V neděli je všude zavřeno. Ve Willemstadu mají smůlu i turisté. Jen pár suvenýrových obchůdků funguje, ale většina je zavřena. I restaurace. Dokonce i naše oblíbená hranolkárna. Neděle je čas na kostel a na piknik na pláži. Vezmete partu nebo rodinu a vyrazíte na městskou pláž. Grilovat v 27°C ve stínu je tedy pro silné povahy. Místní jsou zvyklí. Já se griluju i bez grilu a moje loupající se hlava připomíná výřez glóbu s mapou Karibiku, která se mění podle toho jak si olupuju pergameny spálené kůže.
Na piknik jsme si vybrali jednu z velmi podivných pláží. U ruiny pevnosti stojí velká plošina na těžbu Bůh ví čeho a za ní kotví jedna z těch obřích industriálních lodí. Kovové monstrum vzbuzuje odpor, hrůzu i fascinuje. K čemu slouží, jak je to schopné plavat?
U lodi je malý záliv s barem. Kousek pláže mezi skalami, kde bydlí leguáni posedlí vůní banánů, co máme na svačinu. „Iguanas are lovely creatures“, praví průvodce a má pravdu. Když se vám jich do batohů dobývá pět, už to tak lovely není. Na rozdíl od těch plachých, které jsme viděli na skalách na Playa St. Cruz, jsou tihle otrlí. Zralý voňavý banán je holt neodolatelný a metrový leguán není žádná ještěrka.
Jak ale asi tušíte, poklad místa spočívá jinde. Na hlubině. Nedaleko, tam za těmi pilíři v moři je potopený vrak lodi. Dnes obývaný korály, sasankami, rybami. Mezi korály a houbami trčí ostny ježovek. Kolem proplouvají jehlice. Flotily olihní připomínají formaci zepellinů. Velké hejno modrých ryb. Vlní sem a tam.
Je neděle, je čas na návštěvu chrámu. Katedrála moře. Ale jiná než v Barceloně. Tahle se ukrývá u kovového mola před onou obří kovovou lodí. Budí bázeň. Plavat do potemnělého prostoru pod molem? Dobrá, zkusím to. Blížím se a mám trochu strach. Vplavu pod molo. Oči přivyknou šeru. Obří sloupy mizí v hlubině. Mezi nimi prosvítají paprsky slunce. Vertikála plná života protkaná světlem shůry. Zahrady mořských hub a sasanek. Trubice se natahují do prostoru. Péřovité útvary víří a filtrují z vody potravu. Zelená, červená, oranžová… kolem proplouvají drobné rybky. Dole, na prahu temnoty lze vidět stíny větších ryb. Ještě že mám tu masku, jinak bych si loknul, jak zírám s otevřenou pusou. Podmořská Sagrada familia. Chladný, ryze účelový předmět příroda změnila v chrám.
„Zvuč moře i vše, co v něm jest.“
Němý úžas nad Hospodinovými divy.