List osmý: Mkinvartsveri – Kazbeg

Včera jsem vás nalákal, tak dnes hurá nahoru! Dnes je neděle a i já, lehce dotčený ruštinou, si krom pár pitomých říkanek pamatuju, že neděle je voskresenije, tedy vzkříšení. Po nedělním výlezu ke kostelu nejsvětější Trojice jsem tedy vzkříšení potřeboval skoro taky. Uf, krpál jako blázen.  Naštěstí kostel je skutečně osvěžující. Kadidlo a vůně voskových svíček a olejových lamp před ikonami. Na ikonostasu mají sice tu naši zápaďáckou se staříčkem, Ježíšem a holubicí, ale hned vedle visí krásná východní podoba Trojice, ta Rublevovská, navíc ještě s Abrahamem a Sárou. Předkostelem je studánka. Tedy vzkříšení ducha i těla. Budeme to potřebovat, výstup ke kostelu byl to nejmenší, chceme k ledovci a ten je ještě o 1000 metrů výš. Přitom Kazbeg se zdá tak blízko! Jenže to je mámení a poučení velkých hor. Jakmile vylezte s funěním do jednoho sedla, otevře se vám namísto očekávaného výhledu na horu výhled na další sedlo. A hora nikde. Až v dalším sedle. Hm…jenže je stejně daleko, jako před 2 hodinami, když jste začali pochodovat od kostela. Zase si to naplánujete, jedno údolí s potokem a pak támhle…no dobře, údolí jsou dvě a pak nekonečná moréna. Teprve po čtyřech hodinách jsme u ledovce. A Kazbeg? Pořád 2000 metrů nad námi. Místní mu říkají Mkinvartsveri, což je něco jako ledový vrchol. Má pořád sněhovou čepici. Podle cedulí nemá rád singles a měli byste se při výstupu na něj uvázat. Své o tom ví Prometheus, který tu byl sám přikovaný, a infocedule vám i poví, jakéže druhy dravců mu mohly klovat játra.Třeba orel, sup nebo orlosup. Oproti svanetské části Velkého Kavkazu je tahle sušší, tedy méně zalesněná, více stepní a vyfoukávaná. Nahoře krásně ledovcem formovaná, původně sopečná. Z hlediska civilizačního to tu má jednu výhodu, která se však záhy ukáže jako nevýhoda. Vede sem silnice, opravdová, což bohužel značí větší podíl masňáků, kteří si šunky dovezou džípem až ke kostelu, ten si nafotí a jedou zase dolů. Planina před kostelem se tak rychle mění v tankodrom. Zvláštní, jak Východ tolik teologicky akcentuje posvátnost Stvoření, a přitom se k přírodě chová běsně. Naštěstí od kostela výše směrem k Mkinvartsveri musíte pěšky. A stojí to za to!

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..