Bolesławiec není jen keramika. A stojí za to.

Kvítky, paví oka, vážky, vlaštovky, jednoduché geometrické vzory, ale také rozkvetlé louky s bzučícími včelami a spoustou malování štětcem, to všechno je Bolesławiec aka Bunzlau. Jestli neznáte, tak se tam někdy stavte. Rodiště bucláků a pucláků, které tu můžete najít pod vtipným označením kubek czeski, nebo-li český hrnek.

Manufaktur, ano, výroba je skutečně ruční, a co kus to originál, je ve městě několik. Ačkoli základní tiskátkové vzory se leckdy opakují, každá manufaktura má svůj osobitý přístup a designy. Město maléreček a taky maléřů. V hlavě mají stovky vzorů, na stole desítky štětců a razítek a tvoří krásu. Živá keramika. Ne nadarmo je tohle motto jedné ze zdejších manufaktur. Hlína žije pod rukama svých tvůrců a pak vstupuje do životů nás uživatelů. Je s námi když ráno snídáme, při společných obědech, oslavách, ale i v časech smutku, když sedíme s hrnkem teplého čaje mezi koleny schoulení kdesi v koutku. I střepy nebo nepodarky z výroby se vracejí zpět nebo nacházejí novou podobu ve špercích a jinde. Tady v Bunzlau z nich mají třeba barový pult v kavárně nebo krásné odpočinkové lavičky na náměstí. Tvořivost, um a krása.

(Foto: VNV)
(Foto: VNV)
Ceramika Artystyczna připravila ve svém areálu působivou prezentaci kolekcí doplněnou květinovými vazbami. (Foto: VNV)
(Foto: VNV)
(Foto: VNV)

V srpnu se v Bolesławci konají tradiční řemeslné keramické trhy a je to zážitek. Celé nádherné náměstí rozkvete barvami a tvary a zaplní se stánky. Hučí to jako v úle a keramikymilovní návštěvníci jako včely poletují mezi pestrými květy z produkce zdejších dílen. Nejinak je tomu v keramičkách, které ještě, aby toho nebylo málo, chystají další programy a speciální výstavy a prohlídky. Město žije keramikou a lidmi.

A abysme trochu odpočinuli od těch krásných vzorů, které už vidíme i na bílých ručnících našeho hotelového pokoje, projdeme se do místního nově realizovaného volnočasového parku. Pod 35 oblouky krásně opraveného bolesławeckého železničního vidaduktu, který je mimochodem evropským unikátem (jedná se o jeden z nejdelších železničních viaduktů v Evropě vůbec – délka 490 m, výška 8 m), u řeky Bobr, roste volnočasový a taky trochu adrenalinový ráj. Zatím je hotový skatepark, pumptrack, malá lezecká stěna, venkovní posilovna a velké hřiště s prolízačkami a měkoučkým povrchem. A žije to tu. Když koukám na to, co mladí předvádějí na kolech, prknech a minikoloběžkách, padá mi brada. Kousek od nás rodiče pobízejí malého Szymona, aby se nebál a jel. Kluk stojí na kraji jakési u-rampy a malou koloběžkou. Chvíli váhá, pak se ale vrhne na koloběžce dolů. “Kolik mu je?” ptám se rodičů, kteří sedí na lavičce a fandí. “Sedm.”

Zrovna v týdnu jsem koukal na deset let starou realizaci náměstí v Innsbrucku (Eduard-Wallnöfer-Platz). Náměstí přeměněné na skate a bmx park, nebo spíš sportovní park integrovaný do srdce města. Tady v Bolesławci je park sice mimo centrum, tam by se ani nevešel, ale je to stále na dohled, z náměstí jste tu za 5 minut. Navíc park propojuje a vlastně prodlužuje centrum až k viaduktu a výhledově půjde i za něj. Tohle je jedna z cest, jak dát prostor mladým ve městě. Je dobře, když jsou města osvícená a myslí na budoucnost. Někdy je to těžké, radní jsou uzavřeni ve svých představách, o mladých lidech sice rádi mluví, ale chybí jim odvaha mladých vrhnout se na U-rampu, odvaha vymýšlet nové věci a koukat dopředu. Sjet U-rampu, v tom není bezhlavost, ale odvaha. Na těch mladých je vidět, že skoky a veletoče mají promyšlené a že se navzájem inspirují a podporují. 

Mimochodem, recenze na park v Bolesławci už překročily hranice města a dočtete se, jak sem jezdí rodiny i mladí z okolí. Prý i 50 km se vyplatí.

Byla to už moje třetí návštěva v tomhle krásném městě a jistě ne poslední. Navštěvovat Bolesławiec zkrátka stojí za to.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..