Prezentuje se to jako výhra, ale slovy jistého pána je to spíš taková nevýhra. Tedy, abyste mi rozuměli, plánovací smlouva je dobrý nástroj, ale přichází po téměř deseti letech a v podobě, která pro město není úplně finančně skvělá. Průmyslová zóna – přesněji řečeno logistické centrum Na Pískách má zelenou. Jenže přiznejme si, zelenou má už dlouho. Bezmála jedno desetiletí vyjednávání, protestů, referend a změn vyústilo včera v souhlasné stanovisko většiny zastupitelů města s podobou plánovací smlouvy, jak ji předložil zastupitelstvem pověřený Výbor pro rozvoj průmyslové zóny.
Řetězení chyb
Řetěz chybných rozhodnutí zastupitelů a radních a nevysvětlitelná touha starosty, dnes již bývalého, zapsat se do historie města těžkou technikou a proudy kamionů, byla na 20. zasedání zastupitelstva města Soběslavi dotažena do konce. Jak poznamenal velmi trefně bývalý zastupitel Martin Kákona v diskusi: „Omlouvání a relativizace chybných rozhodnutí vedlo k novým chybným rozhodnutím.“
Jen někteří zastupitelé našli odvahu ten zhoubný řetězec pojmenovat a ozvat se. Počítání statečných byste zvládli na prstech jedné ruky, smutný fakt, když zastupitelstvo města tvoří 21 členů. Většina zastupitelů, minulých a opakovaně zvolených po téměř tři funkční období mlčela a nyní si oddechla, když se vina polohlasem svalila víceméně jen na bývalého starostu Jindřicha Bláhu. Jistě, jeho podíl na zóně je lví, ale proč se mu rada a zastupitelé nepostavili dávno? To zastupitelé volí a odvolávají starostu, ne naopak.
Cui bono?
Na počátku byl chybný prodej pozemků v situaci, kdy předmětné území nebylo dobře regulováno územním plánem. Je úplně jedno, jak velkou plochu městské pozemky tvořily. I s jedním pozemkem by totiž šlo dosáhnout mnohem více. To je fakt! O to smutnější je, když na včerejším zastupitelstvu tu hloupou mantru o menšině městských pozemků opakoval radní Tomáš Šena, diplomovaný technik – ač sám předseda stavební komise města a nadto člen výboru pro rozvoj průmyslové zóny!
Město navíc v té době (rok 2017) prodávalo pozemky pod cenou až o třetinu levněji, než bylo obvyklé. Prý to bylo pod vlivem krachu velkých soběslavských podniků (Jitona končila 2011, Lada 2000) a obav zastupitelů o rozvoj města. K tomu je dobré uvést statistiku nezaměstnanosti v oněch letech: v roce 2013 dosáhla nejvyšší hodnoty a sice 8,44 %, od té doby klesala. V osudném roce 2017 byla už na polovině úrovně roku 2013 – 4,24 %, tedy na úrovní celostátního průměru a o rok později už spadla na 2,34 % (údaje dle MPSV k 31.12. příslušného roku).
Plánovací smlouva
Ale dost minulosti, zpět k plánovací smlouvě. Institut plánovací smlouvy je dobrý a užitečný nástroj regulace. Je jistě super, že se podařilo investora přimět k tomu, aby na smlouvu přistoupil. Problém je, za jakých finančních podmínek.
Plánovací smlouva městu nabízí možnosti regulace záměru za podmínek, že se na jistou definovanou dobu vzdá toho, aby investorovi házelo klacky pod nohy, obstruovalo a celkově mu komplikovalo život. Pokud samozřejmě investor dodrží podmínky záměru.
Zároveň plánovací smlouvy upravují finanční příspěvek investora městu. To je nástroj, který má zajistit rozumný rozvoj potřebné infrastruktury a zmírnit negativní dopady stavebních záměrů. Ty totiž nevznikají ve vakuu, ale jsou součástí organismu města, ovlivní nejen jeho vzhled, ale i funkce. U logistického centra, které u Soběslavi vznikne (ano, nemá to být celých 100 % záměru, bude to ale minimálně polovina) to jsou na prvním místě dopady na krajinu a potom zejména na dopravu, a tedy stav komunikací, jejich zaplnění atd. atd.
Nejde jen o jízdy do areálu zóny a ven, ale také o stání nákladních vozidel v době povinných přestávek. Nová evropská povinnost pro mezinárodní přepravu zavádí tachografy a tedy přestávky i pro vozidla nad 2,5 tuny včetně přívěsu.
V případě našeho města je jedním ze zásadních dopadů i vliv na městskou čistírnu odpadních vod (ČOV). Ta totiž pro záměr investora nebude kapacitně dostačovat a potřebuje rekonstrukci a upgrade, jinak by to v podstatě zablokovalo jakýkoli rozvoj města v oblasti bytové zástavby.
Dostaneme na novou čističku… něco…
A teď počítadlo. Úpravy ČOV vyjdou podle odhadů na částku kolem 30-40 milionů korun. Příspěvek investora se počítá podle navyšované kapacity ČOV, kterou bude jeho záměr vyžadovat. V případě Soběslavi to vychází na 7 milionů korun. Ty půjdou přímo do rozpočtu projektu nové (kapacitnější) ČOV. Tady není moc co rozporovat, metodika je jasná. Snad jen zmíním skutečnost, že novou ČOV bude město muset nejdřív platit ze svého, první peníze totiž přitečou od investora až po povolení jeho záměru a bude na to mít půl roku.
Celkem má investor na finančním příspěvku městu zaplatit 23 milionů korun v časovaných splátkách navázaných na realizaci projektu. Zdá se to jako slušný ranec, ale…
Už při pohledu na náklady na intenzifikaci ČOV vidíme, že je po příspěvku, příjmy (23) a náklady (30-40) se vyruší, zbude pravděpodobně převis na straně nákladů. Zásadní ale je, podívat se, jak to s příspěvky vypadá jinde.
O kolik si vlastně města obvykle říkají?
Lze opřít o metodiky, inspirovat se. Mnoho měst a obcí totiž zavedlo nebo zavádí tzv. pravidla/podmínky spolupráce s investory a jejich součástí jsou plánovací smlouvy a tyhle finanční příspěvky. Stanovují se paušálem podle m2 zastavěné plochy, říká se tomu hrubá podlažní plocha. Tenhle paušál se pak dá různě upravit pomocí koeficientu v podobě bonusů nebo malusů, podle toho, co město preferuje. Zjednodušeně, když má stavba pro město přínosy, dá se příspěvek ponížit, když je to stavební dinosaur převážně město zatěžující, o snížení nemůže být řeč a někde se částky dokonce zvyšují.
A jak ten paušál v Česku vypadá – průměr je nějakých 900 Kč/m2. A to bez ohledu na velikost města – jsou v tom jak velká krajská města, tak obce se dvěma tisíci obyvateli napříč republikou.
V Soběslavi opět za třetinu
Soběslav se rozhodla ten průměr stáhnout. A to pořádně! Jaká ironie, že zhruba na třetinu. Stejně jako když město prodávalo v roce 2017 pozemky za třetinu obvyklé ceny. Celkový finanční příspěvek městu Soběslav je v plánovací smlouvě počítán paušálem kolem 300 Kč/m2.
Výbor prý vyjednával a navrhoval výrazně vyšší cenu, oněch 23 milionů prý dohodl Jindřich Bláha z pozice bývalého starosty a výbor ani rada prý jaksi neměli sílu mu oponovat. Proč, když měli pověření zastupitelstva k jednání? Bývalý starosta mohl mít samozřejmě svou kalkulaci příspěvku městu, pokud ale výbor skutečně stál o vyšší finanční příspěvek, měl se ozvat, a řešit věc na zastupitelstvu, které ho k jednání s investorem pověřilo. Měly se vyjasnit kompetence a postoj města vyjádřený vůlí zastupitelů. Tím, že stávající zastupitelé a výbor na tuhle nefér hru bývalého starosty přistoupili, mají i podíl viny na hanebně nízkém finančním příspěvku pro město. Řetězení chyb, vzpomínáte?
Může za to…
Že se o Soběslavi mluvilo jako o městu jednoho muže bylo jistě oprávněné, ale důležité je pochopit, že napoleonské řízení města umožňovalo po dlouhá léta zbylých šest členů rady města a pochopitelně i zastupitelé, kteří hlasovali, jak bylo zrovna třeba. Deklarace všeobecné shody a nálepkování jakéhokoli náznaku opozice si město mohlo zadláždit jako motto velkými písmeny do plochy rekonstruovaného náměstí.
Nyní máme tvrdě vydřenou (Výbor pro rozvoj průmyslové zóny odvedl kus práce) plánovací smlouvu, ale netvařme se prosím, že jsme něco vyhráli a že za chyby může jeden člověk, který navíc, asi dobře věděl, proč na dvacátém zasedání zastupitelstva chyběl. Ve vyznání vin se penitent vyznává nejen z toho, co udělal špatně, ale i z toho, co udělat měl a neudělal. Martin Kákona měl pravdu, plánovací smlouva je vpravdě vyvrcholením řetězce nejen chybných rozhodnutí, ale také alibismu a nečinnosti většiny zastupitelů a radních posledních tří funkčních období. Nová rozhodnutí měla omlouvat a zakrývat chyby těch předchozích. Je až s podivem, že se podařilo plánovací smlouvy dosáhnout. Přesto bude šest hal, které v dalších letech vyrostou nad městem, smutnou připomínkou opakovaných selhání většiny soběslavské politické reprezentace.
Naděje?
O naplnění všech nekriticky optimistických výhledů o rozvoji města spojených s tímto investičním záměrem pochybuju, doufám ale, že se nenaplní ty velmi černé scénáře. Celá kauza ještě nekončí, bude třeba ještě vynětí ze zemědělského půdního fondu (bavíme se o jakostně nekvalitnější zemědělské půdě), bude územní/stavební řízení, bude realizace… Tam všude je potřeba bdělost.
Snad občané i zastupitelé z toho všeho vyvodí odpovědnost a poučí se. Kéž i ta lépe dýchatelná atmosféra posledního mimořádného zastupitelstva je příslibem, že věci jdou dělat lépe. Mnohem lépe.