Grafika, linoryt a tuš. Techniky, které Zdeněk Brožek ovládal. Na rozdíl od mnoha nemalířů betlémářů, byl tenhle oušťák výtvarníkem z povolání. Přestože působil v textilním průmyslu jako návrhář designů látek, nemohl, jsa rodák z Ústí nad Orlicí, uniknout betlémářské tradici.
Jeho styl je výrazný, nezaměnitelný. Přesto mě první setkání s jeho betlémem nezaujalo. Školená ruka grafika je tam znát, barvy jsou výrazné, postavy ostře vyrýsované. Ne, tehdy jsem se zakoukal do betlémářů bez malířské průpravy. Jak jsem ale více nasákl betlémovou tvorbou, znovu jsem s k Brožkovu betlému vrátil. Začal mě přitahovat. Pořídil jsem ho a začal řezat.
Okouzlen Brožkovým stylem
Musím říct, že to šlo krásně. Brožkovy figury jsou právě díky svým schematickým ostrým rysům jako stvořené pro vyřezávání. Za chvíli jsem se ztratil ve světě jasných barev. Úplně mě to pohltilo.
Jako všichni oušťáci, i Brožek drží tradiční výraz ousteckého betléma. Má dálinu, lančofty (zde tedy venkovské chalupy v polích), mnoho stromů a květin, bílá stáda ovcí. Nezbytná a charakteristická žlutá linka na základně figur má u Brožka uměleckou podobu secesních tahů, které se propisují do celé základny figurek. Linka hraje ostatně i důležitou roli v krajině jeho betléma – vymezuje pole i jejich strukturu. V lince jsou vyvedeny i mraky na obloze.
Ve vydaném betlému je i dálina. Nesedí ovšem rozměrově na proporce betléma. Nevím proč, ale je jednoduše příliš krátká a vlastně nízká. Už tak je betlém spíše horizontální než vertikální. Nicméně vůbec mi to nevadí, vertikálu můžu přidat. Čím dál více totiž oceňuju možnost vstupovat do tvorby betléma vlastními nápady. Rozhodl jsem se proto, že si dálinu vytvořím podle sebe. Jednak plasticky – horizont kopců je postaven ústupkovitě ve více vrstvách, což mu dává hloubku a celému betlému pak přidává na vertikalitě; jednak výtvarně – barevnost a styl malby jsem se snažil ladit do Brožkova stylu. Nakolik se to podařilo, posuďte sami.
Jak už je mým zvykem, s některými figurami jsem si vypomohl jejich klonováním – jde hlavně o vegetaci a ohrádky. Chtěl jsem přidat ještě něco z druhého Brožkova betléma (betlémku), což je malá verze betléma, podobně jako u Procházky. Ovšem velký problém je nejednotnost kvality tisku. Přestože jde o tisky jedné tiskárny, kvalita a barevnost se bohužel diametrálně liší a moje dovednosti s grafickými editory… ehm… lze vůbec v mém případě hovořit o dovednosti? Na rozdíl od Procházkova betléma, kde mi malá verze pomohla výrazně doplnit celek, byl v případě Brožkova betléma přínos druhé (malé) verze opravdu malý.
Betlémský rumraj
V betlémě je velké množství figur, takže by možná snesl i větší rozměr, ale protože jsou figury víceméně stejně veliké (dají se rozlišit řekněme nanejvýš dvě velikosti), jeho zvětšení by přineslo jen jeho prodloužení, a to by už nepůsobilo dobře. Pro vertikální členění betléma je vhodné mít více velikostí figur. Většina figur je tak umístěná v přední části betléma a působí to dost nahuštěně. Jsem si toho vědom, ale mám rád ten betlémský rumraj. Však betlém, ač je velmi niterným vyjádřením Božího vtělení v prostotě jeslí a intimitě rodiny, je zároveň vyjádřením radosti všeho stvoření. Takže mi přijde úplně v pořádku, když je betlém radostným výbuchem barev, postav, tvorů a květeny všeho druhu. Davové scény jsou tu namístě. Však i biblická zpráva mluví o množství nebeských zástupů, které my, pozemšťané redukujeme na anděla/anděly zvěstujícího: „Sláva na výsostech Bohu“. Proč by tedy nebeské zástupy nemohly být i pozemskými zástupy, kde všechno stvoření chválí Boha.