Den druhý. Úsek Villar de Mazarife – Astorga. 31 km

Vstáváme mezi prvními. Cestu ze vsi už známe, okoukli jsme to včera. Šli panáčci silnicí a potkali…traktor, traktor a traktor. To je to jediné, co můžete takhle po ránu na vsi potkat. Cesta vede jako podle pravítka mezi většími poli. Všude důmyslné zavlažovací kanály. Říkáme si, že než splavňovat Vltavu a kopat kanál Odra – Labe – Dunaj, bychom možná měli v Čechách pomýšlet na něco takového. Krajina je úplně placatá a trochu nudná. Tak se bavíme počítáním čápů. Pět, deset…skoro dvě desítky čápů procházejí mokrou loukou. Žáby kvákají. Úspěšný lov zaručen. Posnídáme muffiny. V křoví zpívají slavíci. Konečně první ves. Villavante. Dáme si kafe. No, neodolám a dám si k němu i croissant. Přejdeme trať a kolem mlýna pokračujeme dál. Blížíme se k Hospital de Órbigo. Musíme kolem ČOVky. Klasický industriální bordýlek. Ze sloupů vysokého napětí nás pozorují čápi. Celkem tu jsou čtyři hnízda, co sloup, to jedna rodinka. Úsek mezi Hospital de Órbigo a Santibañez de Valdeiglesias je ošklivý. Jestli tohle půjde i ta zpruzená česká dvojice, kterou jsme potkali včera, tak to bude síla. Seberou se a pojedou konečně na tu Šumavu, protože tohle není žádný duchovno. Camino vede podél rušné hlavní cesty. Jojo, cesta životem taky není jen samý rozkvetlý sad. Krajina se začíná vlnit. Už jsou zase vidět zasněžené horské hřbety. U Santibañez je pak kraj vyloženě kopcovitý. A nádherný. Camino uhýbá mezi pole, pastviny, vinice, drobné sady a lesy kermesových dubů. Červenohnědá půda, zelené obilí, šedavé lesy lemované bílou krajkou kvetoucích devaterníků. Bizarně zkroucené vinné kmeny plazící se po zemi začínají obrážet listem. Jabloně jsou v plném květu. Široká cesta se stáčí a vede dubinou. Vlevo odtěžený svah proděravělý hnízdy břehulí jako ementál. Pokračují pásy pravidelně vysázených topolů. Je to jako vstoupit do chrámu s bílými sloupy a měděným stropem. Remízky dubů, nové výsadby borovic. Objevují se asfodely. Ženou do květu. Mezi tím sem tam zvonky řepčíku, modřence, orchideje. Radek na mě musí čekat, protože mám tendenci stále odbíhat z cesty a klekat či lehat si do trávy a fotit. Pastviny s rozpýlenými soliterními stromy, rozmarýnem a levandulí.
Přicházíme k ruině domku. Občerstvení tu provozuje nějaký chlapík. Osvěžení pro poutníky. Krájený meloun, rajčata, mišpule, mango, broskve…marmelády, sušenky, čaj. Příspěvek dobrovolný. Blázen, dobráček. To k pouti patří. Zastaví se tu každý. Skvělé osvěžení po nějakých 20 km.
Pak už jen rovina a za chvíli se v údolí otevře výhled na Astorgu. Náš dnešní cíl. Je to trochu jako v historických filmech, kde legie přicházejí po Via Appia do Říma. Ostatně Astorga jako Asturica Augusta byla římskou državou a legie tu sídlila. Borovice kolem cesty a na pahorku za řekou město s věžemi katedrály. Cestou musíme ještě po bizarním, snad kilometrovém, nadchodu překonat rychlostní trať Astorga/Coruña a už funíme do strmého kopce k centru města. Klenotem je obří nádherná katedrála Santa María, biskupský palác od Gaudího a čokoláda, neb právě z Astorgy započala čokoláda vítězné tažení Evropou.
A když už jsme u těch zámořských cest, dnešním ochráncem nám bude sv . František Xaverský.

Ráno na cestě.
Přestávka na snídani.
Poutníčkové před Hospital de Órbigo.
Scéna mi připomněla otázku: „Kolik andělů se vejde na špičku jehly?“ Čápů je v těchto končinách tolik, že zvonice nestačí. Stejně dobře tedy poslouží vedení vysokého napětí. Pro anděly to není problém.
Typický venkovský domek. Bílá omítka, barevná okna a dveře.
Modrá je oblíbená.
Když jde camino podél silnice není to žádný med.
V zemědělské krajině, dál od hluku silnice, je to mnohem lepší.
Cesta jde pořád dál a dál, kupředu, pryč jde od mých vrat. Daleko už mi utekla a musím za ní pospíchat. – J.R.R. Tolkien
Španělské jaro
Bílá krajka devaterníků.
K horám…
Řepčíky v lesích…
…jsou v plném květu.
V polostínu topolových lesíků.
Mezi remízky a máky.
Zjevení. Občerstvení u Jesuse. Vše zdarma. Přispět můžete libovolně do pokladničky, ale lidskou dobrotu nezaplatíte.
V borových lesích.
Modřence u cesty.
Mezi poli.
Cruz de Santo Toribio nad městečkem San Justo de la Vega.
Poslední úsek před Astorgou.
Astorga – předměstí. Už jsou vidět věže katedrály. Ještě ale není poznat, jaký klenot architektury to je.
Vyhlídka ze šíleného nadchodu na tratí.
Mantecados de Astorga jsou typické sladké buchty z piškotového těsta.
Průčelí katedrály Santa María de Astorga.
Renesanční portál s ústřední scénou snímání z kříže.
Z katedrálního muzea. Žehnající Jezulátko.
Klenba.
Hlavní oltář z r. 1558 je monumentální. Jeho autorem je Gaspar Becerra.
Novodobé vitráže v oknech katedrály.
Vyřezávaná mříž chóru – detail.
Stejně jako v jiných katedrálách ve Španělsku, i tady zabírá uzavřený chór většinu hlavní lodi.
Nejen v Barceloně potkáte Gaudího stavby. V Astorze postavil biskupský palác hned vedle katedrály.
Streetart patří ke Španělsku stejně neodmyslitelně jako průvody tzv. nazarenos ve Svatém velikonočním týdnu. Na náměstíčku Svatého týdne v Astorze se tyhle dvě tradice propojily.
Sochy poutníků jsou na caminu časté. Tenhle s kufrem putuje z obecního albergu v Astorze.
Streetart na náměstíčku Samana santa.
Zrcadlení zvonice kostela Sv. Františka. Pod skleněnou střechou jsou vykopávky římské vily (Domus del Mosaico) ze 4. století.
Katedrála v podvečerním slunci.

2 odpovědi na “Den druhý. Úsek Villar de Mazarife – Astorga. 31 km”

  1. Mam horovat a lichotit Vam po kazde kapitole nebo kazdych odejitych 20 km, kdyz je tak uzasne popisujete a dokumentujete? Badgers! Zacinate byt mym nejoblibenejsim spisovatelem.LudmilaZ

    1. Děkuju moc za tolik chvály! Teď jen abych nezpychnul. Mrzí mě jen, že nestíhám vše zpracovat tak rychle, jak bych chtěl. Mám velký skluz v doplnění textů fotografiemi.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..