Promarněná šance aneb Soběslav, město stromům nepřátelské.

Nenaplněná očekávání

Co si objednáš a co ti přijde z Wishe. Snad už klasický meme, který baví sociální sítě a dá se udělat nejspíš na jakékoli téma. V Soběslavi to platí bohužel velmi často o městských projektech.

Poslední případ, na který by se tento, bohužel velmi hořký, vtip dal použít, je záchytné parkoviště u autobusového terminálu. Očekávaný a potřebný projekt dopadl v Soběslavi jako obvykle. Fušersky. 

Byla tu šance na opravdu současný terminál s kvalitní infrastrukturou akcentující modro-zelené standardy. Jenže…

Původní autoři urbanistické studie OTA ateliér, kterou vedení města představilo a která stále visí na městském webu, byli nahrazeni konsorciem Správa železnic a Město Soběslav a projektem Metroprojektu. Jako obvykle je nový projekt k vidění pouze při osobní návštěvě radnice a okřídlenou větu „Zajděte za mnou do kanceláře“ zná každý, kdo se kdy na jednání zastupitelstva na něco zeptal. To, že na webu města visí podivná směs neaktuálních informací v kapitole Projekty v realizaci je jen smutnou vizitkou nekvalitního městského webu a informačního servisu. Ještě loni mi ale pan místostarosta Lintner v mailu tvrdil, že něco jako modro-zelená infrastruktura v projektu i přes změnu realizátorů bude. Hovořilo se tehdy aspoň o vsakovací dlažbě. Z další komunikace už se modrá i zelená barva v tichosti vytratily.

Realita dnešních dnů?

Parkovací místa. Asfalt, zámkovka, obroubená betonová rabátka, do kterých navzdory poučkám plánovacích standardů pro stromy zakopali lízátka, rozuměj javory mléče s kulovou korunou, a teď je tam necháme po pár letech uschnout. Parkování pro hendikepované v nejzazším rohu parkoviště a ani jedno stání pro elektromobilitu.

Soběslav výzvám navzdory

Žijeme v 21. století. Ministerstvo životního prostředí vypisuje projekty na modro-zelenou infrastrukturu, města všech velikostí řeší hospodaření se srážkovou vodou, opatření na předcházení vzniku tepelných ostrovů a vůbec se snaží připravit na dopady klimatických změn. Žijeme v době, kdy se konečně začíná uvažovat o zeleni jako o investici. Soběslav však kvůli svému vedení dělá vytrvale, zatvrzele a nepochopitelně přesný opak. A to máme už zase komisi životního prostředí i komisi stavební. Jejich vliv na rozhodování je ale, zdá se, nulový.

Celá plocha parkoviště byla pěkně zhutněna, pojezdové komunikace vyasfaltovány a parkovací stání pěkně vydlážděna zámkovkou, spáry minimální. Všechna voda povalí do kanálu. Ostatně to si my, ve městě, kde máme na náměstí nudný trávník se závlahou pitnou vodou z vodovodního řadu, můžeme dovolit. Abychom zacpali pusu těm, kteří pořád chtějí zeleň a stromy, nechali jsme do projektu parkoviště podle vzoru realizací supermarketových parkovišť z devadesátek minulého století přidat podlouhlá zbytečná rabátka fungující jako betonové žlaby. Do nich napícháme keře, stromy a dokonce se pokusíme vytvořit trávník. Bude to fungovat na kolaudaci. Ty bláho, to budou pěkné fotky do Hlásky.

Strom není dekorace

Že strom je investice a ne dekorace říkají všichni, kdo tématu rozumí, ale už to chápou i občané, kterým téma městské zeleně není lhostejné. A kdo tomu nerozumí, měl by si nechat poradit. Jsou na to veřejně dostupné manuály pro tvorbu zeleně, funguje Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, která pořádá mnoho školení i pro samosprávy a také poskytuje poradenství. MŽP vypisuje projektové dotační výzvy. Je možné omrknout množství dobrých realizací z praxe nejen u nás, ale i v zahraničí. Kde je vůle k tomu, dělat věci pořádně, není problém dostat kvalitní informace.

Stromy v parkovišti? Takto raději ne.

Projekt soběslavského P+R u dopravního terminálu je neudržitelný a vlastně zbytečně nákladný a patří minulosti navzdory tomu, že ještě nebyl předán do užívání.

Budu parafrázovat známého a uznávaného českého krajináře a zahradníka Ondřeje Fouse: „Než projektovat stromy do parkovišť, kde celou infrastrukturu postavíme proti nim, to je tam radši nedávejme vůbec.“

Minimální plocha pro stromové rabátko, tedy ten prostor, který stromu vymezíme, je 6 m² (propustná odvětrávaná plocha). Městský standard pro tvorbu stromořadí zpracovaný týmem pražského IPR uvádí pro uliční výsadby kritickou kořenovou zónu o rozměrech 1,8 m × 3,6 m pro stromy s průměrem kmene do 0,45 m. Velikost prokořenitelného prostoru pro malokorunné stromy by měla být minimálně 8 m³.

Tyto parametry nejsou v soběslavském projektu dodrženy ani náhodou. Je jedno, že nejsou právně závazné, jde o to, že dodržením těchto požadavků vytváříme z dekorace investici. Zkrátka dáváme stromu v nepřátelském prostředí města šanci na růst a život.

Ale pozor, tohle samozřejmě není jediný požadavek. Klíčové je, do čeho strom sázíme a také jak bude řešen přístup stromů k vodě, ale i třeba potřebná ochrana proti přemokření, provzdušnění, prokořenitelný prostor a další faktory. Bohužel i v tomto soběslavské javory prohrávají – připravili jsme jim betonová rabátka nedostatečných rozměrů, která jsou skvěle izolována proti vodě. Přísun vody ze srážek bude nedostatečný, protože na parkovišti není kvůli špatně zvoleným povrchům vůbec řešeno vsakování vody. Kompenzovat srážkový deficit můžeme snad zálivkou, ale ani to nedává moc šancí a je to další náklad.

Řešení z minulosti

Třešničkou na dortu celé realizace je zakrytí celé plochy geotextilií (mrkněte se pod mulč) – ano, bohužel ani tohoto nešvaru není výsadba v Soběslavi ušetřena. Od kdysi rozšířeného používání geotextilie motivovaného hlavně mantrou tzv. bezúdržbovosti (což je samozřejmě nesmysl) dnes zahradničtí profesionálové upouštějí a nedoporučují ho. Geotextilie má jistě své využití ve specializovaných aplikacích, ale trvalé zakrývání půdy při výsadbě stromů a keřů v uličních výsadbách k takovým aplikacím nepatří. Ve skutečnosti takové použití zhoršuje prostupnost celého systému pro vzduch a částečně i vodu a vede v delším časovém horizontu ke zhoršení vlastností půdy. Půda pod geotextilií se časem stává neúrodnou, zhutněnou a v podstatě mrtvou.

Podobně je to s ochranou kmene. V Soběslavi jsou kmeny omotány jutou. Také řešení spíše z minulosti. Juta sice chrání kmen před nepříznivými vlivy slunce a mrazů, ale zároveň je báječnou živnou půdou pro houby a plísně. Částečně i z toho důvodu, že následná péče o stromy bývá opomíjena, juta se třepí, odmotává a následně poskytuje ideální prostor právě různým škůdcům a patogenům. I proto zahradnické standardy pro výsadby doporučují spíše bílení kmenů (dnes jsou k dispozici cenově dostupné profesionální ochranné nátěry s dlouhou životností) , které chrání a přitom s sebou nepřináší negativní efekty.

#NaKolaudaciDobry

Podtrženo sečteno – koupili jsme stromy na kolaudaci. Pugét, kterým se ozdobí radní při fotografování na titulní stranu městského informačního plátku, který nekriticky velebí vše, co z radnice vypadne. Až kolaudační pugét zvadne, tak ho prostě v tichosti vyhodíme. V tomto případě ovšem taky vyhodíme peníze z městské kasy. Že jsme si mohli sáhnout na dotaci a že jsme měli zadat kvalitní projekt? To by se tomu musel někdo věnovat a mít zájem na něčem víc než jen na počtu parkovacích míst (byť jistě potřebných).

Zůstane nám parkoviště se zbytečnými ostrůvky, kde budou živořit a usychat stromy, keře a také trávník. Toho je na P+R parkovišti projektováno 125 m². Ve finále tam samozřejmě nebude nic, co by bylo kvalitním funkčním trávníkem, a ještě se to bude špatně udržovat. Ostatně jakou funkci autoři trávníku v projektu přisoudili, je vůbec otázka za milión. V kombinaci s autobusovým terminálem dostává město velkou plochu bez jakéhokoli vertikálního členění, která se v létě stane rozpáleným peklem a obyvatelé Kadlecovy ulice budou místo na ošklivý autobusák koukat na zpackané parkoviště, však už jsou zvyklí.

Soběslav ani modrá ani zelená.

V Soběslavi nic nového, bohužel. Stačí si obejít výsadby akátů s kulovitou korunou (obsese lízátky je na soběslavské radnici značná) na náměstí. Ano, to jsou ta prosychající košťata po obvodu náměstí. Inu nekvalitní výsadba, nekvalitní péče. Tady tedy musím přiznat, že zvolené akáty nebyly nikdy ani tou dekorací, ale jen laciným roubíkem do úst těm, kteří chtěli stromy.

Je smutné, že navzdory všem přešlapům, které město Soběslav vůči svému zelenému dědictví dělá, se stále nikdo nechytil za hlavu a neřekl: „Tak dost, pojďme to konečně dělat pořádně.“ Ve slabší chvilce si sice město nechalo zpracovat pasport zeleně (už je to pár let), ale ukázalo se, že to byl zase jen dokument k podložení skříně na radnici a nikdo to s ním nemyslel opravdu vážně.

A takhle my si tu prostě tak nějak dobře žijem.

Shrnutí:

P+R parkoviště neobsahuje žádné prvky modro-zelené infrastruktury.

Stromy jsou zasázeny nevhodně a prognóza jejich života je velmi krátká.

Projekt ignoruje doporučené standardy pro výsadby – není splněná velikost minimální velikost prokořenitelné plochy (8 m³), velikost rabátek (6 m²) a další parametry související zejména s vodní režimem a dostatečným provzdušněním stanovišť.

Použiti geotextilie ve výsadbě a jutových ochran kmenů stromů ukazují, že realizátoři používají zastaralé techniky, které nové poznatky v oblasti městské zeleně spíše nedoporučují a od kterých se v nových výsadbách upouští.