Za poklady Broumovska na svatou Máří

Příkladný a krásný koncert u svaté Máří Magdaleny v Božanově. 

V sobotu 24.7., sotva dva dny po svátku Apoštolky apoštolů sv. Máří Magdaleny, se v jí zasvěceném kostele v Božanově konal další z koncertů letního festivalu Za poklady Broumovska. A proč příkladný? 

Ponejprv právě proto, že to bylo u svaté Máří. Podruhé proto, že zněly skladby i místních autorů spjatých buď přímo s  Broumovem nebo jinými  českými kláštery a kostely. Potřetí proto, že to bylo barokní, a baroko a Broumovsko k sobě patří.

Bylo to povedené. Victoria Ensemble předvedl slušný výkon, za mne vynikali zejména houslista Jan Hádek a krásný a v projevu srozumitelný bas Martina Vaculy. Jeho slušným doprovodem byl tenor Ondřeje Holuba, kterému výběr skladeb tohoto večera hlasově padnul. Trochu slabší a ve zvuku souboru se ztrácející byl alt Michaely Králové a místy mi, omlouvám se,  projevem nesedl soprán umělecké vedoucí souboru Viktorie Dugranpere.  

Nicméně její výběr muziky byl velmi příkladný a umožňoval srovnání kvalitních komponistů jak, řekněme lokálního významu, tak špičky. Tu za mne představovaly kompozice nyní opět zářící hvězdy Antonína Reichenauera. Byla tu znát mnohem větší hravovost a rafinovanost. Menší, nikoli však nekvalitní, autoři pak krásně propojovali celý výběr s venkovským nevenkovským kostelem v Božanově. Kdo zná skupinu broumovských kostelů, ví, že to nejsou žádné kostelíčky, ale mistrná díla Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových.  Myslím, že skladatelé dobře věděli, pro koho komponují a s jakými prostředky a možnostmi budou jejich díla prováděna a zároveň sami měli tu omezené, tu bohatší zkušenosti s muzikou své doby. Na tohle s oblibou cituji předmluvu k Michnově Loutně české – v pátek, v svátek, v kostele, při stole, jak se líbí v každé chvíli… 

Díky skvělému výběru tak mohl na sobotním koncertě vedle děl dnes dobře známého Antonína Reichenauera okouzlit a nesmírně dojmout nádherný hudební dialog Marie a Ježíše “Dialogus valedictorius inter Iesum et Mariam” pro mě osobně neznámého benediktina Guntera Jacoba, v němž se Ježíš loučí se svou matkou a děkuje jí, mj. za její prosté “fiat”, které umožnilo zázrak Vtělení. Krásně vyjádřený dialog něhy, lásky a vděčnosti spojující lidské a božské. Střetává se v něm láska a odhodlání Syna a zoufalství  milující Matky, která se zdráhá uvěřit tomu, na jakou cestu se Ježíš vydává, až jí srdce puká žalem.

A proto díky za tuhle možnost poslechnout si baroko v baroku u Apoštolky apoštolů v Božanově.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.