Kozí notes

Další z betlémů ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Nejde jen o charakteristický způsob malby postav, ale také o typické prostorové uspořádání s krásnou perspektivou krajiny ubíhající k dálině.

Základová deska betléma má půdorys do oblouku. Betlému dominuje betlémská „jeskyně“ v podobě hradu/chrámu, což je rozdíl oproti klasické jeskyni v betlému z Prorubek. Líbí se mi, jak tu orientálnost scény Narození evokují palmy na bocích chrámu.

Orlické hory zde jednoznačně upomíná nejen dálina, ale hlavně kostel sv. Matouše, který zná každý, kdo navštívil Deštné, byť zde, v betlémské scenérii, je kostel ještě v plném lesku, který se mu snad jednou navrátí.

Betlém vyšel v roce 2019.

Zatím nejstarší kousek ve sbírce. Poslední třetina 18. století. Tak datují nejstarší figurky v tomto betlému z Jindřichohradecka historikové. Pochopitelně můj betlém je reprint vydaný muzeem v Jindřichově Hradci až v novém miléniu. Nicméně to mu nic neubírá na kráse a výjimečnosti.

Východočeská vesnička Prorubky se dočkala vlastního betléma z dílny ousteckého betlémáře Jaroslava Heraina. Jaroslav Herain je mým oblíbeným autorem. Je nesmírně produktivní a jeho betlémy se vyznačují osobitým stylem postav. Stejně jako ostatní betlémáři, má velmi svébytný a na první pohled rozpoznatelný styl oveček. Těm jeho říkám pudlíci.

Miluju Herainovu práci s prostorem, cit pro perspektivu krajiny a nádherné dáliny. Jeho betlémy, podobně jako betlémy Jiřího Knapovského a starších ousteckých mistrů, patří podle mého k tomu nejlepšímu z české papírové betlémářské produkce. Herainovy betlémy vždy nabízejí krom postav i množství stromů, květin, staveb a krajinných prvků, které pomáhají vytvořit krásný prostorový obraz.

Ondřej Vávra je betlémář z Nového Bydžova. Věnuje se řezbářství. Papírový betlém vytvořil z popudu betlémářské obce a přátel. Inspirován byl prý lidovými betlémy z Beskyd a oblasti Frenštátu. Proto jsem jej překřtil na Valašský nebo Beskydský betlém. Vydán tiskem byl v roce 2022.

Způsob ztvárnění skutečně evokuje staré betlémy a má jaksi „řezbářský výraz“, což se mi na něm moc líbí. Kombinuje vánoční a tříkrálovou scenérii. V originální verzi je i kometa, kterou jsem ale nepoužil, protože se podle mého příliš „tluče“ se scénou Zvěstování pastýřům a andělským chórem nad betlémskou jeskyní, který pěje: „Sláva na výsostech Bohu.“

Doporučením umístit betlém jednoduše na šikmou plochu jsem se neřídil a místo toho jsem, po vzoru ousteckých betlémářů, vytvořil vlastní stupňovitou krajinu včetně malované dáliny, která má evokovat beskydské kopce. Pro celkový výraz betléma mi to přijde vhodnější.

Fotografie dokumentují přípravu betléma a zejména tvorbu krajiny. Od jednoduchého 2D rozložení figurek, přes, jak říkám špendlenou zkoušku, kdy zkusmo kvůli proporcím krajiny umísťuji klíčové figury s pomocí špejlí a velkých špendlíků, až po malování krajiny a finální sestavení. Figurky jsou podlepené kartonem, vyztužené špejlemi, okraje figurek jsou barevně retušované.

Originál betléma vytvořil orlickoústecký betlémář Jiří Knapovský v 80. letech 20. století. Měl by být umístěn v regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě. Tiskem jej pak v redukované podobě (chybí některé budovy a figury) vydala tamní tiskárna roku 2021.

Scéna představuje Jeruzalém. V Chrámu drží malého Ježíše stařec Simeon, jemuž bylo přislíbeno Hospodinem, že nezemře, dokud nespatří Mesiáše. Dále je zde prorokyně Anna, Marie a Josef s obětními holoubaty. Tuto biblickou scénu popisuje evangelium podle Lukáše v druhé kapitole, verše 22-39.

Betlém se stavěl v době Hromnic, tedy svátku Uvedení Páně do Chrámu, 2. února.