zápisky o cestování, kultuře, radostech i starostech jednoho Kozlíčka
Vyprávění o tom, jak Kozlíček mystifikoval návštěvníky výstavy, aneb Proč by se betlémy neměly pojmenovávat nedůsledně. Řeč bude o betlému, který se prodává jako Betlém 2023. Jeho autorem je oustecký betlémář a legenda oboru Jaroslav Herain.
Uf, tak ten mi dal zabrat. Krásný betlém z krásného kraje, podpora hospice – zkrátka must have kombinace. A takové kombinace zpravidla přinášejí i nějaká ta úskalí.
Když jsem uviděl projekt Betlémy Náchodska, mé srdce zaplesalo. Kladské pomezí je nádherný kraj a určitě si zaslouží být reprezentován i krásnými betlémy. Projekt vznikl z popudu Lindy a Jakuba Kůrkových jako charitativní aktivita na podporu Oblastní charity v Červeném Kostelci. Výtěžek z prodeje betlémů (ano, mělo by jich být postupně více) poputuje na konto Hospice Anežky České právě v Červeném Kostelci.
Pokračovat ve čtení „Náchodský betlém Vojtěcha Horálka“Velká očekávání, velká zklamání.
Problém současného brněnského nastudování Dvořákovy Rusalky není ve škrtech, k nimž inscenátoři sáhli, ale v nudě, kterou zaplavili jeviště.
Ano, hledal jsem vášeň. Nesmrtelný příběh lásky. Vášeň, lásku a zoufalství, necitelnou vodní moc. Nic z toho se Brně nekoná, navzdory mnoha dobrým nápadům. Nastudování je nudné, ploché, bohužel včetně hudební složky.
Rusalku, navzdory původnímu záměru, nepovažuju za pohádku. Pokud tedy pohádkou nemyslíme něco, co bylo určeno pro dospělé a napsali to Němci. Nicméně, Rusalka má mít kouzlo. Kouzlo je kategorie neutrální. Nemyslím pozlátko a víru, že vše dobře dopadne, myslím kouzlo, a to i v hudbě. V brněnské Rusalce kouzlo není. Jsou to nesrozumitelné dějiny šílenství. Lhostejné. Když nakonec za Rusalkou zaklapne poslední okno, je mi to jedno. Příběh, který mne kdysi přivedl k zásadnímu životnímu kroku, je v Brně lhostejným výjevem. Asi jsem Kropucha, ale osud Rusalky i Prince mi by tohoto večera ukradený a už jsem čekal na konec.
Tak nějak bych mohl rádoby vtipně začít dojmologii na tu Věc.
Věc Makropulos.
Tato skvělá Janáčkova opera je nedílnou součástí neméně skvělého Festivalu Janáček snad každé dva roky a pokaždé v jiné produkci. Letos Brno dovezlo dva roky starou produkci z berlínské Státní opery (Staatsoper Unter den Linden).
Těšil jsem se na tuto „mou operu z nejmilejších” převelice i proto, že jsem viděl právě před dvěma roky (v únoru 2022) tuhle produkci přímo v Berlíně a byl jsem uchvácen. Tehdy jsem jen na facebooku vykřikl: „TO BYL JANÁČEK! Sir Simon Rattle v Berlíně potvrdil, že Janáčkovi rozumí. Věc Makropulos Unter den Linden. Bravi tutti.”
Pokračovat ve čtení „Chyběly mi tam preclíky. „Milí přátelé betlémů, již podruhé budete mít možnost navštívit naši netradičně tradiční domácí výstavu papírových betlémů. Potkáte zde staré známé betlémy z loňska, ale uvidíte i nové kousky, o které se sbírka rozrostla v roce 2025.
Zatímco loni byly prezentovány až na výjimku betlémy domácí, letos uvidíte i několik kousků betlémů podle barokních kostelních papírových předloh převážně z oblasti Tyrolska. Vystaven bude také východočeský betlém Jaroslava Heraina z Ústí nad Orlicí, který reprezentoval naši betlémářskou tradici v rámci papírové edice vydávané Světovou betlémářskou asociací (UN-FOE-PRAE) v ročníku 2024.
Naše domácí výstava letos naváže symbolicky na výstavu Čas radosti veselosti ve Smrčkově domě, kterou pořádá Blatské muzeum v Soběslavi.
KDY: 6. 12. 2025 – 1. 2. 2026
KDE: 28. října 269/19, Soběslav. Dům s hvězdou nad vraty.
Zvoňte, volejte! Nejsme muzeum, takže nemáme pravidelnou otevírací dobu, ale půjdete-li kolem, nebojte se zazvonit. Chcete-li mít jistotu, protože dorazíte z dálky? Zavolejte na telefon 724 327 667 a domluvte si termín.
VERNISÁŽ
6. 12. v 18 hodin, komentovaná prohlídka výstavy, občerstvení, zpěv.
NOC BETLÉMŮ
I letos se zapojíme do celorepublikové Noci betlémů. Pojďte s námi inspirovat svět! Světová betlémářská asociace uvažuje o vyhlášení „světové“ noci betlémů po vzoru té naší, české.
U nás proběhne Noc 27. 12. 2025 od 18 do 22 hodin. Těšit se můžete na komentované prohlídky a něco na zub.
Pokračovat ve čtení „Výstava papírových betlémů ze sbírky Zdeňka Kozlíčka“
Vysočina je jednou z významných betlémářských oblastí. Třebíčsko pak zaujímá zvláštní místo právě díky papírovým betlémům. Zatímco Jihlava, a zejména pak Třešť, jsou výrazné řezbářskou tradicí, v Třebíči zůstali u původního papírového betléma.
Ustálila se tu typická podoba betléma. Je tu, jako obvykle, místně specifické řešení betlémské jeskyně. V levé části betléma bývá jeskyně s výjevem Zvěstování, v pravé části pak jeskyně s pastýři, muzikanty. Na kopcích vzadu ruiny hradů a město Betlém. Oblíbeným architektonickým prvkem je větrný mlýn.
K betlému patří obloha, nebe, krajina, tedy malované pozadí. Terminologie tu není jednotná, jako v případě orlickoústecké dáliny.
Důležitou součástí betléma jsou stáda ovcí a krav, často zachycující všemožné scény ze života zvířat tak, jak je měli autoři betlémů napozorovány z života.
I u třebíčských betlémů bývala nezřídka jak vánoční, tak tříkrálová varianta.
Významným znakem třebíčských betlémů je též krajina plná skal. Na těch hodně záleží. Nejsou jen doplňkem, ale významnou součástí betléma a je jim věnována náležitá péče.
U třebíčských betlémů se počítá také velikost a pracnost. Velké a pracné betlémy byly považovány za nejhodnotnější. Takový opravdu velký betlém pak často omezoval chod celé domácnosti. Při jeho stavbě se nadělal pořádný svinčík a po jeho demontáži před Hromnicemi se mnohdy musel přizvat do bytu zedník k opravě omítek.
„Pokud svou identitu zakládáte
jen na obrazu nepřítele,
pak je vaše identita nemocí.‟
Orlando, 2. dějství
„Někteří z vás jste mrtví.
Někteří se ještě nenarodili.
Ale všichni soudíte můj život,
mou lásku.
Němé tváře jsou mnohem lepšími soudci
než lidé.‟
Orlando, 2. dějství
„O některých lidech víme, že jsou mrtví,
ačkoli chodí mezi námi.
Někteří se ještě nenarodili,
i když procházejí podobami života.
Jiní jsou staletí staří,
ačkoli říkají, že je jim třicet šest.‟
Královna Alžběta I., 2. dějství
Virginia Woolf – Orlando – Orlanda – Viktorie Knotková – Ľubica Čekovská
Jedno století a stále aktuální.
Čtyři století a stále aktuální.
Co se stane, když muž je najednou žena. A jak se to proměňuje během čtyř století. Od Alžběty I. po královnu Viktorii. Je zajímavé, i když nepřekvapivé, že dvě velké ženy anglické historie rámují tenhle zvláštní příběh o proměně, a přesto stále o jednom. O člověku.
Pokračovat ve čtení „Měním se – zůstávám stejná/ý.“Další krásný kousek z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Orlickoústecký betlém z roku 2006.
Zatímco pozdější Herainovy práce mají většinou obloukovou dálinu a autor pro ně navrhuje do oblouku i základní desku (betlémy z Orlických hor, Prorubek, Neratova…), tento betlém má ještě dálinu obdélníkovou bez seříznutých rohů. Je poctou autorově rodišti.
Postavy v betlémě jsou poměrně velké, výška až 14 cm. Jak je u Heraina obvyklé, je zde množství stromů a staveb a celý betlém je možné sestavit do krásné krajinné oustecké scenérie. Dálina pak představuje Herainovu verzi veduty města Ústí nad Orlicí od Jana Antonína Venuta.
Pokračovat ve čtení „Orlickoústecký betlém Jaroslava Heraina“Rozsáhlý betlém Zdenky Šalamounové z roku 2018. Autorka jej rozčlenila do tří úrovní. V první, nejnižší, jsme svědky Zvěstování, v druhé úrovni se nachází betlémská jeskyně a ve třetí panorama města Znojma.
Betlém je malován pastelem a má díky tomu velmi specifický výraz i barevnost.
Kromě exotických postav z družiny tří králů je zabydlen místními postavami ze Znojemska. Najdete tu zejména charakteristické zástupce všemožných řemesel a nechybí mnoho vinařských výjevů, včetně tzv. hroznové kozy.
Zvyk hroznové kozy je pradávný a do znojemských vinohradů se opět vrací. Je milé, že tuto tradici reflektuje i paní Šalamounová.
Mezi vinařské obyčeje a symboly, které se na Znojemsku v posledních letech úspěšně obnovují, patří Hroznová koza. Kozel byl už ve starořecké mytologii jednou z podob Dionýsa (v římské mytologii známého jako Bacchus), nejveselejšího z bohů, jenž měl "v popisu práce" příznačně i víno. Dionýsovi se prý také přihodilo, že mu kozel pokálel část vinohradu a přivolal na sebe boží hněv. Ten se pak ovšem změnil v uctívání kozla coby patrona vinařů, když se časem ukázalo, že na "okozlených" keřích révy se urodily nejlepší hrozny. Kovová či dřevěná zpodobnění mečivých rohatců měla pak chránit vinice před všemožnými škůdci i chorobami. Na jižní Moravě "zodpovídala" Hroznová koza ještě před sto lety za úrodu i za kvalitu vína a z toho titulu se také účastnila vinobraní a dalších vinařských svátků; koza (či kozel) se například vynášela do vinohradu na přelomu dubna a května, účastnila se hotařské (hotař = hlídač vinohradu, resp. pole) přísahy a zarážení hory (zavírání vinohradů) začátkem září nebo hotařské koledy první pátek v novém roce. zdroj: vinazmoravyvinazcech.cz
Ne, ještě tam nespěchám. V rámci procházení krajinou kolem Bechyně ale poutník narazí právě na tuhle stezku. Onen svět v tomto našem světě vezdejším najdete u Lašovic (severozápadně od Milevska). Stezka začíná v Týně nad Vltavou a měří nějakých 66 km. Ještě že ne 666. Je to stezka naučná, takže pokud chcete, máte šanci se něco dozvědět o místech, kterými jdete.
Protože už jsem si prošel cestu z Týna do Bechyně a z Bechyně do Tábora, nabízí se logicky ještě cesta z Bechyně do Milevska. A ta vede právě v trase naučné stezky na Onen svět. Výhody všech těchto stezek jsou dvě. Dají se ujít za den (30-40 km) a dají se skvěle obsloužit vlakem. Výchozí stanice je Bechyně. O cestě kolem Lužnice a Židovy strouhy jsem už psal, takže teď je čas na tu cestu do Milevska.
