Rubrika: Nepravidelník

I. Kyrie

Když jsem chystal své dvě přímluvy za kmotřence, kde jsem jim vyprošoval i radost z bohatosti a pestrosti světa, vůbec jsem netušil, jak krásný a opravdu pestrý to bude den.

II. Gloria

Voda.

Jako oceán obklopuje svět a omývá všechny kontinenty, propojuje vysoké hory s úrodnými nížinami. Prýští z hlubin země, do nich se i zanořuje. Padá jako déšť z nebe. Ve slunci tvoří pestrou duhu, znamení Boží smlouvy se stvořením. Z vody se rodí život a voda člověka prostupuje.

Stejně tak liturgie křtu. Omývá, je znamením smlouvy a prostupuje celé společenství.

Pokračovat ve čtení „Křest“

„Udělal snad tohle normální člověk?”

„Normální? Co je podle vás normální? Že se po ulici prohánějí tanky nebo že vás ve městě na chodníku můžou zastřelit?”

…

„Bereme za normální věci, který jsme si ani před půl rokem nedokázali představit.”

Pokračovat ve čtení „Srpen“

Tenhle obrázek je neskutečný kýč, ale…

Strýc míval kdysi pole.  Říkalo se tam U Obrázku. Jenže já to znal až z totáče. Když jsme šli nebo jeli kolem,  bylo to doprovázeno vždy povzdechem: „Todle bejvalo naše pole. U vobrázku.“ Pořád jsem přemýšlel, jaký obrázek. Nakonec jsem dospěl k závěru, že je to kvůli tvaru toho pole. Obdélník obklopený lesy. Jasně, je to prostě pravidelný rám obrazu. Každý rok se mění. Panečku, ti předci to měli vykoumaný.

No a pak, někdy koncem devadesátých let, se tam obrázek vrátil. A já jsem pochopil.

Na to si vždycky vzpomenu u tohohle obrázku. Na kopci za Hlavatcema.

Tak jsem měl dneska velkej plán. Je pěkně, svátek má Bernard, tož zajedu do Sokolovny v Sudoměřicích. Cestou jsem vymyslel, jak si dám zase  šumavu a pivo a udělám takový vinšování: toast2bernard. K tomu ta fotka šumavský topinky s kopicí sýra a orosená sklenice Bernarda. Jakože vtipný a nápaditý. Uznejte. Od člověka, který každý rok bojuje s pochopením loga Karlovarskýho festivalu, kterej luští logo hotelu Miura v Beskydech a jiné záludnosti designu, je to výkon.

Jenže chyba lávky. Pondělí den zavírací, umrlcííí na regreacííí.  Chvilku myslím na to zajet až do Bechyně, jenže nevím, jestli tam někde Bernarda mají a taky se teď už stmívá trochu dřív, tak aby mi nezhasli. Nerad jezdím s blikačkama. No, tak si holt dám pauzu na golfu v oboře. Pauzu si tam dát můžu, to je tak všechno. Protože pondělí. Na recepci sice sedí chlapík, ale prý: „Jako v muzeu! Šťastnou cestu.“

Bože, to maj fakt všechny hospody na Blatech v pondělí zavřeno? Nemaj! Zachraňuje Debrník. Umrlcííí se tu rekreujou ve středu.

Tož, na zdraví, pane Bernard!

Dvacáté století se právě narodilo.
Velká očekávání nedošla vždy naplnění.
Tovární dělnice to v té době nemají lehké.
Děti bez otců.
Před první válkou přijde na svět Anna.
Po válce Maria. Mnohem mladší.
Anna, jak se dle svatých vzorů sluší, je Marii matkou, protože jejich pravá matka velmi mladá zemřela.
Ve městě stříbra a sukna tehdy žijí Němci, Češi a Židé pospolu.  Pokračovat ve čtení „Anna a Marie“