Zpět v uličkách a přecpaných ulicích starého Dillí. Už v tom umíme chodit, tak je čas oprostit se alespoň na chvíli od nepředstavitelně rozmanitého výběru sárí, látek, úchvatných papírových blahopřání a krabiček, jídel, koření, vonných tyčinek… a zvednout hlavu a obdivovat a představovat si jaké to muselo kdysi být.
Agra
Přijet do vyhlášené turistické destinace jako je Agra s sebou nese mnohá rizika. Předně nesmíte nikomu věřit. Ani pokud má vládní pověření, ta tu má totiž každý, včetně uklízečky. Už shánění lístků na vlak v Dillí je martyrium nevídané. Strčí do kapsy i pověstný dům zmatení mysli z Asterixe. Pokračovat ve čtení „Agra“
Šrínagar
Šrínagar – jezerní perla Kašmíru. Něco takového se nejspíš dočtete v průvodci. Skutečnost je ale trochu jiná a to i když uvážíte, že město postihla v září ničivá povodeň, kterou místní nepamatují. Voda na mnoha místech zaplavila i první patra domů. V novém městě stále vyklízejí zničené zboží z obchodů a věci z domů. Na ulicích je stále bahno z řeky. Pokračovat ve čtení „Šrínagar“
Zoji-la
Další zpožděný útržek z cestovního deníčku. V Kašmíru si člověk nezavolá, sms nenapíše a vzhledem k výpadkům internetu kvůli povodním ve Srinagaru ani nezasurfuje. Veškeré zpravodajství má proto zpoždění. Pokračovat ve čtení „Zoji-la“
Kargil
Další útržek z cestovního deníčku. Opustili jsme Ladakh a projeli údolím Indu, kolem kláštera Lamayuru přes průsmyk Fotu-la (4147 m) do Kašmíru. Další základnou byl Kargil. Cesta tzv. shared-taxi představovala další silný zážitek. Vedle řidiče žena s dítětem v náručí, na další řadě sedadel my a vzadu mladý muslim a další žena. Batohy na střeše. Pokračovat ve čtení „Kargil“
Nubra
Dvoudenní výlet do údolí řeky Nubra. Nejšílenější jízda autem v mém životě. Fakt jsem se bál, ale stálo to za to. Přejeli jsme nejvyšší průsmyk otevřený pro automobily (5602 m n. mořem). Údolí Nubra je z jiného světa. Neskutečné výhledy na okolní hory, mrazová poušť s písečnými dunami a slanými výkvěty, bizarní skalní útvary. Pokračovat ve čtení „Nubra“
New eyes on Martin Luther
K tomu reformačnímu jásotu se nejlépe připojuje písní. Užívám si skvělé album „New eyes on Martin Luther“. Jsou tam staré tradiční věci od Praetoria, Bacha i Luthera. Nechybí ani Eine feste Burg ist unser Gott (Hrad přepevný jest Pán Bůh náš). Protože je to nahrávka z dílny Nilse Landgrena a Capelly de la Torre, můžete se těšit na netradiční, ale naprosto profesionální, propojení klasiky a jazzové improvizace s velmi zdatnou dechovou sekcí. Nebojte, není to žádná divočina nebo samoúčelnost, krásně to sedí k reformaci a promlouvá to hudebně k dnešnímu posluchači. Improvizace totiž vyžaduje pořádný kus disciplíny, umu a hlavně naslouchání těm ostatním. Album odkazuje k jednomu vinnému kmeni, ale ukazuje, že výhony nemusí být nutně dřevnaté a proschlé. Nene, mohou být i svěží, zelené, šťavnaté.
In dir ist Freude in allem Leide,
o du süßer Jesu Christ!
Durch dich wir haben himmlische Gaben,
du der wahre Heiland bist;
hilfest von Schanden, rettest von Banden.
List první: Mt. Kenya
„Měla jsem farmu v Africe…a neměla jsem tam internet,“ psala by dnes Karen. „Ale zase jsem viděla neskutečnou krajinu, ze které se tajil dech.“ Pokračovat ve čtení „List první: Mt. Kenya“
Mt. Kenya – galerie
List druhý: Keňa
Mt. Kenya je plná extrémů. Vysoké teploty padají v noci pod bod mrazu, rozpálené skály střídá svěží zeleň lobelií a starčeků. Stejně tak je to, zdá se, s celou Keňou.
Když před časem Keňa úplně zakázala igelitové sáčky a tašky, mohlo se zdát, že je to pokroková „zelená“ země. Ve skutečnosti to byl pud sebezáchovy zdejší vlády, aby se země igelitem neudusila. Pokračovat ve čtení „List druhý: Keňa“