L’arbore di Diana jako Sexuální výchova

Erotická komedie, která je smyslná, ale není chlípná,” řekl prý o svém díle Dianin strom  (L’arbore di Diana) slavný libretista Lorenzo da Ponte. 

Oproti tomu nejeden vídeňský kritik reagoval na premiéru této opery velmi rozhořčen „nemravností“, kterou v opeře rozpoznal: „ohavná slátanina nejasností, obscénností a hrůz“ či „nechvalně proslulé orgie”.

zdroj: Theater an der Wien, foto: Herwig Prammer

Ano, i takovými slovy nešetřila kritika tento mimořádně nevhodný svatební dar. Opera byla, podobně jako Mozartův Don Giovanni, komponována ke svatbě Antonína Saského a Marie Terezie Josefy Habsbursko-Lotrinské. A ano, obě opery nespojuje jen prostopášnost a královská svatba, ale také sama osoba libretisty. Lorenzo Da Ponte ostatně ihned po premiéře opery Dianin strom (1.10.1787) odcestoval do Prahy na premiéru Dona Giovanniho. Mozart a Martín y Soler byli současníci a vzájemně se inspirovali. Natolik, že si i vypůjčovali, jak bylo tehdy obvyklé, pěkné melodie.

Jenže zatímco Mozarta zná každý, jméno Vincente Martín y Soler jsem slyšel letos na podzim poprvé, když jsem si v programu mé milované Vídeňky (Theater an der Wien) přečetl, že se chystá premiéra Dianina stromu. A přitom Martín y Soler patřil k nejvýznamnějším skladatelům své doby a sama opera Dianin strom byla se svými 66 reprízami jednou z nejúspěšnějších oper tehdejší Vídně.

Naštěstí Španělé nezapomínají na svého slavného rodáka z Valencie. Právě španělský operní režisér Rafael L. Villalobos společně s ansámblem vídeňské Kammeroper provozované Theater an der Wien oživili pro letošní advent a Vánoce tu smyslnou krásu hudby a erotický jiskřivý děj opery Dianin strom.

Legendární příběh o panenské ctnosti strážené v zahradě bohyně Diany a pravidelně testované zkouškou se zlatým ovocem ovšem španělská režie posunula blíže současnému publiku. Na školní záchodky. Ne, není to vůbec obscénní, je to stejně peprné, jako to bylo pro společnost konce 18. století, je to stejně kritické a zároveň vtipné a současné. A ano, i v dnešní Vídni se najdou tací, kteří na divadle bučeli pohoršeni (stalo se prý o týden dříve) a kteří netleskali a odešli. A možná by také napsali, že je to “slátanina plná orgií”. Jenže takových bylo jen pár. Zbytek publika operu nadšeně přijal za svou. Zásluhu na tom má skvělá režie i scéna, ale i vynikající herecké i pěvecké výkony mladých interpretů. Na 66 repríz to nebude, protože Vídeňka má jinou strategii, ale pokud vám vyjde čas aspoň na jednu prosincovou reprízu, tak neváhejte.

Záchodky jsou totiž, jak víme třeba ze seriálu Sexuální výchova, místem, kde se řeší zásadní otázky života a vůbec. Ano, je to o sexu, ale je to hlavně o lásce a hledání sama sebe. Je to i o poznání sama sebe. Je to o toleranci a pochopení. Diana tu není bohyní, ale zapšklou učitelkou, která pronásleduje byť jen náznak jakékoli náklonnosti a jiskření mezi studenty, je tou pravou strážkyní “tradičních” hodnot, řekli bychom. A celá opera ukazuje, jako ukazovala ostatně už v roce 1787, že tenhle svět konzervativních pokrytců je směšný a smyšlený a že co je bez chvění, není pevné.

Stejně jako neobstála bohyně ve vlastní zkoušce se zlatým jablkem, neobstojí ani obávaná a vysmívaná “souška učitelka”. Protože, láska je zkrátka láska, i když „choděj kluci s klukama a holky s holkama…“ A věk je jen číslo.

Z tohoto výčtu je již konzervativcům jasné, že propuknou proslulé orgie, homosexuálové zničí památný institut manželství, budou kupčit s dětmi a vůbec nastane všeobecná apokalypsa nebo…? 

“I met God, she´s black”

Vídeňské provedení Dianina stromu je queer a cool. Má šmrnc a přitom je dojemné. Je zábavné a myslím (ale pozor, jsem stará konzerva), že může být skvělé a srozumitelné i pro mladou generaci nebo pro lidi, kteří si myslí, že opera je nuda a přežitek a nikdy na žádné nebyli (ehm… tedy krom Aidy nebo Nabucca, protože sloni a sbor židů, že jo).

A co je ještě skvělé? Že je to celé výborně zahrané a zazpívané. Kammeroper je sice “mladou scénou” slavné Vídeňky, ale to neznamená, že tu zpívají nějaká béčka. Největšími hvězdami jsou argentinská sopranistka Verónica Cangemi (nemůžu uvěřit, kolik jí je… pardon) – je skvělou Dianou – a živelný a naprosto opravdový Amor v podání mladého izraelského kontratenoristy Maayana Lichta. Licht je božský, skvělý jako Amor (on) i Amor (ona). A vrhněte se na mne, transfobové! Jenže… on ten Amor mění pohlaví už v tom 300 let starém originále.Protože jak jinak se dostat do Dianiny zahrady, že. Je to Amor, který svádí, ale i miluje, je to Amor, který vás provede coming outem. Je to Amor, kterého chcete mít za kamaráda.Je to Amor se zlatem v hrdle a s velkým srdcem. 

V dalších rolích excelují Jan Petryka jako Endiminione, Gyula Rab (Silvio) a studentky (ano opravdové studentky  Kunstuniversität Graz a Universität für Musik und darstellende Kunst Wien) Jerilyn Chou, Arielle Jeon a Bernarda Klinar v rolích Dianiných nymf.

Doba respiračních onemocnění bohužel nepřeje zpěvákům. Roli Dorista, toho, který nemá problém milovat tři nymfy zároveň, tedy na poslední chvíli museli inscenátoři proměnit v roli trojjedinou (a přitom římská Dea trivia, tedy trojjediná bohyně byla právě Diana – Lovkyně, Bohyně Měsíce a Královna podsvětí). Ach ty symbolické proměny. Nemocný Christoph Filler nakonec “pouze” výborně hrál, pěvecky jej zastoupil Timothy Conor v áriích a Gianni Fabbrini v recitativech. Ten u toho zvládl i mistrně provést svůj part na hammerklavír. Protože je Kammeroper skutečně komorních rozměrů – bývalý taneční sál hotelu – musel stát hammerklavír, tajemný “vyhynulý” typ piana z 18. století přímo na pódiu. Do orchestřiště by se zkrátka nevešel. Nicméně vešel se tam Bach Consort Wien, který řídil Rubén Dubrovsky. A ti všichni se postarali o krásnou a svěží muziku.

Mimochodem, vídeňské provedení v Kammeroper je novodobou světovou premiérou Dianina stromu na dobové nástroje.

No zkrátka gesamtkunstwerk v příjemně komorní atmosféře školních záchodků. Opravdový Adventszauber. 

Tak na co ještě čekáte? Hrajou to jen do Silvestra.

zdroj: Theater an der Wien, foto: Herwig Prammer

L’arbore di Diana | Vincente Martín y Soler

libreto: Lorenzo da Ponte

Theater an der Wien | Kammeroper

režie a kostýmy: Rafael R. Villalobos

scéna: Emanuele Sinisi

světla: Franz Tscheck

dramaturgie: Kai Weßler

Diana: Verónica Cangemi

Amore: Maayan Licht

Britomarte: Jerilyn Chou

Clizia: Arielle Jeon

Cloe: Bernarda Klinar

Silvio: Gyula Rab

Endimione: Jan Petryka

Doristo: Christoph Filler | Timothy Connor | Gianni Fabbrini (hammerklavír)

Bach Consort Wien řídil Rubén Dubrovsky

provedení: 10.12.2022  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..