Novák

Telefon.
Volá Novák. Jasně, to je kvůli bakteriím na příští týden.
„Dobrý den, volám kvůli těm standardům farmak, zbylo vám po těch testech něco?“ Aha, tak to je jiný Novák. Slíbím mu, že se ozvu.

uplyne půl hodiny…

Telefon.
Volá Novák. Jasně, zapomněl jsem mu dát vědět, jak s těmi standardy.
„Dobrý den, volám kvůli těm bakteriím na příští týden.“
Aha, tak to je ten, kterého jsem čekal předtím. „Zjistím dopravu a ozvu se.“

uplyne pár minut…

Telefon.
Volá Novák. Už si chystám odpověď ve stylu, že nemám kdesi vrtuli.
„Dobrý den, Novák, skládka Vodňany…“
Ok, třetí Novák. „Dnes zajedu.“

během cesty do Vodňan…

Telefon.
Volá Novák. „Nemáte telefon na kolegu…“
Začínám se smát.

konečně Vodňany…

Čekám na Nováka a otevřu si maily… píše…Novák, kvůli Noci kostelů.
Směju se hlasitě až mi tečou slzy.

Na základce jsem svoje příjmení nesnášel. Na hloupé poznámky a posmívání bylo jako stvořené. Jak jsem zestárl, mám ho rád. Až na různé záměny typu Koblížek, nebo Kyblíček nehrozí, že bych někoho svým jménem pletl.

Přeju veselý jarní den všem Novákům! Mějme je rádi!

Masopustní

Masopustní doba je plná překvapení. Je to doba, kdy je normální být tak trochu hlavou dolů. Tedy vzhůru nohama. Chuďas je králem, dovoleno je vše, nebo téměř vše. Letos již druhým rokem slavíme masopustní taškařici v Roztokách u Prahy. Tentokrát ovšem s růžičkovými klobouky na hlavách, vysocí pestří střapáči s barevnými pentlemi a přesto v hnědé pytlovině. Vysoké a nízké pospolu. Růžičky coby kapky krve, která byla prolita pro spásu obyčejného člověka oděného v pytli. Dovádění a hýření, které se ve středu promění v popel. Pokračovat ve čtení „Masopustní“

Terezín – Lety

Všechno jde, když se chce,
za ruce se vezmeme,
navzdor kruté době
humor v srdci máme,

den co den stále jdem,
sem a tam se stěhujem,
a jen ve třiceti slovech
smíme psát.

Hola zítra život začíná
a s ním se blíží čas,
kdy si sbalíme svůj raneček
a půjdem domů zas.

Všechno jde, když se chce,
za ruce se vezmeme,
a na troskách ghetta
budeme se smát. Pokračovat ve čtení „Terezín – Lety“

Slušnosti blíž…

Mám radost!
Pod 40% jsem ani nečekal.
Je to vítězství slušnosti. Nic na tom nezmění výroky mladého diskuzíchtivého pána z Hradu a jeho suity.

Hrdinové?
Topolánek, který se ukázal jako chlap a ne jako macho s gulema. 
Horáček, který dokázal přijmout výsledky a ještě povzbudit.
Marek Hilšer za jednoznačnou podporu.

Zklamání?
Bloudivý let prasklého balónku z katolického domu, který naštěstí zavadil o telefon a nabral správný směr.

Ale teď už, vážení, jako na půlnoční. Odpusťme si a řekněme si, že do druhého kola půjdeme spolu.
Ať lahodný souzvuk umlčí Hradní kakofonii!

Růžičková

Hopsasa, hejsasa…

Masopust, maškary, fašank, karneval vrcholí, brzy po něm zbude jen popel a tím si poznačíme čela, abychom pamatovali na pomíjivost. Ale masopust není protikladem postu, patří dohromady, kdyby nebylo jednoho, druhý by pozbyl smyslu. Půst nemá umořit tělo jako něco nečistého, půst je příležitost ladit struny. Ani masopust nemá struny strhat, ale má na ně zvesela hrát. Ukázat, že zima nás neumořila, že se umíme radovat, třeba i skrze tanec, zpěv, krk a břicho. Však břicho, to je život. Masopust je oslavou života, navzdory tomu, že průvod procházívá krajinou, která není svěže zelená, vonící květem, ale spíš rozbahněná, hnědošedá a mnohdy ještě pod sněhem. Průvod ukazuje, že svět je krásný, protože je pestrý, je příležitostí k setkání. Masky nejen skrývají, ale i odhalují, jejich vytváření je prostor kreativity ducha a zručnosti rukou, často ukázka tradice, která se třeba v rodině dědí, a přesto umí být rozpustilá. Stejně jako v postu, i v masopustu máme možnost vystoupit ze všednosti, možná jinak, ale stejně důležitě. Pokračovat ve čtení „Růžičková“