Everyman

Prolog

Byltě jeden člověk, bylo mu jakkolvěk… po anglicku Everyman.

Příběh o každém z nás, o marnostech světa, setkání se Smrtí, dobrých skutcích a Boží milosti. Mnohokrát zpracovaný, mnohokrát slyšený a viděný a přesto stále nový, živý, inspirativní.

Masopust není jen bláznivá taškařice. Je barevný, veselý, růžičkový… Růžičky koření v zemi. Derou se za sluncem i za vodou, hledají oporu a když se jim daří, kvetou do krásy, voní, mají však také trny, které zraňují, a také vadnou.

Život lidský jako kvítek sprchává. Rovně jak upadne stromu list, když zvadne, tak se děje s námi, smrt stojí za námi. Opustí nás Síla, Rozum i Krása. Zůstanou Skutky, Poznání a důvěra v Boží milost.

Ale teď už poslyšte celý ten příběh.

Podívej, kvete růže

Píše se rok 2018. Už od Tří králů připravujeme papírové růžičky na masopustní klobouky, inspirováni tradicí z jihočeské Branné. Taková blbost, řeknete si, tolik času pro jeden den v roce. Abychom jeden den v roce mohli na hlavě třeba stát, motáme z krepového papíru růžičky. Loňské jívové kočičky se za chvíli promění v popel a tím si pomažeme čela. Znamení poznání a důvěry. A prach padá i na klobouky. Dokud ho nezvedne vítr od východu. Z Tišnova. Jak prý se skládají takové růže? Inu…

Je po Třech králích. Děti křídou požehnaly domu. K+M+B+ 2019. Vím, že masopust letos nestihnu, budu kdesi v zámoří. A pak opět přijde vítr od východu. Z Tišnova. Tam se dávné sny staly skutečností a vykvetla růže. “Přijeďte na Everymana!” píše Soňa.

A tak se stalo, že jsme chladného únorového rána sbalili klobouky a vyrazili.

Cesta smíření

Tišnov pro mne dosud bylo místo kdesi na prahu Vysočiny. Znal jsem jen Bránu nebes v nedalekém Předklášteří.

Za jeden den se město nedá poznat, ale na okouzlení to stačí. A Tišnov má kouzlo.

Nedávno tu otevřeli stezku hrdelního práva. Není to žádná laciná rádobyatrakce. Je promyšlená, patří k místu a projít by si ji měl každý. A kdy jindy než v mrazivém dni. Stezka prochází městem a sleduje cestu odsouzenců na nedaleký popravčí vrch, kde stávala šibenice. Šibenice bývala zděná, vysoká, aby každý viděl, jak dopadnou lumpové. Lidem pro výstrahu. Realizátoři stezky se inspirovali, šli ale cestou Everymana, cestou smíření, cestou nápravy a milosti. Jednotlivá zastavení cesty připomínají sedm hlavních hříchů a proti nim sedm ctností. Stezka nestraší, není senzací, stezka je krátkou poutí, která má ladit struny lidské duše. Nahoře, v místě někdejší šibenice, stojí dnes kaple. Bez střechy. Kaple otevřená Boží spravedlnosti a milosti. Jednoduchý kovový kříž, zvony v podobě kovových trubek, které ale krásně zní, když hledáte a najdete kladívko, kterým je lze rozezvučet. A zasvěcení? Přece sv. Dismasovi. “Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji.” První zachráněný nebyl ani trochu ctnostný. Byl to lotr.

A když projdete tuhle pouť, není nic lepšího, než si to celé připomenou ještě jednou.

Byltě jeden člověk, bylo mu jakkolvěk.

Tak začíná stará píseň, kterou asi znáte v lidovém podání četných moravských cimbálovek, Jury Pavlici nebo třeba z Kytice Bohuslava Martinů.

Píseň tím říká, že je o každém z nás, o Everymanovi. A píseň, alespoň v té Martinů verzi, končí: “Rozmilí přátelé, z toho příklad berte, co na mně vidíte, na sobě čekejte!”

Anglický Everyman je ještě starší, je z 15. století, ale je to týž příběh. Můžete ho použít k tomu, abyste tloukli hříšníky po hlavě, to se taky často děje, ale ti, kdo jej takto používají, se jaksi nepochopitelně považují za NEeverymany. A přitom původní text povolává všechny lidi. Ne, přátelé, ani Everyman ani Cesta hrdelního práva, ba ani alegorie sedmi hříchů nemají hříšníka zatlouct do země, mají ho rozeznít jako kladívko ukryté tam nahoře v kapli Smíření.

Tišnovský Everyman otevírá Bránu nebes

Je úžasné, že v Tišnově se to daří. Ochotnicko-profesionálně nastudovaný Everyman inspirovaný Zrcadlem masopustu, obrazy El Bosca a Pietra Brueghela rozeznívá ty správné struny, ladí. Tišnov má dobrou polohu, vždyť přece nedaleko je Porta coeli, Brána nebes.

Na Everymana spojily síly Karasovo divadlo, Základní umělecká škola Tišnov a Městské kulturní středisko Tišnov. Je to divadlo na divadle inspirované obrazy Hieronyma Bosche a Pietra Brueghela, barokními hrami a anglickou moralitou Summoning of Everyman. Je to divadlo, které využívá masopustní poetiku a k masopustu patří, protože: “Potom jednou, na veliké svátky, do města se herci nastěhovali, s boudami a kolovrátky, divadlo na rynku zahráli…” tak přece začíná hra o Maškaronovi ve Hrách o Marii od Bohuslava Martinů. Na motivy středověkého spektáklu o Mariken z Niméque. Ano, i ta, stejného druhu jako Everyman.

Tišnováci hrají Everymana tak, jakoby šlo skutečně o záchranu lidské duše. S plným nasazením, vervou a srdcem. Určitě nejsou ze Země peciválů, jak zní podtitul večera, vědí, že k dobrému divadlu, stejně jako k putování, patří kus potu a dřiny. A na výsledku je to znát, je to radost a má to sílu!

Epilog

Vidíte, na počátku toho velkého příběhu byla  obyčejná papírová růže. Skrze růži mi bylo dáno do něj vstoupit, žasnout a děkovat.

To kladívko jsem v Tišnově na vrchu zanechal i pro vás, tak se tam stavte.

Ale pozor, nezapomeňte, že kladívko v kapli je jen symbolem. Každý si musíme  v životě hledat to své, protože každý máme v tom příběhu svůj notový part.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.