„Cecília, varhanice, hrej, spoj sobě panen více!“, tak vzývá svatou patronku hudby Michna. A i Václav Luks ví, že přízeň svaté Cecílie není k zahození, takže ódu na ni zařadil do první poloviny purcellovského večera v Rudolfinu. A že Cecílie bděla nad jeho průběhem a plesala, jsem si téměř jist. Konečně někdo přišel s nápadem dělat koncertní provedení barokních oper a konečně jsem zase slyšel naživo malebnou anglickou barokní muziku. Jak jsem už zmínil, nejdříve se pělo a hrálo ku poctě svaté Cecílie, v druhé půli jsme pak prožili znovu tragický příběh velké lásky královny Dido k hrdinnému Aeneovi. Vřelé horoucí city se utopí v moři hlubokého smutku.
První půli jsme strávili s Cecílií u varhan na empoře, kde jsme si sice nemohli tolik vychutnat nádherné hlasy, ale zase jsme viděli živelnost digirentského umu a skutečné zanícení u Václava Lukse. Na druhou půlku jsme se přesunuli na volná místa v parteru. Zdánlivě z nebes na zem, ale díky Purcellově hudbě a vynikajícím výkonům zase do nebes.
Marie-Claude Chappuis v roli Dido byla excelentní, vznešená královna Kartága, které však není přáno naplnit lásku. Závěrečný Didonin nářek „When I am laid in earth“ přednesla tak procítěně, že to muselo pohnout každého. Zdatně ji doprovázel Tomáš Král jako hrdinný Aeneas. Taktéž ostatní solisté podali výtečně výkony – Lisandro Abadie je démonický čaroděj, kterému je snadno podlehnout (poprvé jsem ho s nadšením sledoval a poslouchal jako Ďábla v Handelově Vzkříšení na SHF). Zdatně mu sekundovaly výborná Alžběta Poláčková a Sophie Harmsen (která má tedy trochu nezřetelnou výslovnost, ale hezký hlas). Didoninou dvorní dámou byla zprvu trochu nesmělá Yeree Suh. Drobné role zazpívali krásně kontratenor Alex Potter a Václav Čížek.
Didonina poslední slova jsou: „Remember me…“ A myslím, že se jí splní, tenhle večer si budu pamatovat!
Jen na okraj – operu bude možno slyšeti tuto sezónu i v Brně, dokonce nejen slyšeti, ale i viděti. Partnerem jí tam bude Epos o Gilgamešovi od Bohuslava Martinů, tož jsem zvědav.