Herain světový.

Herain návykový, Herain 2024. 

S ročním zpožděním představuji další betlém Jaroslava Heraina z Ústí nad Orlicí. Betlém je vydaný pod názvem Herain 2024, což je bohužel podobně nepoetické, jako jeho předchozí betlém 2023, který jsem si překřtil na Betlém z Lanšperka. Je mi vlastně trochu líto, že se pojmenování betléma nevěnovalo více péče.

UN-FOE-PRAE

Světová betlémářská asociace (Universalis Foederatio Praesepistica) zahájila k 800. výročí prvního betléma – za který se považuje inscenace betlémského výjevu připisovaného sv. Františkovi z Assisi – vydávání cyklu výročních betlémů, které by měly představit papírovou betlémářskou tradici ze světa.

Prvním betlémem se v roce 2023 stal betlém italských tvůrců, který není úplně betlémem v našem pojetí, ale spíše poctou sv. Františkovi a jeho liturgii se zvířaty, jesličkami a dítětem, kterou slavil u příležitosti Božího narození roku 1223 v italském Grecciu. V roce 2024 dostaly příležitost české betlémy a Světová betlémářská asociace tak vydala betlém Jaroslava Heraina, který je poctou ústecké betlémářské škole a rodnému kraji Podorlicka / východních Čech. Je tedy prvním klasickým papírovým betlémem vydaným v této celosvětové edici.

Světový betlém Jaroslava Heraina

Betlém má obvyklou kompozici, na kterou jsme u oušťáků zvyklí. Svatá rodina ve vánoční podobě, tedy dítě v jeslích a anděl zvěstující pastýřům. Množství ovcí, darovníků a také stromů a květin. Nu a nechybí chalupy, kusy krajiny – lančofty a dálina čili pozadí nebo obloha.

Moc jsem se na něj těšil. Byly na něj předobjednávky, vlastně nebylo jisté, že se betlém dostane někam do běžného prodeje. Napětí se stupňovalo. Betlém vyšel na podzim 2024 a s ohledem na rozpracovanou tvorbu mi bylo jasné, že ho do Vánoc 2024 nestihnu vyrobit a prezentovat. Možná to bylo dobře, zasloužil si svůj čas. A nebylo to snadné.

Než jsme se k němu dostal, uplynulo dost času a já získal další zkušenosti s tvorbou a taky jsem se při stavbě betlémů dost posunul. Dnes už dělám jinak krajinu a více zasahuji do kompozice betléma. Mám rád, když se můžu trošku vyřádit. Po velkých velikonočních betlémech už potřebuju prostor pro vlastní nápady v betlémské krajině. U tohoto Herainova betléma to byla paradoxně trochu překážka. Pan Herain totiž připravuje betlémy velmi pečlivě, nešetří lančofty a stromy. Navíc tento betlém je namyšlený hlavně pro skříňkové řešení. A já skříňky vlastně nerad. Uznávám jejich praktičnost a neříkám, že jsou nehezké, ale mohu-li si vybrat, nevolím je. A pak, neumím je udělat – nemám dílnu a nejsem zdatný truhlář. Jednoho už v rodině máme a jeho talent a zručnost nemám ani náhodou. Zůstávám tedy i polystyrenu.

Kozlíčkova verze

Moje autorské zásahy se týkaly v podstatě tří oblastí.

Dálina – navzdory tomu, že v betlémě je originální autorova dálina s pohledem na panorama Orlických hor, namaloval, a hlavně vystavěl jsem dálinu vlastní. Používám vrstvení desek polystyrenu, čímž horstvo dostává větší plasticitu. Styl oblaků odkazuje na originální Herainovu dálinu, kde je také oblačnost nad celým horským hřebenem. Ve finále moje hory připomínají spíše hřeben Krkonoš. Dílem je to náhoda a dílem to bude asi proto, že jsem na panorama Krkonoš nějaký ten měsíc koukal téměř denně, tak se mi to asi někde propsalo do podvědomí.

Zásahy do lančoftů – tedy do větších kusů krajiny. Protože si rád dělám vlastní vodu, ořezal jsem původní lačoft s mostem přes potok tak, že zbyl pouze most.

Předscéna. Asi nejvýraznější zásah, na kterém má ideové spoluautorství pan Kalabis z naší betlémářské skupiny. Když jsem se rozpracovaným betlémem chlubil, napadlo ho, že by bylo hezké betlém rozšířit dopředu tak, aby ovce tolik nezasahovaly mezi postavy a hlavně, aby nebylo v přední části tak nacpáno a scéna byla přehlednější. To se mi hodilo. Sám jsem totiž přemýšlel, že by se mi líbilo přidat do úplného popředí betléma ohrádky po vzoru třeba (nejen) třebíčských betlémů. Do původních rozměrů by to nešlo, takže betlém dostal cca 20 cm širokou předscénu s ovečkami, květinami a ohrádkami. Figury jsem si vypůjčil z jiného Herainova betléma – ohrádky nazvětšoval – a také jsem přidal pár ovcí a koz. Ovcééé totiž musí béééjt. A kozy? No, to je snad jasný, mééé!

A teď něco k reáliím zachyceným v betlémě.

Astronomické jevy

První je vtipný postřeh opět od pana Kalabise. Scéna nad betlémskou jeskyní zobrazuje muzikanty a pastýře kdesi na lukách před vesnicí. Je tu dokonce zlomený strom, což ve starých betlémech bývalo, v nových betlémech takovéto výjevy většinou chybí. Holt staří betlémáři měli krajinu a přírodu dobře nakoukanou, takže i zvířata byla často zachycena v roztodivných pozicích. Někdy myslím, že záměrně inscenovaných trochu komicky pro pobavení diváků. A pan Kalabis tuto bukolickou scénu popsal velmi trefně jako dopad bolidu. Tím, jak jsem umístil oheň, kolem něhož leží pastýři u svého stáda, hned vedle polámaného stromu, to skutečně vypadá jako když je to místo dopadu meteoritu. A protože jsme u betlémského výjevu, muselo to být zářivé těleso. Co na tom, že s tou betlémskou hvězdou je to trochu složitější a nejspíš šlo o konjunkci Jupiteru a Saturnu. V našem případě tu tedy máme scénu dopadu bolidu. Mudrci z východu jsou již nepochybně na cestě.

Známá místa

Kromě astronomického úkazu jsou v tomto betlémě zcela zásadní stavby. A jak už to bývá, u pana Heraina mívají stavby v betlémě své reálné předlohy. Poznat piaristický chrám Nalezení svatého Kříže v Litomyšli na Zámeckém návrší asi nebude dělat problém.

Co ale ty další stavby. Po troše detektivního pátrání narazím na zmínku o Potštejně – hrad vlevo – kostele Nejsvětější Trojice v Kameničkách. Kameničky mám spojené nejen s Antonínem Slavíčkem, ale hlavně s naší fakultní geobotanickou exkurzí, spaním na zdejší „asi faře“, kde jsme s kamarádem Honzou tak intenzivně přikládali do kamen, až se ložnice změnila v saunu. No a pak s blouzněním jisté paní doktorky, která tu vzpomínala na svoje výzkumy a neustále omílala u každého porostu, že to je Polygalo-Nardetum, což teda ne vždy platilo a my z toho měli tehdy hroznou srandu.

Řekni, kde ty stavby jsou…

Ale zpět k betlému.  Kromě Kameniček je tu chalupa z Betléma v Hlinsku (uprostřed). To bylo taky vše, co se mi podařilo dopátrat. U Horáčků v prodejně betlémů ještě zmiňovali mlýn v Polance, což byl téměř neřešitelný oříšek. Nepomohla ani databáze mlýnů. A stejně zbývaly ještě dvě další stavby – jedna chalupa a hřbitovní kaple. A teď babo raď, když ani vizuální podobnost na Google Lens nepomůže. Inu, nejlepší je zeptat se autora, když to jde. A tak jsem napsal rovnou panu Herainovi a můžu vám tak, díky jeho laskavosti, prozradit i ty zbývající stavby.

Mlýn je skutečně v Polance. Jen se to v databázi hůř hledá, protože Polanek a Polaneckých mlýnů je víc. Navíc tahle Polanka je vlastně část obce, takže to celé trochu mate. Mlýn stojí na řece Kněžná mezi Uhřínovem a Kačerovem na kraji Orlických hor. Dnes už je bohužel bez mlýnského kola a předělaný na rekreační chalupu, ale v databázi vodních mlýnů se ještě můžete podívat, jak vypadalo kolo v roce 1910. Mlýn byl na horní vodu a je k němu zajímavá legenda spojená s vyhnáním původního německého mlynáře a zabráním mlýna jakýmsi Polankou (odtud prý název celé usedlosti) a následně národní správou v roce 1948. Holt Sudety.

Modrá chalupa s pavlačí stojí v malebné Javornici u Rychnova nad Kněžnou. Stavba je bez pavlače, ta je autorovou volnou fantazií na rustikální motivy. Nu a hřbitovní kaple je malovaná podle kaplí na hřbitově v Předhradí u Skutče (Rýchmburk). K chalupě se mi fotografii nepodařilo dohledat, hřbitovní kapli najdete snadno na Google Street-view.

Betlém 2024?

Tohle propojení fantazie, betlémského příběhu a reálií života betlémářů je fascinující. Ukazuje to, jak je betlém stále živý, plastický a tím pádem velmi sdělný a poutavý. A vůbec se nedivím, že se panu Herainovi stav nádherný kraj pod Orlickými horami věčnou inspirací.

A čím tohle povídání ukončit? Zkuste popřemýšlet o názvu tohoto Betléma 2024. Co třeba Podorlický? V Železných horách snad prominou.