Příběh černobílých fotografií

Už nějakou dobu jsem na profilech svých přátel na Facebooku pozoroval černobílé fotografie. Objevilo se to jako nějaká řetězová hra. Trvalo to nějaký čas a pak to přišlo ze zcela nečekané strany.

“Sedm dní, sedm černobílých fotografií vašeho života. Žádní lidé. Žádné vysvětlení. Ja nedokazu nikoho nabadat, aby se pridal, ale na druho stranu.. jako prvni reagoval na mou „nominaci“ Zdeněk J. D. Kozlíček a tak, kdyby ho neco trklo, co by se chtelo cernobile prezentovat…”

Dalo by se vyhrabat mnoho fotek, jednoduše je odbarvit a každý den jednu plácnout na stránku. Jenže ta výzva se objevila zrovna v den, který nebyl obzvlášť růžový.

Zjistil jsem, že jsem o víkendu něco slíbil a že to bohužel nemůžu splnit. Advent je totiž letos tak nějak kratší neb čtvrtá neděle se kryje se Štědrým dnem. Těch pár dní, které obvykle dělí čtvrtou neděli od Ježíška, mi letos opravdu chybí.

Ještě v pondělí večer píšu jeden text plný nadšení, úterní ranní pohled do diáře všechno rozbije. Mám chuť chodit kanálama. Jasně, nakonec se nic nejí tak horké, ale pachuť rána zůstává. A pak si vzpomenu na tu výzvu. Sedm dní! Nepsal jsi náhodou v tom včerejším textu něco o vyrovnávání se s nedokonalostí, o uspořádání si života?

Sedm dní! Každý den jeden aktuální pestrý příběh schovaný v černé a bílé.

Sedm dní, které na Facebooku zůstaly jen s označením pořadového čísla, vám tady přináším i s krátkým textem.

Den 1 | Můj čajový hrnek

Když jsem v kanceláři, patří k mému dennímu rituálu konvička zeleného čaje a můj oblíbený hrneček z trhu v Rožnově pod Radhoštěm. Všednost i závan dalekých krajů.

Den 2 | Brno

Pracovní cesta. Brno. Adventní trhy v plném proudu. Pohoda. Krása. Společenství. Ve stánku Mendel, ve frontě Janáček, Těsnohlídek, Gollová. Zářící šalina. Zářící oči. Radost. Setkání. Podle mne nejhezčí adventní trhy v Česku.

Den 3 | Kontrolní den projektu – hodnocení vín, Lednice

Hodnotíme první rok společného projektu s MENDELU. Nejdřív jsem myslel, že hodnocení bude taková legrace. Není. A to je dobře.

Zcela seriózní hodnocení vzorků vína z různých způsobů ošetření proti padlí. Jsem tu jen z titulu zodpovědnosti za projekt. Mezi přítomnými bych jinak neměl co dělat. Samí vinaři. Poznají každou drobnost, každý nepatřičný pach, odchylku v chuti či barvě. Ovšem v tomhle testu bodují všichni. Mýdlo ve sklenici totiž praští přes nos každého. A tu cizorodou chuť mydlin ve sklenici bych vám nepřál. Naštěstí se týká jen jednoho vzorku.

A vůbec… jsou tu ještě vzorky mimo soutěž.

Den 4 | Výhled k Pálavě z terasy vinařství Sonberk

Nádherný slunečný den. Vracíme se z Lednice a zasněžená Pálava nás zve. Zastavujeme často, fotíme, kocháme se. V některých vinicích se sklízí přemrzlé hrozny. Bílý vápenec, bílý sníh. Čerstvá černá oraniště nádherně zemitě voní. Musíme zajet na Sonberk.

Sonberk miluju. Nejen, že mají krásná vína, ale budova vinařství z dílny Josefa Pleskota je skvostná. Jednoduchá kombinace betonu, kamene, skla a dřeva. Řez vinařstvím. Terasa s výhledem na Pálavu ve slunečním oparu. Mžouráme do slunce. Petrolejovitý ryzlink ve sklenici se třpytí.  

Den 5 | Plechý – Plöckenstein

Na nejvyšší horu české i rakouské části Šumavy (1378 m n.m.) jsme vyrazili  ze Soběslavi až kolem oběda, takže na vrcholu jsme byli těsně před soumrakem. Zatímco dole je sotva poprašek, nahoře už zapadáme do sněhových závějí. Jde se obtížně. Celou cestu potkáváme stopy po šíleném běžkaři a tři turisty.  Cedulky označují zákaz vstupu do lesa, kvůli riziku pádu stromů. Památka na nedávnou vichřici. Cesta už je ale čistá, stromy překračujeme jen dvakrát.

Sníh mění krajinu k nepoznání. Kousek od vrcholu je památník Adalberta Stiftera, ale já si při pohledu na ty nové bizarní tvary stromů a kamenů vybavuji Adolfa Portmanna.

S přicházejícím soumrakem se ocitáme v krajině negativu. Nebe černá jako samet, vystupují bílé přízračné stromy. Kmeny protažené horizontálně šupinami námrazy. Jedinou barvou jsou písmena POZOR STÁTNÍ HRANICE! Vrcholem probíhá hranice mezi Českem a Rakouskem. Pořádný kus při sestupu se po ní i šlape. Jednou v závěji tančíte v Čechách, jednou v Rakousích. Jsem moc rád, že hranice už je značená jen cedulemi a bílými hraničními kameny. C z jedné strany, O z druhé. Žádný plot, žádní střelci. Zatím není třeba odcházet. Kéž to tak zůstane.

Den 6 | Pečení perníčků

“Od věků nikdo  neslyšel, k sluchu nikomu neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, tak jednal s těmi, kdo v něho doufají.”

Bůh, který přichází k člověku. Bůh, který se stává člověkem. Nádherný Izaiáš. Vstupujeme do adventu.

Jirka zdobí adventní věnce, já zatím z hroudy těsta plácám tvary. Kozlíky, ryby, hvězdy, srdíčka. Časem ještě dostanou krásné zdobení, na které se já nezmůžu a přenechávám ho proto tomu šikovnějšímu z nás.

Do perníčků patří koření, nezapomínejme na koření ani v životě. Vůně z perníčků prostoupí celý dům. Nelze ji polapit ani uzavřít. Stejně je to s Duchem, vane si kam chce.

Kéž k vám v adventu zasvitne světlo a kéž k vám zavane Duch. Kéž máte s kým okusit perníčky.

Den 7 | Brambořík

Napadl sníh. Je třeba myslet na ty maličké venku. Tak jsem si řekl, že dnes musím vyfotit ptačí krmítko, které máme v práci na zahradě. Tahle předsevzetí, která se rodí ještě ve vyhřáté posteli… Pochopitelně je celý den naprosto nefotografické počasí. Sníh střídá déšť nebo drobné krupky. Krmítko je moc tmavé, ptáčky stejně nemám šanci zachytit. Potkám tak obří hejno vran v poli za Přesekou. Než zastavím a vytáhnu foťák, zvednou se, zakrouží a rázem jsou černými tečkami v tmavé oranici. A když vyjdu odpoledne před dům, je stejně tma. Nene, dnes to bude něco v interiéru. Budu cvičit ostření.

Brambořík. Koupil jsem si ho už před léty. Nechal jsem se zlákat nádhernými květy. Brambořík odkvetl a zbyla jen cibule s chocholem listů. Přes léto jsem jej strčil na zahradu. Na podzim na chodbu. Cibule a listí. Není to žádný výstavní kousek. A ejhle, s nadcházejícím adventem se objevila násada květů. Nádhera. Takhle se to opakuje každý rok. Po květech se objeví plody. Jednou jsem je jen tak z legrace a zvědavosti rozloupnul a semínka zahrnul do hlíny. K Mikuláši jsem pak rozdával malé kvetoucí poklady.

O první adventní neděli se vyrojily příspěvky plné svícnů, perníčků dokonce i stromečků. Někde už vyhrávají koledy. A k tomu hlášky: “Jsme připraveni na Vánoce!” Ptám se sám sebe, co to znamená?

Brambořík je stále na okně na chodbě. Kdo u nás byl, ví, že chodba je neopravená, chladná, místy se olupuje starý nátěr na stropě. V koutech bydlí pavouci. Ale na okně, v obyčejném plastovém květináčku rozkvétá brambořík. Cibule a chochol listů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..