Hopsasa, hejsasa…
Masopust, maškary, fašank, karneval vrcholí, brzy po něm zbude jen popel a tím si poznačíme čela, abychom pamatovali na pomíjivost. Ale masopust není protikladem postu, patří dohromady, kdyby nebylo jednoho, druhý by pozbyl smyslu. Půst nemá umořit tělo jako něco nečistého, půst je příležitost ladit struny. Ani masopust nemá struny strhat, ale má na ně zvesela hrát. Ukázat, že zima nás neumořila, že se umíme radovat, třeba i skrze tanec, zpěv, krk a břicho. Však břicho, to je život. Masopust je oslavou života, navzdory tomu, že průvod procházívá krajinou, která není svěže zelená, vonící květem, ale spíš rozbahněná, hnědošedá a mnohdy ještě pod sněhem. Průvod ukazuje, že svět je krásný, protože je pestrý, je příležitostí k setkání. Masky nejen skrývají, ale i odhalují, jejich vytváření je prostor kreativity ducha a zručnosti rukou, často ukázka tradice, která se třeba v rodině dědí, a přesto umí být rozpustilá. Stejně jako v postu, i v masopustu máme možnost vystoupit ze všednosti, možná jinak, ale stejně důležitě. Pokračovat ve čtení „Růžičková“