Špatné nastudování si nezaslouží dlouhých dojmologií.
Na přehlídku Opera 2017 přivezlo Moravské divadlo Olomouc Řecké pašije od Bohuslava Martinů. Ó, jak mé srdce zaplesalo. Dnes mi však zbyly jen oči pro pláč.
To představení je prostě špatné,
ŠPATNÉ,
Š P A T N É !
Režie, scéna, kostýmy, choreografie, světla, zpěv… u některých těchto prvků jsem vůbec na pochybách, zda se v tom provedení z Olomouce vyskytují. Ale jsou tam akrobati, to teď musí bejt. Možná to odvádí pozornost od mizerného provedení. Ovšem tady by nepomohl ani Cirque du Soleil, natož pak čtyři usmolené hvězdy.
A přitom mnohé z těch nedostatků nejsou podle mého závislé na rozpočtu divadla.
Dobrá, snad u zpěvu bych mohl být shovívavější, byly tam i jistější hlasy. Leč postavy na jevišti tradičně stojí na značkách, občas zvládnou křečovité pohyby nebo topornou trhanou chůzi. Kostýmy jsou jak z vyrabované šatny říznuté kontejnerem na obnošené šatstvo, a na koho nezbylo, přišel prostě ve svém domácím úboru. Někdo se oblékal ve spěchu a ani si nevšiml, že vrazil do nízko zavěšeného světla z Ikea. Ovčí úbory a ohoz ala Klaun z Kingova „To“, to už je opravdu hororový level. Stejně jako kolo s nápisem „oslík“. Opravdu je třeba dělat z diváků idioty?
Celé je to tak trapné, zmatené, křečovité.
Přitom Martinů hudba dává tolik záchytných bodů, text má ohromnou sílu! Leč to vše kolem tvůrců i účinkujících prochází aniž by to zanechalo stopy.
První polovina představení je ještě snesitelná, to jsem obracel oči v sloup jen občas, ve druhé už jsem měl chuť něco házet do jeviště.
Body mohu udělit pouze za odvahu a invenčnost. Opustit Aidu a vrhnout se na Martinů, na to často chybí odvaha i na větších scénách. A pak dávám palec nahoru za Jiřího Přibyla v roli kněze, který z celého ansámblu vyčnívá hlasově a trochu i herecky, nakolik je mu to umožněno.
Jinak už tohle, prosím, žádné opeře znovu nedělejte.
A já už doufám tuhle dietní chybu nebudu opakovat.