej k nám dítě milé“? Nu, však v kapličce sv. Víta v Sinutci je vzadu za oltářem ještě malý papírový betlém…
Děkujeme, že „Středohoří sobě“ je i Středohoří nám!