List devátý: Arusha a Tarangire

Přiznávám se, že jsem zapomněl, jak se jmenuje hlavní město Tanzánie, tak jsem se zeptal, jestli to náhodou není Arusha. „Prosím tě, to je nějaká místní díra.“ OK, tak ta díra má kolem půl miliónu obyvatel. Takové Brno.
Nemá sice, jako většina zdejších měst centrum, ale je fajné. Poměrně čisté, s bláznivým autobusákem, odkud jezdí matatu, trhem, kde koupíte všechno. Od praktických věcí po blbosti včetně příšerně kýčových stolků.
Jím tu druhé nejlepší jídlo našeho afrického pobytu, což tedy není zase tak těžké. Indické. Ano, cokoli jsem tu jedl dobrého, bylo z Indie. Podnik je to evropského střihu s velmi milou a pozornou obsluhou.
V plánu je NP Tarangire. Než tam ale dojedeme, budeme si užívat krásnou krajinu plnou stád dobytka a Masajů v jejich barevných shukách. Masajské vesnice jsou tu mnohem upravenější, čistší. Domy jsou převážně ze dřeva a hlíny, kruhového tvaru, takové, co se malují na obrázcích z Afriky.
Krajina je tu ve srovnání s Keňou mnohem vysušenější. Tráva, pokud je, má zlatožlutou barvu. Stromy až na pár akácií jsou bez listí. Místy se tvoří malé prašné víry. Vrcholí období sucha.
Mineme několik skupin masajských chlapců děsivého vzezření. Černí v černém, černá pera na čelence, hrozivé bílé líčení na obličeji. Není to pohled do tváře smrti, ale pohled to tváře mužů, kteří právě absolvovali přechodový rituál, obřízku. Chlapci toho využívají a za malý obolus se nechávají vyfotit.

Spíše než obří stáda kopytníků uchovává NP Tarangire nádherný kus stromové savany s baobaby a početnými stády slonů. Parkem se vine stejnojmenná řeka, která je koncem suchého období už téměř vyschlá. Sloni hrabou v písku, chobotem čistí vykutanou studnu a lačně sají vodu. Tráva je stojící sláma. Vedro a sucho. Zvířata se shromažďují u vysychajících bažin a drobných jezírek. Na stromech kolem cesty a vesnic se třepotají modročerné kusy látky napuštěné repelentem proti mouchám tse-tse. Jojo, tyhle potvory tu žijí taky. A už je máme v autě…
Já už spavou nemoc mám, a navíc prý je riziko přenosu na člověka malé, takže se po chvíli hysterie vracím k pozorování scenérií. Pod akácií vpravo je právě čtveřice zoborožců…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..