Na caminu se vstává brzo, ale že kvůli korejským poutníkům budeme vzhůru před pátou, toho jsem se nenadál. Hlučeli večer, hlučí ráno.
Pravda, náš alberque je v prastarém domě, který vzdychá, ale i dřevěné schody se dají sejít několika způsoby. Korejci zvolili verzi stádo slonů.
Vycházíme asi ve tři čtvrtě na šest.
Cesta z Astorgy je krásná už od začátku. Chybí dokonce i obvyklý předměstský bordýlek. Lesík kolem potoka zní koncertem slavíků. Jak se den jasní, přidávají se další ptáci. Bohužel krom kukačky nepoznám nic. Za první vískou se krajina zvedá do kopců. Cesta je bílá stuha. Kolem obvyklé borovice, tymián, levandule. Krásné výhledy. Vzadu za námi v ranním oparu věže katedrály. Vesnice Santa Catalina de Somoza nás vítá kamennými zídkami a vůní šeříků. Obligátní výborné kafe za euro deset a croissant. Krajina se vlní. Bílé hory jsou blíž a blíž. Vesničky jsou malebné. Kamenné domky. Některé na prodej. Prodat zde dům asi není tak snadné, navzdory caminu. Některé domy se prodávají tak dlouho, že už se prodává spíše obvodová zeď s vraty nebo pozemek s hromadou kamení. Cesta se po čase noří do dubového lesa. Jsme už kolem 1000 m n. m. Brzké jaro. Stromy jsou šedé porostem lišejníků, listí sotva raší. Slunce vykouklo z mraků. V podrostu je čas na jarní květenu. Rychle než duby zelelenají a střecha se uzavře. Růžová něha zvonečků vřesovce, modré vítody, žluté kručinky. Opět asfodely, jiné než jsme dosud potkali. Bílorůžové květy. Oplocenka, snad proti ovcím, se díky poutníkům mění v několikakilometrovou křížovou cestu. Skoro každý si do pletiva vplete svůj kříž. Les ustoupí pastvinám a před námi je Rabanal del Camino, tradiční zastávka poutníků. Hlavní ulice stoupá do svahu. Domy jsou zde vesměs udržované. Potkáme i turisty, kteří si, podle jejich slov, přijeli okusit kousek pouti. Mysleli tím procházku za ves. Ale i to je svým způsobem pouť. Camino je různé jako jsou různí lidé, kteří se na něj vydají. Někteří to pojímají spíše závodně, tedy vstát ideálně v pět nebo dřív a být první v cíli, jiní se vozí autobusem po zajímavých místech, další si pošlou batoh svozovou službou a pak s vycházkovým pytlíčkem na zádech šlapou po svých. Někdo jde celou trasu najednou, jiný si to rozdělí. Potkáváme i hodně cyklistů. Nehraju na odpustky, všechny cesty jsou platné.
Opouštíme krásný Rabanal, nejprve po vrstevnici, pak už lezeme do kopce. Musíme vyfunět do nějakých 1420 m n.m. do horské vesničky Foncebadón. Jdeme rašící dubinou vousatou lišejníky. Opět růžové vřesovce, asfodely a divoké narcisy (Narcissus triandrus), zvané andělské slzy, bílé janovce. Vzduch je chladný. Duby ustupují. Zůstávají pastviny, vřesovce a janovce. Foncebadón. Horská ves rámovaná bílými štíty hor.
Dnes opouštíme patronát světců, hostit nás budou druidové.
