Giuditta | 26.12.2016

Dost bylo vánoční roztomilosti, k pořádné oslavě patří víno a poprava.
No nevím, senzační titulky mi nejdou. Vyrazili jsme na Juditu.
Komorní oratorium na motivy deuterokanonické knihy Júdit od Alessandra Scarlattiho.
“To byla nejkrásnější opera, co jsem slyšela!” jásala v předsálí po koncertu jedna paní. Oratorium není opera, nicméně, měli  jsme možnost zažít provedení téměř scénické. To mimo jiné proto, že pořadatelé nebyli schopni připravit program s libretem, a tak dirigent Vojtěch Spurný provedl před vlastním koncertem seznámení s dějem a obsahem jednotlivých árií. Nu a jeho úvod nebyl žádný suchopárný výčet událostí, ale dramatický přednes (s téměř tanečním pohybem), kde nechyběl ani vtip. A taktéž sami představitelé jednotlivých rolí, pamětlivi svých zkušeností z divadla, dodali tomuto provedení atmosféru opravdové opery.
Scarlattiho Giuditta vznikla na motivy známého příběhu Judity a Holoferna. Nu, oproti starozákonní předloze je více barokní, tedy smyslná, a zdá se, že je v ní méně toho zásadního poselství starozákonní předlohy. Autor libreta Antonio Ottoboni zredukoval obsazení na tři postavy – Juditu, Holoferna a Juditinu kojnou (služebnou), která jakoby posouvala děj a, na rozdíl od biblické předlohy, je postavou mnohem významnější.
Vojtěch Spurný tyto party svěřil Marii Fajtové, Jaroslavu Březinovi a Markétě Cukrové. A dobře udělal!  Marie Fajtová, přestože byla nejslabší v interakci s ostatními účinkujícími a soustředila se více na preciznost zpěvu, byla výtečnou Juditou nejen pěvecky, ale i vizuálně. Tradičně skvělá byla Markéta Cukrová, její ukolébavka pro Holoferna byla přednesena tak něžně a krásně, že by asyrský vojevůdce ani nemusel vypít tolik vína a usnul by blaženým spánkem. Precizní byl též Jaroslav Březina jako Holofernes. Zvládal jak polohy drsného vojevůdce, tak vášnivého milovníka. Jak již bylo napsáno, Markéta Cukrová i Jaroslav Březina ztvárnili postavy nadmíru dramaticky a věrně.
Komorní nástrojové obsazení bylo rovněž vynikající, exceloval Jiří Sycha. Však pro jeho housle Scarlatti vytvořil nadmíru zdařilé party, avšak ani další nástroje nenechal zahálet.
Byl to velmi povedený božíhodový večer! Díky!
Nejdřív jsem si říkal, co s Juditou o Vánocích, ale stačí si tuhle knihu přečíst…Judita je totiž hlavně o naději a oslavě Boha. A děje se tak Vánočně, skrze ženu. Tam, kde velcí mužové selhávají a ustrašeně pomýšlejí na to, že se vzdají, přichází bohabojná vdova, aby jim ukázala, že Bůh je vždy jiný a nelze jej redukovat na automat splněných přání. “Vždyť nevystihnete ani hloubku lidského srdce a nepochopíte lidské úvahy; jak chcete probádat Boha, který to všechno učinil, poznat jeho úmysl, porozumět jeho myšlení? Nepředpisujte Hospodinu, našemu Bohu, jak má jednat. Bůh nemůže být zastrašován jako člověk, ani donucován k rozhodnutí jako lidský syn.” (srov. Júdit 8,14-16) Juditin příběh dokazuje, že Hospodin jedná i skrze maličké. “Vždyť tvá síla není v množství a tvá vláda nespočívá na silných lidech, ale jsi Bůh ponížených, pomocník nejmenších, zastánce slabých, ochránce zavržených, spasitel zoufajících.” (Júdit 9,11) Není snad tohle vánoční zvěst?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.