Mesiáš jako poselství radosti a naděje

V podivné době, kdy nás, a zejména kulturu obestřela temnota, byl výběr Collegia 1704 nanejvýš šťastný a vhodný. Händelův Mesiáš je dílo natolik úchvatné, že od jeho vzniku téměř před 300 lety nikdy neupadlo v zapomnění a provozuje se stále. A není divu. Při psaní Mesiáše byl prý Händel v jakémsi náboženském vytržení. Vzniklo tak dílo velmi odlišné od obvyklých a často provozovaných pašijových kompozic. Dílo vrcholně radostné. Přestože i ono má a musí mít momenty těžkého zármutku a naprosté vydanosti, světlo radostné zvěsti evangelia jím proniká od počátku do konce. Händelův Mesiáš je oslavou spasitelského díla Kristova.  

Výřez z obrazu Zmrtvýchvstání Krista, Národní galerie v Praze, okolo 1380
Autor: Mistr třeboňského oltáře

Libreto je poskládáno do tří částí z biblických výroků tak dovedně, že tvoří meditativní příběh (ostatně jsou i provedení, o tom v Divadle Na Vídeňce jsem i psal, která Mesiáše, ač je oratoriem, uchopují scénicky). První dvě části vedou od mesiášských proroctví Starého zákona přes betlémskou radost až na Golgotu, kde je zármutek, opovržení a naprostá opuštěnost. A stejně tak jako žalm 22 “Bože můj, proč jsi mne opustil” se zlomí v závěru v radost, i v Mesiášovi přichází povzbuzení. Brány se otevírají a přichází slavný Král („Lift up your heads„). Hospodin zástupů. Ten, který má vládu na svém rameni a je knížetem pokoje. Po snad nejznámějším sborovém “Hallelujah” přichází radostná zvěst pro všechen lid: Vzkříšení a vítězství nad Smrtí.

Sobotní provedení Mesiáše bylo vpravdě radostnou zvěstí. Evangeliem, které se vůbec nemusí zvěstovat jen v kostele. Mimochodem, spor o to, zda je patřičné duchovní téma provozovat na divadle nebo v koncertní síni, prý provázelo i Händelovo dílo samo. Nakonec se ukázalo, že Hospodina do kostela zavřít nelze a že duchovní věci mají místo i ve vezdejším životě. Ne nadarmo už náš Václav Adam Michna psal v úvodu Loutny české návod na provozování duchovní hudby: “V pátek, v svátek, v kostele, při stole, jak se líbí v každé chvíli.” 

Slyšet mistrnou a vytříbenou interpretaci Collegia 1704 za řízení Václava Lukse bylo svátkem, radostí a nadějnou zvěstí do divných časů. Krom muzikantů se o to zasloužili i sólisté a výtečné Collegium vocale 1704

Rolí čtyř vypravěčů příběhu, kteří mohou být proroky, anděly i evangelisty, se na výbornou zhostili Tereza Zimková (soprán), Markéta Cukrová (alt), Jaroslav Březina (tenor) a Roman Hoza (bas). A byla to krása převeliká.

Jaroslav Březina má, navzdory svému mohutnému zjevu, čistý a něžný hlas, kterým mistrně vystihl všechny nálady Händelova díla. Nejinak i Markéta Cukrová skvěle zvládla všechny andělské/prorocké polohy. Malachiášův varovný soud nad Izraelem, radostné proroctví Izaiášovo i Izaiášův žal v árii “He was despised”. Mimochodem, tahle část, společně s tenorovou árií Jaroslava Březiny “Thy rebuke hath broken His heart”, byly místy, kde srdce opravdu puká žalem. O to s větší radostí si pak oba (Cukrová i Březina) skvěle notovali v posměšně tanečním duetu “Kde je smrti tvé vítězství?” (O death, where is thy sting?), kdy už je jasné, že velikonoční zvěst o Vzkříšení byla naplněna.

 O kráse hlasu Romana Hozy jsem už psal vícekrát a ani jeho sobotní výkon nebyl výjimkou. Ano, jeho bas je spíš jemnější, ne mohutný a objemný, jako to obvykle bývá, ale je krásný a má precizní výslovnost. Ve srovnání s některými nahrávkami Mesiáše (například mou oblíbenou od René Jacobse)  může působit křehčeji, což nemusí být výhodou v bouřlivých emocemi vypjatých áriích, ale vůbec to nevadilo, protože poslouchat jej je taková krása a radost, a navíc je patřičnější v těch částech, které jsou mírné a nadějeplné. 

Pro mne dosud neznámá Tereza Zimková vládne křehkým křišťálově průzračným sopránem. Když zvěstovala coby anděl pastýřům velikou radost o narození mesiáše v městě Davidově, byla v tom něžná krása hvězdné oblohy. Stejně tak při jedné z mých nejoblíbenějších árií “I know that my Redeemer liveth” mě dohnala skoro k slzám.

Václav Luks, Collegium 1704 i jeho sborové Collegium vocale 1704 a všichni sólisté se tak postarali o vpravdě radostné vyznění celého díla. Citlivým řízením nás Luks provedl něžnými křehkými momenty, vykouzlil bukolickou pohodu noční pastviny pod hvězdami, stejně jako bravurně zvládl vypjatě dramatické bouřlivé momenty hněvu i výbuchy upřímné radosti.

Myslím, že i nebesa plesala radostí.

Bravi tutti!

G. F. Händel – Mesiáš | Collegium 1704 – Rudolfinum, Praha, 19.9.2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.