Máme za sebou další kolo připomínkování v procesu EIA. Developer předložil, dle jeho slov, opravenou dokumentaci. Zdráhám se použít slovo opravená bez jakékoliv poznámky, protože dokumentace vykazuje celou řadu chyb, nedostatků, účelových manipulací a překrucování skutečnosti. I proto se dočkala značného množství připomínek od občanů. Bylo jich kolem stovky, což je tedy obdivuhodné vzedmutí občanstva, které mě mile překvapilo. Palec nahoru. Připomínka, to není kliknutí na sociální síti, ani brblání v hospodě nebo před obchodem. Je to jasné a neanonymní vyjádření postoje, které chce mnohem víc úsilí. Dokumentaci připomínkoval i Výbor pro rozvoj průmyslové zóny zřízený zastupitelstvem Soběslavi.
Připomínky Výboru pro rozvoj průmyslové zóny, resp. jejich koncept, finální verzi nemám k dispozici, jsou dosti detailní a přináší pro mne i nové postřehy, což oceňuji. Je škoda, že se věnují zejména technickým detailům a příliš nerozporují dokument hodnotící dopady záměru na krajinný ráz. Ten je totiž z mého pohledu věcně i odborně chybně zpracovaný a vykazuje celou řadu manipulativních vyjádření, která se nezakládají na skutečném stavu. Výbor má navíc k tomuto tématu k dispozici obsáhlou studii Romana Bukáčka. Tu si město dokonce samo objednalo.
I přes mírné nadšení se nelze ubránit dojmu, že výbor, resp. město, sedí jaksi na dvou židlích. Na jedné straně se pouští do neúprosné kritiky záměru (a tady myslím konečně zafungoval tlak veřejnosti, jakkoli to odpovědní představitelé města nepřiznají). Na straně druhé však nikde nezazní zásadní odmítnutí projektu z pohledu potřeb města – odkazy na nutnost posouzení souladu s potřebami narážejí na to, že město samo by mělo v připomínkách deklarovat, co jsou jeho potřeby a záměry. Zkrátka přílišný optimismus z připomínek zaslaných výborem není na místě.
Je třeba mít na paměti širší rámec celé věci, její časový vývoj a kroky jednotlivých aktérů. Zatímco spolek (dříve petiční výbor) a nemalá část občanů od počátku jednoznačně zónu odmítá, město v minulosti i nyní podniklo a podniká zásadní systémové i drobné dílčí kroky, které záměr developera vlastně podporují, resp. nezamezují vzniku obdobných záměrů v budoucnosti.
Těmi kroky byly a jsou:
- prodej pozemků v lokalitě PZ (ztráta kontroly v území díky vlastněným pozemkům, na celkové výměře nezáleží)
- změna č. 1 ÚP umožňující v oblasti logistiku
- připravovaná nová ÚS umožňující v oblasti logistiku, připravovaná v době, kdy proběhlé průzkumy veřejného mínění v podobě petice a dokonce referenda jasně logistiku v místě odmítají
- neexistence veřejné debaty o využití území a o budoucnosti města, nepochopitelné a bezdůvodné umlčování kritiků záměru a obecné koncepce průmyslové zóny Soběslav a mlžení. Na otázku: “Potřebuje Soběslav průmyslovou zónu nebo jsou priority města jinde?” není známa odpověď města.
Město nikdy jasně neřeklo, co rozumí ve svých prohlášeních “rozvojem města”. Lze tedy velmi obtížně hodnotit, zda záměr v lokalitě průmyslové zóny je v souladu nebo není v souladu s rozvojem a prioritami města.
Z uvedených územně plánovacích dokumentů a konání města se totiž zdá, že záměr v souladu s prioritami města je. Výbor pro PZ sice navrhuje poměrně důsledné regulování stávajícího záměru, ale zastupitelstvo města zároveň nepodniklo žádné systémové kroky ke změnám v území tak, aby záměr nemohl v předložené podobě vzniknout. Spíše lze konstatovat opak.
Město řeší namísto systémového a dlouhodobého zabezpečení předmětné lokality proti vzniku dalších záměrů stejného typu pouze jeden konkrétní záměr a to navíc až poté, co se proti němu zvedla vlna občanského nesouhlasu. A to je chyba. Bez opravdové změny politiky – tedy jasné a deklarované vůle zastupitelů a konkrétních systémových činů – se nevyhneme dalším podobným záměrům ohrožujícím město.
Pokud jsme jednou chybně definovali v dokumentech územního plánování, že logistika je na plochách možná, měli bychom mít na paměti, co logistika je, jak funguje a jaké objekty využívá.
Logistika je velmi typizované odvětví lidské činnosti, pracuje s víceméně jednotvárnou a jasně danou podobou hal – s vlastní klasifikací tříd objektů – takže je jasné, že i jakékoli jiné logistické záměry přijdou se stejnými typizovanými halami, protože je to zkrátka ekonomicky nejvýhodnější řešení.
Např. Sklad třídy A splňuje nejvyšší standardy pro moderní průmyslové budovy s následujícími technickými parametry: světlá skladovací výška minimálně 10 metrů, bezprašná zátěžová betonová podlaha s nosností minimálně 5T/m2, široká rozteč nosných sloupů, vnější opláštění s tepelně izolační vrstvou, střecha s vysokým počtem světlíku pro zajištění dostatku denního světla, vysoký počet hydraulických nakládacích ramp, úrovňové vjezdy do haly, sprinklerový systém, úsporné osvětlení a vytápění plynem nebo tepelnými čerpadly. Nově dodávané sklady kategorie „A“ mají již standardně certifikaci udržitelnosti BREEAM (Building Research Establishment Environmental Assessment Method) v úrovni “good” a vyšší. zdroj: Knight Frank, vyhledávač nemovitostí
Dokonce ani znalost konkrétního provozovatele hal nám nezaručí, že haly nebudou prázdné nebo nevyužité. Bavíme se stále o nenáročné technologii skladování, kde je hlavní devizou pronájem zastřešených prostor – pronajímají se paletová místa, metry krychlové. Účelně a rychle naskladnit a vyskladnit. Nic víc. Řeči o ekologii, udržitelnosti a prospěchu pro region jsou prázdné floskule, které lakují záměr nikoli na růžovo, ale v tomto případě na zeleno.
Pravda, absolutní jistotu nemáme ani u stávajících podniků v zóně. Jejich výrobní historie a strategie je ale více svázána s regionem a místem. Logistika – pronájem skladovacích prostor – je globální byznys využívající okamžitých benefitů místa bez ohledu na jeho rozvoj. Ostatně stávající návrh prodeje developerského projektu polské společnosti zaměřené na logistiku a skladování je toho dokladem. Obchodní spekulace s výhodnými pozemky u dálnice se předává dál. Jde o podnikání tady a teď, které se snadno může přesunout. Jen haly ve smyslu konstrukcí a hlavně “navěky” zabetonovaných podlah místo úrodné půdy zůstanou. Ekonomické benefity tento byznys generuje jinde než v místě vlastního skladování. Logistika je, jak uvedl ostatně i Roman Bukáček ve své studii, spojená s dálnicí D3, ne s městem. Na rozdíl od dálnice, jsou ale benefity logistického centra pro město a jeho obyvatele nulové. Je to jakási novodobá forma koloniálního uspořádání, v němž Soběslav poskytuje zdroje a bere na svá bedra negativní jevy jejich využívání, avšak vzniklé bohatství si užívají jiní a jinde.
Soběslav by ústy svých zastupitelů měla jasně říct, zda chce být městem příjemným pro život a hrát významnou roli lokálního centra pro bydlení, volnočasové aktivity a turistiku. V průmyslové sféře pak preferovat místní podniky a těžit z výhodné polohy blízko velkých průmyslových center Tábora nebo Českých Budějovic, která jsou navíc snadno dostupná, nebo zda se propůjčí globálnímu byznysu bez zřetelných přínosů pro občany. Zde platí, že dvěma pánům sloužit nelze a také, že nelze zůstat u prázdných prohlášení bez jasných a dobře argumentačně podložených kroků.
Zda město zvolí prospěch většiny občanů s ohledem na jedinečnost místa, nebo jen některých jedinců, zejména těch, kteří hrají hru developerů a nájemců bez vazby k místu podnikání, je zatím stále otázkou. U zastupitelů by ale v rozhodování měl být jasný maják daný slibem, který složili: “Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce (města, městyse) a jejích (jeho) občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.”
Nejbližší možnost budou mít nejen zastupitelé, ale i občané 23.8.2023 na veřejném projednání záměru JHC938.