Moskevské metro

Stanice Elektrozavodskaya

Veleslavné moskevské metro. Palác pracujícího lidu. Já vám pořád nevím, co si o tom mám myslet. Bylo to monumentální, je to však už zašlé, i když udržované. Vzdálenosti mezi stanicemi jsou velké, odhadem bych řekl aspoň 4x větší než v Praze. Rozhodně zapomeňte na hendikepované, matky s kočárky, starší lidi. Všude jsou schody. Jasně, jsou tu eskalátory, ale mezi tím jsou schodiště, u vlezů pak těžké dveře. Ostatně bezbariérové nejsou ani ulice, naopak, na některé obrubníky se leze obtížně i zdravému. Ono i s přechody je to bída, a přebíhejte osmiproudou dálnici, kde sviští mercedesy. V čem bychom se poučit mohli? Snad v tom, že v metru je signál a dokonce bezplatná WiFi.

Dillí

Zpět v uličkách a přecpaných ulicích starého Dillí. Už v tom umíme chodit, tak je čas oprostit se alespoň na chvíli od nepředstavitelně rozmanitého výběru sárí, látek, úchvatných papírových blahopřání a krabiček, jídel, koření, vonných tyčinek… a zvednout hlavu a obdivovat a představovat si jaké to muselo kdysi být.

Agra

Přijet do vyhlášené turistické destinace jako je Agra s sebou nese mnohá rizika. Předně nesmíte nikomu věřit. Ani pokud má vládní pověření, ta tu má totiž každý, včetně uklízečky. Už shánění lístků na vlak v Dillí je martyrium nevídané. Strčí do kapsy i pověstný dům zmatení mysli z Asterixe. Pokračovat ve čtení „Agra“

Šrínagar

Šrínagar – jezerní perla Kašmíru. Něco takového se nejspíš dočtete v průvodci. Skutečnost je ale trochu jiná a to i když uvážíte, že město postihla v září ničivá povodeň, kterou místní nepamatují. Voda na mnoha místech zaplavila i první patra domů. V novém městě stále vyklízejí zničené zboží z obchodů a věci z domů. Na ulicích je stále bahno z řeky. Pokračovat ve čtení „Šrínagar“

Kargil

Další útržek z cestovního deníčku. Opustili jsme Ladakh a projeli údolím Indu, kolem kláštera Lamayuru přes průsmyk Fotu-la (4147 m) do Kašmíru. Další základnou byl Kargil. Cesta tzv. shared-taxi představovala další silný zážitek. Vedle řidiče žena s dítětem v náručí, na další řadě sedadel my a vzadu mladý muslim a další žena. Batohy na střeše. Pokračovat ve čtení „Kargil“

Nubra

Dvoudenní výlet do údolí řeky Nubra. Nejšílenější jízda autem v mém životě. Fakt jsem se bál, ale stálo to za to. Přejeli jsme nejvyšší průsmyk otevřený pro automobily (5602 m n. mořem). Údolí Nubra je z jiného světa. Neskutečné výhledy na okolní hory, mrazová poušť s písečnými dunami a slanými výkvěty, bizarní skalní útvary. Pokračovat ve čtení „Nubra“

New eyes on Martin Luther

K tomu reformačnímu jásotu se nejlépe připojuje písní. Užívám si skvělé album „New eyes on Martin Luther“. Jsou tam staré tradiční věci od Praetoria, Bacha i Luthera. Nechybí ani Eine feste Burg ist unser Gott (Hrad přepevný jest Pán Bůh náš). Protože je to nahrávka z dílny Nilse Landgrena a Capelly de la Torre, můžete se těšit na netradiční, ale naprosto profesionální, propojení klasiky a jazzové improvizace s velmi zdatnou dechovou sekcí. Nebojte, není to žádná divočina nebo samoúčelnost, krásně to sedí k reformaci a promlouvá to hudebně k dnešnímu posluchači. Improvizace totiž vyžaduje pořádný kus disciplíny, umu a hlavně naslouchání těm ostatním. Album odkazuje k jednomu vinnému kmeni, ale ukazuje, že výhony nemusí být nutně dřevnaté a proschlé. Nene, mohou být i svěží, zelené, šťavnaté.

In dir ist Freude in allem Leide,
o du süßer Jesu Christ!
Durch dich wir haben himmlische Gaben,
du der wahre Heiland bist;
hilfest von Schanden, rettest von Banden.

Mt. Kenya – galerie