Je půl šestý a brejlím do stropu. Hučí klimatizace. Kokrhají kohouti. Poprvé zažívám trochu větší časový posun směrem k delšímu dni. Ten včerejší měl o pět hodin víc. Něco vám o něm napíšu.
Je to tu trochu jako na jihočeské vesnici. Takový (selský) kreolský baroko. Ovšem na předměstí Amsterdamu.
Willemstad je trochu Amsterdam. Ostatně jsme v Nizozemském království. Curaçao je sice nezávislé, s vlastní vládou a měnou, ale architektura prozrazuje staletí koloniální državy. Domy na nábřeží a v malém centru jsou vysoké, úzké, včetně trámů na stěhování nábytku umístěných ve štítu. Leč žádné pohledové zdivo. Všechno je barevné. Pastelové i jásavé barvy. Modrá, zelená, červená, žlutá, oranžová, růžová…K tomu bílé římsy jako ze šlehačky. Tatsuya Tanaka fotí netradiční pohledy na věci. Miniatury. Malé figurky lyžují na homolích cukru, po vysypaných čipsech putuje karavana velbloudů. Ve Willemstadu si místy připadám jako v takové fotografii. Procházím se po obřím dortu mezi marcipánem a šlehačkou.
Jsme ale v Karibiku, takže mezi tou sladkostí je taky bída. Sem tam ruina, kde šlehačka už dávno opadala, zabordelený dvorek, močí páchnoucí ulička. Obchody s podivnými hadry. Na co se to obléká, otče? U některých modelů máme záchvaty smíchu. Mezi tím rozhozené bary s hlučnou, ale krásně taneční, muzikou. Bary, jejichž jedinou nabídkou je zpravidla pivo v plechovce a kola. Přesto je tu rušno. Místní se baví. Světlo poskytuje velká lednice s nápoji a blikající světelné řetězy.
Mimo centrum, na druhém břehu kanálu, je čtvrť Otrobanda. Tedy Druhý břeh. Z centra tam vede pontonový most, který se otevírá pro průjezd obřích zaoceánských lodí. Kousek dál je pak most silniční. Ten překlenuje město ve výšce. Důvodem jsou opět lodě.
Otrobanda je ta jihočeská vesnice. Barevné domky koloniálního stylu. Některé i patrové, zpravidla však přízemní a malé. Opět vedou syté jásavé barvy. To bude foceníčko.
Máme hlad. U mostu je typická holandská hranolkárna. Pěkně do kornoutku s nějakou majdou. Na výběr jich je asi 8.
„Co to je ta pinda?“
„Pineapple.“
Ok, to je divnost, to zkusím. Ukáže se, že pinda není pineapple, ale peanuts. Tedy arašídy.
Ono se tu mluví, krom angličtiny a holandštiny, především papiamentem. Vezmete několik jazyků, hodíte je do mixéru a šup… poznáváte vlivy portugalštiny, španělštiny, ale i angličtiny… takže řidič v autobuse vám některé číslovky říká španělsky, jiné anglicky. Záměna ananasu za burák je tedy snadná…
